wz

Little frťan cup 2011

Úvodní strana

 

Kronika vandrů

 

Fotky z tohoto vandru můžeš najít:

 

Pavouckýho fotoalbum

 

Fotky Růži a Starého trempa

Zúčastnili se Vazoun, Štěpánka, Katka, Tom, Gábi, Kikina, Ještěrka, Balů, Andrea, Pajda, Starý Tremp, Martínek, Lenka, Bradka, Azůro, Terka, Myšák, Mišák, Pavouk, Čipr, Pajda, Pepíček, Bobina, Martin, Veverka, Růža, nejmenovaná kamarádka s dětmi a na skok kolmo Lišák a moto Chudkyn s Ájou.

 

Stručný popis trasy vandru:

Celý víkend na milovaném Ostaši - u Malíků, v Horním labyrintu, Dolním labyrintu...

 

Opět po roce na oblíbeném místě na východě Čech. Již po 13. jsme se na můj popud sešli v chatové osadě manželů Malíkových pod skalami stolové hory Ostaš. Turnaj v ruských kuželkách tentokrát absolvovalo 25 lidiček.

LFC 2011

 

Už je to čtrnáct roků, co jsem se já s pár kamarády „zaseknul“ na stolové hoře Ostaš ve východních Čechách a v rámci rozptýlení tam rozpoutal u kiosku pana Malíka bitku o malé panáky, které platil ten, kdo prohrál. Bitva ve hře ruské kuželky se mě i ostatním zalíbila natolik, že hned rok na to jsem pro kamarády uspořádal první ročník turnaje, který jsem v duchu toho nultého světově nazval Little frťan cup.

Letos tedy proběhl šťastný 13. ročník. Byl opravdu šťastný? Asi ano. Byl také o dost jiný než ty předchozí. Zkrátka byl to unikát. Tak jako každý z těch 12., které mu předcházely.

 

Sjeli jsme se v pátek 6. května 2011 v komerční Chatové osadě a kempu manželů Malíkových ze všech koutů republiky téměř všichni, včetně nových kamarádů z T.O. Tigři. V sobotu už dorazil na mašině jen Čipr a na skok se ukázal nový kamarád Lišák a večer pak staří kamarádi Chudkyn s Ájou. Protože v pátek večer se zrovna hrál napínavý zápas v ledním hokeji, vzali jsme po pečbuřťěni zavděk zamluvenými stoly v hospůdce a kecali a koukali při tom na zápas. Výhru jsme nijak neoslavovali, ale i tak se naše sezení protáhlo do půl druhé hodiny ranní sobotní. Bylo zkrátka o čem povídat.

 

Dopoledne každý trávil po svém – koneckonců okolí je na Ostaši nádherné a počasí k vycházce přímo vybízelo. Pod oblohou bez mráčku tak mohli kamarádi projít vršek Ostaše s Horním labyrintem a vyhlídkami na Krkonoše a Ádr, sejít do Dolního labyrintu a proplazit se soutěskami Kočičího hradu. Po poledni už byli všichni připraveni se zaregistrovat do turnaje a prožít tak další ročník LFC. Trochu mi vrtalo během dopoledne hlavou, kde je Chobot, věrný to účastník posledních ročníků, který potvrdil svou účast jako první, a tak jsem mu raději napsal sms. Odpověď mě zklamala, ale nezdrtila. Psal, že ho vzali záda a nepřijede. No, taky to mohl dát vědět trochu dřív a sám od sebe (to mě na tom mrzelo asi nejvíc), ale na ceny, které vždy, coby zástupce nějakého pivovaru, daroval na konto LFC, jsem naštěstí nespoléhal, takže jeho nepřítomnost nebyla až tak tragická. Po obdržení sms od Banja, byla jeho nepřítomnost spíš komická :-). To, když mě Banjo pozdravoval z avizovaného  vandru Kokořínskem a ke jménu svému připojil i jména ostatních vandrovníků, včetně maroda Chobota :-). To nás všechny opravdu pobavilo. Pravda je, že pak vyšlo najevo, že Chobot se pouze nechal za kluky přivézt autem, protože záda ho opravdu brala.

Zábava se rozjela i kolem kuželníku. Veverka vyřazený vloni do síně slávy, mi úspěšně pomáhal z organizací, a tak jednotlivá vyřazovací kola rychle odsejpala a došlo k tolik očekávaným barážím. No, dopadlo to jako vždycky – někdo platil, někdo pil. Taky se, i když pozdě, dostavil na kole Lišák - bolavá záda ho diskvalifikovala z chůze i bojů na kuželníku, tak s námi aspoň chvíli pobyl nad pívem (mě při té příležitosti dal první kus pokračování svojí knížky Lišáková trampská histórie nazvané "Jatagánovo druhé podání". Po napínavém semifinále se nakonec do finále probojovala šestka letos nejlepších. Souboj o turnajová trička svedli Bobina, Růža, Gábina, Tomáš, Martínek a Azůro. Po nervy drásajícím finále se nakonec na „bednu“ probojovali:  na třetí místo Gábina, na druhé Tomáš a na pomyslný (i skutečný) vrchol vystoupila Růža. Došlo k vyhlášení a předání triček s logem LFC i dalších hodnotných cen – např. láhev Kuželkářského UMU, Trampský ohňostrůjný balíček, či již zmiňovaná samizdatová kniha od kamaráda Lišáka „Trempská histórie“. Růža hned svoji láhev rozlila do plastových panáčků s logem LFC, které účastnící „vyfasovali“  na začátku a šlo se pečbuřtit. Nejprve pár z nás přitáhlo nějaké dříví ke kempovnímu ohni a vzápětí se tam nahrnuli lidé s dětmi ze stanů a  chatek. Bylo nám tedy u ohně docela těsno. Tato situace se v posledních letech bohužel opakuje a je to jeden z pádných důvodů, proč uvažuji o přemístění turnaje do klidnějších končin. Zkrátka, Malíkovým se začalo dařit (což jim přejeme), přijíždí jim spousta lidí, ale to už zase není nic pro nás. Vyhlašuji tedy tímto soutěž tipů na místo konání některých dalších ročníků LFC. Předem díky za info! Vítězný tip bude odměněn pívem!!!!

Když už jsme měli žaludky jaksepatří promaštěné, začali jsme se postupně přesouvat do hospůdky, kde to později pěkně podbarvil kytarou Bradka a (světe div se!) Mišák. Přidával se i jakýsi maník s kytarou z kempu, takže repertoár byl opravdu různorodý a pestrý. Kytáry vzali do rukou dokonce i Růža s Bobinou – to už je ale informace z druhé ruky. Já jsem šel totiž zemdlen po půlnoci spát :-). Organizování, byť jen takové sranda akce, totiž stojí poměrně mnoho sil a ty mi už nějak chyběly. Pravda, možná to bylo i delším posezením v pátek (kdy jsme vlastně byli v hospůdce až do soboty), ale v tom bych se nešťoural :-).

 

 

Ráno bylo chladné a pošmourné. Já vstal s Martinem už před půl osmou a vyrazil s ním na kopec, podívat se na skály a spící kamarády. Rozhledy byly zamžené a vítr v 700 m.n.m. hodně studený, takže jsme se rádi ohřáli u ohýnku na Slepičárně, kde zrovna snídali Pajda s Pepíčkem a Vojtou. Víc účastníků se do tohoto trempského kempu nedoplazilo. Martinovi se ve společnosti chlapů nějak nelíbilo, tak jsme se brzy rozloučili a scházeli dolů do rekreačního areálu. Tam už u stolů pár lidí snídalo, my jsme také popili čaj, poděkovali malíkovým za podporu a pohostinnost a došlo na velké loučení.

Kolik se nás asi za rok sejde?

Sesmolil Pavouk