wz

Vandr přes Větrník

  Úvodní strana

  Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít:

  Album Starého trempa

Víkendový čas strávený venku třeba na rybách se do života nepočítá. Ač výborný nápad museli jsem ho zavhrnout. Většina ryb je až do poloviny června hájených. Tak snad příště. Nic snažšího než změna a je tu vandříček. Zatím jedu sám, v sobotu se přidá Pajda s Rexem. Rex je jeho pes. Prší. Dva busy měním za socku (dle ceny dávno neodpovídá), která mě přesně na čas vyplivne na peróně, přímo naproti saloonu. Prší. Tomu lákadlu nelze odolat. U zrzavý vody přemýšlím, zda je dobrý bejt mokrej pod pláštěnkou nebo bez pláštěnky. Lítačky mě nakopnou. Prší. Chci bejt mokrej pod pláštěnkou. Přes loukou a pod hájem po silnici dorážím k řece, kde se prodírám břízama a ostružiním a hledám kemp, kterej by tu měl být. Prší. Převísek nenacházím a tak to znamená, že je na druhé lokalitě. Dnes to už vzdávám, jsem durch. Dorážím do místní hospůdky, kde probíhá projekce hokejového zápasu. Přiznám se, že škodolibě sleduju blamáž Slováků. Jak mě ventilátor vcucnul do hospody, tak mě zase vyflusnul ven. Prší. Spěchám na kemp, rychle stahuju klacky na oheň, pod skalou shrabuju drobotinu a zapaluji. Jako zakládající člen AČP (Asociace českých pečbuřtů) nemůže k večeři proběhnout nic jiného než buřt. Zaleju ho zrzkou, před spaním uvařím groček. Prší. Ulehám a poslouchám kukačku na kolik mi to spočítá. Tak to bych opravdu nechtěl. To bych se posrával a pochcával. Přikládám na oheň, což je nejlepší televize na světě, zrovna dávaj klasickej western. Zalejzám do pytle a čumim na odraz ohně na skále nade mnou. Poslední co si pamatuju než usnu, jsou žáby dole od řeky. Prší.

Neprší. Ráno příjemná změna. Přichází Pajda s Rexem. Snídáme, uklízíme kemp a jdem se podívat k rybníku. Stavujeme se v krámě, kde maj točený pivo Holba. Sakra Chobot má chobot natažený až sem (dealer pivovaru Holba). Dáváme se na cestu s cílem najít nové kempy, které ještě neznáme. Je to nahoru dolu, ač chladno, z nás teče. Potkáváme partu dělníků, kteří stavějí další část ohrady. Silným hlasem říkám.“Pomáhej Pánbu“. Dostává se mi odpovědi: „Nepomáhá“. Nezbývá než doplnit: „Buď rád, že neprší“. Padá rozhodnutí dojít na srub a tam zůstat přes noc. Po delší cestě dorážíme na místo. Nikde nikdo, budem tu asi, pokud ještě někdo nedorazí, ve třech. Rexík je nejsvězejší a tak ho utaháváme nekonečnými aporty. Doplňujeme dříví, čteme kempovku, vaříme, pečeme, dopíjíme zásoby. Neprší. Vstáváme v sedm. Rexík potřebuje vyvenčit a tak nám to dává najevo. Naposled dnes rozptápíme oheň a chystáme se na odchod na vlak domů. Cestou ještě šmejdíme mezi skalami a roklemi až jsme odměněni nádherným kempíkem. Hezká tečka na závěr vandříku. Ještě nám zbývá čas na oběd v jedné místní krčmě, kterou znám z minula. Dobře tu vařili a ani dnes nezklamali. Klasickej hospodskej gulášek, jen škoda, že neměli rohlíček, a tak jsem knedlíček vyměnil za brambůrek. Pajda hodil za žebřinu plněnej lusk s rejžej a byl taky spokojenej. Pohladil jsem se se zrzkou i když neměla zelený oči. Pajda musel nealkoholický, čekalo ho řízení. Naskočili jsme na socku a vydali se k baráku s tím, že se příště sejdem na těch rybách.

Sesmolil Starý tremp