Zimní vandr bez sněhu

Zúčastnili se Bobina, Růža, Starý Tremp, Banjo a Pajda s Pepíčkem j.h.

Stručný popis trasy vandru:

Courání vokolo zamrzlýho Mácháče

Autem s mladým do Semil, potom vlakem přes Bakov, kde jsme se sčuchli s Bobinou a pokračovali dál do Starejch Splavů. I proto, že jsem nestihnul oběd, míříme nejdřív do putyky na jídlo a pár píváků. Plánujem odchod na kemp ještě za světla a tak brzo vyrážíme.

Berem to okolo rybníka, kterej je krásně zamrzlej a jen svistot bruslí nás upozorňuje, že se na něm prohánějí oplachtěné vozíky. Ani nevím, jak se jim správně říká. To vám byl fofr! I když neříká se fofr, ale pospěšte si. Což na tato vozítka nepasuje. Někde v těchto místech u máchacího rybníka se k nám připojil štěkající doprovod. Netvářil se přívětivě, holky z něj měly lufta ale na nějaké povely, jako třeba „běž domů nebo do boudy“, vůbec nereagoval. Snažili jsme se ho přilákat, což se taky moc nedařilo. Nakonec se nechal oblbnout a dal se odchytit děvčaty. Měl známku s telefonním číslem, na kterém jsme se dozvěděli, že si pro něj pošlou. Zakrátko doráží nějaký slouha majitele, který nestihnul ani řádně poděkovat. A to jsme si dělali chutě na rum J - tak jsme si dali aspoň z vlastních zásob.  A dobrý skutek nám taky nikdo neodpáře.

Malý komiks o tom, jak si děvčata povídají

Během chvilky dorážíme na Ontárko, které jen okukujem, abychom věděli, zda je zde vše OK. Zítra chcem nocovat zde. Přidáváme do kroku a s konstatováním, že je tu vše při starém, stoupáme ke srubu Klika, kde máme plánovaný nocleh. Roztápíme kamna a zjišťujeme po telefonu, kde se zrovna nachází Banjo. Má za námi dorazit, jen doufáme, že nezapomněl sladký dřevo. Vydávám se mu naproti, jelikož mám obavy, aby nezakufroval. Čekám na křižovatce a už vidím světlo od baterky.  Ale co to? Říkal, že má jenom takovou slabou, ale tohle je skoro halogen. Za chvíli se ale vynořují další tři stíny a už slyším prohlášení prvního -  “teď asi budem chvíli bloudit“. Stojím u stromu a tak mě nemůžou vidět. Jen si říkám, jestli půjdou na Kliku, musím se jim ukázat, aby si nestříkli do textilu. Těsně přede mnou uhýbají bokem a zdá se, že jsou směrem na Ontárko.  Po pěti minutách se vynořuje Banjo se svou minibaterkou. Je to tak slabé světlo, že to musí být jedině on. Už je ode mě asi 10 metrů, když si to rozmýšlí a vrací se zpět. Asi si myslí, že jde špatně, ještě, že tam jsem. Ozývám se „kam asi jdeš?“ – trochu se leká, ale je rád, že nebude muset bloudit. Dorážíme za děvčaty na soubek, kde je již celkem útulno, i když kamínka trochu čouděj. Chybí zajištění dvířek. Když se řádně ohřívá komín, je to už vpořádku. Banjo přehrává všechny skladby, na které si vzpomene a ty co si nevzpomene, vytáhne ze svého pamětníčku. Holky se stěhujou na palandu do spacáku, s tím, že si budou s náma povídat. Do dvaceti minut spinkaj. Já a Banjo ještě stihnem probrat současnou politickou situaci, což nám zabere asi hoďku a jdem taky na kutě. V noci mě budí chechtot děvčat, přirovnávám ho k chichotání lehkých ženštin, ale vyrozumím z toho, že honěj myš. Párkrát jsem tu spal, ale nyní je to poprvé, co jsem se tu s ní potkal. Holky věšej jídlo na špagáty a brzo je zas ticho. Ráno zjišťujeme, že Banjovi nakousaly salám a Bobině oříškovou tyčinku. V půl osmý vstávám a jdu na dříví. Hafo toho natahám a ve sroubku se furt nic nehýbe. Řežu, štípu a konečně zbytek vylejzá. Doděláváme dříví, pálíme venku oheň a baštíme. Mezitím nacházím studánku o které vím, že tu někde je. Ale kde?  Uklízíme a odcházíme na sobotní procházku vandrem. Hned za srubem potkáváme Pajdu s Pepíčkem, kteří se za námi vydali na výlet i s Rexíkem. Chvíli za nimi se vyrojili nějací skorotrempi. Je to ta parta ze včerejšího večera a opravdu razili na Ontárko. Později se dozvídáme, že je to parta nějakého Višňáka. Řeč s nima nic moc, a tak jdem po svejch. Oni jdou na Kliku na čumendu. Vyrážíme na Větrník, snad tam bude volno. Je tu tento víkend nějakej přetlak. Cestou potkáváme partičku dalších čtyřech lidí. Na kempu je prázdno, tak děláme otop na večer. Za chvíli musíme dál. Cestou kolem dřevařů vyhlížím pěknej krč. Než opět zaplujem do divočiny, musíme se posílit v putyce. Banjo nevydrží a dává svíčkovou. My se těšíme na buřta někde cestou.

Příroda = prostor mezi dvěma hospodami. Držíme se tohoto rčení a mizíme v háji, přiřezáváme opejkací klacky, lámem chroští na podpal a stoupáme mezi skálami někam nahoru, abychom pro změnu klesali někam dolů, až končíme pod převisem, kde konečně opejkáme vytoužené buřtíky. Pokoušíme se o společné foto. Rexík to nějak stále nechápe. Proto balíme a razíme oklikou zpět do civilizace na kousek pívištěte.  Končíme v nám známé hospodě U Rybníčku, kde se nečekaně zadrhnem. Pajda a Banjo mají poblíž narozky a tak je třeba to zapít. Pepíček z posbíraných tácků pod pívo po skoro celé hospodě staví domino, což se mu po delší době daří. A tak je spokojený i on. Natáčím do petovky a příjemně naladěni odcházíme vstříc večernímu programu u televize. Pepíček škemrá u Pajdy, že chce ještě s námi na bivak taky čumět do televize. Daří se. Evidentně se mu nechce eště domů. Kupodivu si vzpomínám na krč a tak ho s Pajdou střídavě hážem na rameno a vlečem na kemp. Dal nám zabrat. Papáme, tlacháme a když už si nemůžem vzpomenout na žádnou písničku, co by ji Banjo uměl zahrát, pějem sborem fláky, který nevím, kde se v nás vzaly. Zkrátka, ten dotek přírody mezi dvěma hospodami je znát. Jdem spát dost pozdě, takže vstáváme taky dost pozdě. V rychlosti stíháme snídani a už musíme spěchat na čugálu, abychom se stihli včas vrátit domů. V Bakově na přestupce se loučíme s Bobinou a Banjem, kterej odjíždí čugálou. Pro Bobinu přijel Pavouk s Martínkem autem. Ten je z projíždějících vláčků u vytržení. Ještě nám na odjezdu zamávají a už razíme ku baráku. Ve Starce máme přes hoďku na přestup, kterej si zpříjemňujeme v Sokolovně pod nádražím, které je úplně mrtvé. A to je vandrácké pohádky konec.

PS: Z pátka na sobotu byl ouplněk. Bobina držela nějakou ouplňkovou dietu. Myslím, že

a)      příště vo ouplňku nepojede

b)     nebo nebude držet dietu :-)

Sesmolil Vojta ( St.tr.)