|
LFC 2011
Už je to čtrnáct roků, co jsem se já s pár kamarády „zaseknul“ na
stolové hoře Ostaš ve východních Čechách a v rámci rozptýlení tam
rozpoutal u kiosku pana Malíka bitku o malé panáky, které platil ten,
kdo prohrál. Bitva ve hře ruské kuželky se mě i ostatním zalíbila
natolik, že hned rok na to jsem pro kamarády uspořádal první ročník
turnaje, který jsem v duchu toho nultého světově nazval Little frťan
cup.
Letos tedy proběhl šťastný 13. ročník. Byl opravdu šťastný? Asi ano. Byl
také o dost jiný než ty předchozí. Zkrátka byl to unikát. Tak jako každý
z těch 12., které mu předcházely.
Sjeli jsme se v pátek 6. května 2011 v komerční Chatové osadě a kempu
manželů Malíkových ze všech koutů republiky téměř všichni, včetně nových
kamarádů z T.O. Tigři. V sobotu už dorazil na mašině jen Čipr a na skok
se ukázal nový kamarád Lišák a večer pak staří kamarádi Chudkyn s Ájou.
Protože v pátek večer se zrovna hrál napínavý zápas v ledním hokeji,
vzali jsme po pečbuřťěni zavděk zamluvenými stoly v hospůdce a kecali a
koukali při tom na zápas. Výhru jsme nijak neoslavovali, ale i tak se
naše sezení protáhlo do půl druhé hodiny ranní sobotní. Bylo zkrátka o
čem povídat.
Dopoledne každý trávil po svém – koneckonců okolí je na Ostaši nádherné
a počasí k vycházce přímo vybízelo. Pod oblohou bez mráčku tak mohli
kamarádi projít vršek Ostaše s Horním labyrintem a vyhlídkami na
Krkonoše a Ádr, sejít do Dolního labyrintu a proplazit se soutěskami
Kočičího hradu. Po poledni už byli všichni připraveni se zaregistrovat
do turnaje a prožít tak další ročník LFC. Trochu mi vrtalo během
dopoledne hlavou, kde je Chobot, věrný to účastník posledních ročníků,
který potvrdil svou účast jako první, a tak jsem mu raději napsal sms.
Odpověď mě zklamala, ale nezdrtila. Psal, že ho vzali záda a nepřijede.
No, taky to mohl dát vědět trochu dřív a sám od sebe (to mě na tom
mrzelo asi nejvíc), ale na ceny, které vždy, coby zástupce nějakého
pivovaru, daroval na konto LFC, jsem naštěstí nespoléhal, takže jeho
nepřítomnost nebyla až tak tragická. Po obdržení sms od Banja, byla jeho
nepřítomnost spíš komická :-). To, když mě Banjo pozdravoval
z avizovaného vandru Kokořínskem a ke jménu svému připojil i jména
ostatních vandrovníků, včetně maroda Chobota :-). To nás všechny opravdu
pobavilo. Pravda je, že pak vyšlo najevo, že Chobot se pouze nechal za
kluky přivézt autem, protože záda ho opravdu brala.
Zábava se rozjela i kolem kuželníku. Veverka vyřazený
vloni do síně slávy, mi úspěšně pomáhal z organizací, a tak jednotlivá
vyřazovací kola rychle odsejpala a došlo k tolik očekávaným barážím. No,
dopadlo to jako vždycky – někdo platil, někdo pil. Taky se, i když
pozdě, dostavil na kole Lišák - bolavá záda ho diskvalifikovala z chůze
i bojů na kuželníku, tak s námi aspoň chvíli pobyl nad pívem (mě při té
příležitosti dal první kus pokračování svojí knížky Lišáková trampská
histórie nazvané "Jatagánovo druhé podání". Po napínavém
semifinále se nakonec do finále probojovala šestka letos nejlepších.
Souboj o turnajová trička svedli Bobina, Růža, Gábina, Tomáš, Martínek a Azůro. Po nervy drásajícím finále se nakonec na „bednu“ probojovali: na
třetí místo Gábina, na druhé Tomáš a na pomyslný (i skutečný) vrchol
vystoupila Růža. Došlo k vyhlášení a předání triček s logem LFC i
dalších hodnotných cen – např. láhev Kuželkářského UMU, Trampský
ohňostrůjný balíček, či již zmiňovaná samizdatová kniha od kamaráda Lišáka „Trempská histórie“. Růža hned svoji láhev rozlila do plastových panáčků s logem
LFC, které účastnící „vyfasovali“ na začátku a šlo se pečbuřtit.
Nejprve pár z nás přitáhlo nějaké dříví ke kempovnímu ohni a vzápětí se
tam nahrnuli lidé s dětmi ze stanů a chatek. Bylo nám tedy u ohně
docela těsno. Tato situace se v posledních letech bohužel opakuje a je
to jeden z pádných důvodů, proč uvažuji o přemístění turnaje do
klidnějších končin. Zkrátka, Malíkovým se začalo dařit (což jim
přejeme), přijíždí jim spousta lidí, ale to už zase není nic pro nás.
Vyhlašuji tedy tímto soutěž tipů na místo konání některých dalších
ročníků LFC. Předem díky za info! Vítězný tip bude odměněn pívem!!!!
Když už jsme měli žaludky jaksepatří promaštěné, začali jsme se postupně
přesouvat do hospůdky, kde to později pěkně podbarvil kytarou Bradka a
(světe div se!) Mišák. Přidával se i jakýsi maník s kytarou z kempu,
takže repertoár byl opravdu různorodý a pestrý. Kytáry vzali do rukou
dokonce i Růža s Bobinou – to už je ale informace z druhé ruky. Já jsem
šel totiž zemdlen po půlnoci spát :-). Organizování, byť jen takové
sranda akce, totiž stojí poměrně mnoho sil a ty mi už nějak chyběly.
Pravda, možná to bylo i delším posezením v pátek (kdy jsme vlastně byli
v hospůdce až do soboty), ale v tom bych se nešťoural :-).
Ráno bylo chladné a pošmourné. Já vstal s Martinem už před půl osmou a
vyrazil s ním na kopec, podívat se na skály a spící kamarády. Rozhledy
byly zamžené a vítr v 700 m.n.m. hodně studený, takže jsme se rádi
ohřáli u ohýnku na Slepičárně, kde zrovna snídali Pajda s Pepíčkem a
Vojtou. Víc účastníků se do tohoto trempského kempu nedoplazilo.
Martinovi se ve společnosti chlapů nějak nelíbilo, tak jsme se brzy
rozloučili a scházeli dolů do rekreačního areálu. Tam už u stolů pár
lidí snídalo, my jsme také popili čaj, poděkovali malíkovým za podporu a
pohostinnost a došlo na velké loučení.
Kolik se nás asi za rok sejde?
Sesmolil Pavouk
|
