wz

Vzpomínání 2010

  Úvodní strana

  Kronika vandrů

Fotky z tohoto i dalších vandrů můžeš najít:

    nebo zde:   

 

VZPOMÍNÁNÍ 2010, aneb vandr i pro nevandrovníky

 

V hlavě Růži se zrodil v létě roku 2009 nápad uspořádat sraz všech, kteří kdy prošli naší partou a pomocí moderní techniky se vrátit do mládí a do dob, kdy jsme byli o pár kilo mladší. Po menších změnách termínu se akce nakonec uskutečnila 19.2.2010 v hospůdce manželů Malíkových v úbočí stolové hory Ostaš. Předcházeli tomu dlouhé hodiny přípravných prací. Naskenováno bylo víc jak 600 fotografií z kronik, starých fotoalb i cancáků. Osloveno bylo mnoho kamarádů a kamarádek aby poslali jak fotky z dětství, tak fotky z vandrů a doplnili tak mou a Růži sbírku fotek. Vše bylo připraveno na poslední chvíli – s vypálením na DVD jsem finišoval v pátek ráno hodinu před odjezdem. UUUFFFFFFF... Mohlo se vyrazit!

Ti nejnedočkavější se sešli na Ostaši už v pátek. Každý sice přijel jinou trasou a v jinou dobu, ale přípravný večer v hospůdce jsme už strávili společně. Dlouho po půlnoci jsme se však prošlapávali hlubokým sněhem k převisu jen já, Pajda, Divi, Růža, Vojta a Chudkyn. Ostatní spali v chatce u hospody. Pod převisem bylo připravené dříví od Honzy a Zvěrky, kteří zde byli odpoledne. Stačilo jen škrtnout. Tak jednoduché to ale nakonec nebylo . dřevo bylo mokré, škrtalo se víckrát. Nakonec jsme si mazaně pomohli svíčkou. Když se oheň rozhořel, do trampů (tedy do nás) jako když střelí. Z ojíněného pískovce a ze skalní průrvy nad ohništěm se začal valit vodopád z rozpuštěného ledu a sněhu. Ti nejotrlejší si i přesto buřta opekli, ačkoli jim za týlo notně kapalo. Vášeň pravého pečbuřta prostě nic nezastaví! Začali jsme se pak rovnat na spaní, když se to stalo. Bezejmenný převis, který už na Vostaši využíváme dobrých 14 let, dostal Chudkynovo přičiněním této noci konečně své jméno. Peří z jeho propáleného spacáku povalující se kolem ohniště, kde se ukládal ke spánku se přičinilo o to, že Vojta prohlásil cosi o slepičárně. Jméno bylo na světě a Chudkyn sestupoval ve dvě ráno zpět do civilizace, aby vzal zavděk vytopenou chatkou.

Ráno po dlouhé pečbuřtovské snídani, úklidu a nanošení dřeva, jsme po jedenácté sestoupili k parkovišti. Hospůdka byla skoro celá zamluvená, tak vzala část osazenstva zavděk Ájinou nabídkou na obědový výlet do Police. Plně naložený kombík (včetně kufru) s drobnou zakulacující se řidičkou vzbouzel ve tvářích přihlížejících úsměv. Bobina prahla po opečeném buřtu, tak jsem si půjčil lopatu a jal se odházet ohniště v kempu. Společně s Pajdou a Pivoňkou jsme pak skoro dvě hodiny vytvářeli oheň z mokrého dřeva. O to víc pak jistě Bobině chutnalo. Také jsme mezitím s Pajdou vyzkoušeli Mišákovo nové sněžnice. To už odpoledne pokročilo a my se přesunuli do hospůdky. Přijížděli další a další účastníci, jejichž počet se nakonec ustálil na čísle 32. Bohužel, ti kteří s námi jezdili v začátcích z různých důvodů nedorazili (Tučkovi, Happy, Piliňák, Kruťák, Béďa...). Jiní ale nezklamali, takže jsme se po delší době viděli třeba s Pítrem Žaludem, či Verčou Markovou. Čas pokročil a v zamluvené hospůdce to už hučelo jako v úle. Mohlo se začít. Nejprve proběhla prezentace a po zaplacení poplatku 10Kč jsme s Růžou všem zúčastněným oznámili, že zaplacením poplatku se automaticky stali členy A.Č.P. (Asociace českých pečbuřtů). Dalším bodem bylo přečtení „Pravdivé povídky“, kterého jsem se ujal já sám, coby autor tohoto pamfletu popisujícího příšernou perzekuci pečbuřtů. Ihned tento začátek měl, dle bouřlivých reakcí, úspěch. Pak už se nažhavil notebook i projektor a promítání mohlo začít. Jako první se promítl hraný dokumentární film „Trampský týdeník č. 13“ z produkce Brdy pictures, který všechny správně naladil na následující téměř čtyřhodinový maraton promítání fotek z našeho společného vandrování. Zcela netypicky jsem fotky promítal zpětně od současnosti do minulosti. Krásně jsme při tom totiž mládli a hubli :-). Mezi jednotlivými roky byly krátké přestávky zpestřované promítnutím dětské fotky některého z účastníků a hádáním o koho se jedná. Kromě mě a Cajse byli všichni odhaleni (cca 19 lidí). Okolo čtvrt na jedenáct se rozsvítilo a na řadu přišly kytáry Kikina, Vojty a Pítra. Zábava se rozjela bleskovým tempem. Ba, i na tanec došlo. Také svatba proběhla, dokonce i na minioslavu narozenin došlo – oslavenec Pajda objednal po půlnoci pro všechny frťánka. Zpívalo se, vzpomínalo, klábosilo. Byla pohoda. Okolo třetí už všichni spali. Někdo v chatách (měli jsme půjčené dvě za lidovou cenu), někdo usnul na lavičkách, někdo jen tak v záhrabu a pár až na Slepičárně – prostě kam kdo došel.

Ráno po snídani v hospůdce už jen loučení a všichni bohatší o spoustu vzpomínek odjížděli domů.

Všem zúčastněným chci jménem organizátorů poděkovat za to, že si udělali čas a přijeli. Zvláštní dík patří manželům Malíkovým za (jako vždy) skvělé zázemí a to včetně ubytování. Díky i muzikantům Kikinovi, Vojtovi a Pítrovi. Dále pak dík i Chudkynovi za notebook a pojmenování kempu, Áje za řidičské služby a nakonec poděkování Evropské unii a Asociaci českých pečbuřtů za sponzorství a podporu!

Tak zas někdy, někde, pro změnu na normálním vandru, AHOJ!

 Sesmolil Pavouk