Další, tentokrát již 12. ročník turnaje v ruských kuželkách LITTLE FRŤAN CUP vypukl druhý víkend v květnu 2010. Pod skalami stolové hory Ostaš ve východních Čechách jsme se začali sjíždět už v pátek v podvečer. Jako první dorazil z Kroměříže se synem Pepou Pajda. Chvíli po něm jsme dorazili já s Bobinou a naším dvouletým Martinem, v závěsu za námi dosvištěla Vávrovic rodinka a v areálu občerstvovny U Malíků začínalo být pomalu plno. Sice byl poměrně chladný večer, ale k ohni v kempu se přesunula jen část – ta která měla chuť si opéct buřty… Ostatní zůstali u stolů občerstvení. Nakonec jsme se ale stejně všichni sešli v hospůdce. To už byla tma. Tma také byla, když jsme šli spát – okolo půl druhé ráno :-).

V sobotu mě probudilo sluníčko, ptáci a Bobina. „Mladej vstává. Slíbil jsi, že s ním dneska vstaneš ty…“. Vstával už v sedm, a tak jsem společně s ním vyrazil svěžím ránem za kamarády – pravověrnými trampy na převis nedávno nazvaný Slepičárna. Kupodivu malej Marťas cupital do prudkého kopce poměrně svižně a kromě malého úseku, kdy jsem ho nesl přes kořeny, to celé zvládnul sám, jen se mnou za ruku. Pajda, Divi, Myišáci, Starý tremp, Růža a Pepa s Matějem zrovna vstávali, když jsme mezi ně vpadli. Chvíli jsme se hřáli u ohýnku, který rozdělal Pajda, pojedli buchtu, kterou nám dala Divoška a po zapití darovanou dobrou vodou jsme zase scházeli dolů, tentokrát zkratkou. Slunce ještě pořád svítilo, když jsme vzbudili ostatní v chatce, posnídali a dohadovali se s Vávrovými, jak strávíme volné dopoledne. Nakonec zvítězila varianta výšlapu ke Kočičímu hradu. Růža, Divi a spol. zase sedli do aut a vyrazili do Broumovských stěn zdolat rokle – Pískovou a Kovářovu. Mezitím se nebe pomalu zatáhlo šedivými mraky.

V jednu hodinu už ale byli všichni zpátky U Malíků a vedle kuželníku se začali rozlosovávat účastníci do jednotlivých skupin vyřazovacího pavouka. Až na malý problém s rozpočítáním dopadlo vše dobře a mohlo se začít. Nejprve jsem všem přítomným rukou vlastní ukázal, jak by se mělo hrát (náhodou se mi povedlo shodit na tři rány všech devět kuželek), s čímž mi pomohl i náš Martin, kterému se shazování kuželek velice zalíbilo. Pak vypukl boj. Nač planě popisovat, co bylo již popsáno tolikrát? Snad jen, že tentokrát jsme chvílemi i mokli, když se nad námi přeháněla přeháňka a pak prožili už se sluníčkem nad hlavou napínavé a zajímavé finále. První skončil bezkonkurenčně Veverka, který dokázal dát nejprve tři a v dalším pokusu čtyři devítky za sebou. Druhé místo vybojovala Kristýna Vávrů a třetí místo po rozstřelu, při kterém definitivně upadla koule z prodřeného lanka, obsadila Divoška. Bramborová medaile tak zbyla na Bobinu. Po vyhlášení výsledků, rozdání cen, diplomů s originálním razítkem Asociace českých pečbuřtů a sladkostí dětem, jsme se opět rozdělili. Někteří zůstali venku u stolů, jiní zamířili k ohništi opéct si večeři. Ale opět, tak jako v pátek, i tentokrát jsme se všichni sešli v hospůdce a tam strávili příjemný večer za doprovodu kytary Pepého. Společně s námi tam byl i nový kamarád Martin z Kvasin, který dorazil až v závěru turnaje, ale v konzumaci nakonec předhonil snad úplně všechny. Soudím tak z jeho rozverné nálady, kterou oplýval až do půl jedné, kdy jsme se i my poslední odebrali spát – někdo na Slepičárnu, někdo na Eldorádo, někdo jen tak do lesa a pár vyvolených do chatky :-).

Ráno bylo ažuro, ptáci řvali a my málem taky. Zbývala jen snídaně a loučení. Všech víc jak třicet účastníků se rozjíždělo do všech směrů – zpátky domů. Nezbývá než doufat, že se na stejném místě za rok – 7. května 2011 – zase všichni ve zdraví sejdeme!

Sesmolil Pavouk