|
Okolo Dubé cestička...
Bobina nechala trasu i cíl putování na mě a já nezklamal :-).
Nachystal jsem překvapení a to pak den před odjezdem vyslepičil :-( . To
jsem celej já. Hodlali jsme poctít svou návštěvou Kikinem pořádaný
festiválek v Nedamově u Dubé.
V pátek po páté hodině nás vlak odvážel z MB směr Okna. Cestou jsme
jen tak mezi řečí zjistili, že nemáme sirky, což je pro každého pečbuřta
poměrně důležitý inštrument. Tak jsme se holt smířili s tím, že, ač
neplánovaně, zajdeme v Oknech do hospody. Těsně před cílovou stanicí
jsem sice sirky objevil, ale už jsme plány měnit nechtěli a hospodou, co
je krapet z cesty, se rádi nechali vcucnout. Ves v podbezdězí nás
přivítala pošmournou oblohou. Zkratkou jsme tedy přešli do vítané
překážky - restauračky. Posadili jsme se a hned zaregistrovali bandu
otrhanců s dětmi v boční místnosti. Tušili jsme, že na kempu, kam máme
zamířeno, bude asi živo. Nic pro nás. Když už jsme vyrazili sami, sami
jsme také chtěli trávit noc. Nechali jsme je odejít a po dvou pivech se
zvedli také. Nakonec jsme kolem hlaholícího převisu jen prošli a zapadli
pod nouzáček tak akorát pro nás dva. Nějaké suché dřevo tam bylo, což se
po dvou dnech nepřetržitého deště šiklo. Ještě jsme něco dotahali a se
soumrakem si zapečbuřtili.
Ráno nás vzbudilo sluníčko, které nám svítilo přímo do postele.
Nevydržel jsem, vstal dřív a pocoural po lese. Pak jsme posnídali,
sbalili a po desáté vyrazili zpět do Oken, odkud jsme hodlali pokračovat
do Dubé. Zas nás tam vcucla ta zatracená hospoda a my vyráželi na cestu
až po dvanácté. Zelená značka, po které jsme chtěli jít, byla zrušená,
ale to nás netankovalo a my šlapali mezi poli úvozem, který nás zavedl
do hlubšího kaňonu zarostlého vysokou travou. Zcela neomylně jsme pak
zabukovali a šlapali neznámo kam. Po několika změnách směru pochodu jsme
se vymotali na silnici a zjistili, že jsme se odklonili jen o dva
kilometry. Po malé svačince jsme tedy nezaváhali a azimutem se vrhli do
terénu, abychom zacházku využili ve svůj prospěch. Po překonání několika
údolí, nalezení dvou hříbků, zdolání plotu pastviny a notného nadávání
nás to vyplivlo na té samé silnici, u které jsme svačili jen o dva km
níže v údolí směrem na Dubou. Už jsme si to více nekomplikovali a
šlapali zbývajících 5km do cíle po silnici. Tím cílem byl folkový
festiválek Dubský zelenáč, který už potřetí organizoval v letním kině v Nedamově
náš kamarád Kikin. Nakonec jsme se tam pod modrou oblohou doplahočili po
čtvrté hodině odpoledne. Chvilku jsme poseděli, popili Holbičku, kterou
nám načepoval nový zaměstnanec této firmy – Káďa, pokecali jsme s Kikinem
a Jitkou a čtvrt hoďky po šesté se museli neradi zvednout, rozloučit se
a vyšlápnout do nedaleké Dubé. Byl to totiž takový nutný kompromis
vzhledem k našemu pozdnímu příchodu do Nedamova – rozhodli jsme se na
Zakšínsko dojet busem, čímž jsme si znatelně ušetřili čas i kilometry.
Na Zakšíně jsme dali pivko a kafe v otevřeném motorestu a prohodili tam
i pár slov s jakousi omladinou smíchanou z různých týpků (jeden
v koženém kiltu, druhý celý v zeleném s uzdou, další holka s plyšovými
oušky ve vlasech...). Ubezpečili nás, že oni budou spát na hradě
(mysleli Pustý Zámek), takže jsme o suchý flek neměli starost. Před
západem slunce jsme se zvedli, přešli po silnici pod kopec a vyfuněli
nahoru. Ze skalních vyhlídek nad Pusťákem se nám otevřel čistý pohled na
rudý obzor, za kterým se ztrácelo zapadající slunce. Nádhera. Náš
oblíbený kemp nedaleko studánky byl krom pár kousků dřeva osiřelý. Pro
dřevo jsme museli tak jako vždy do velké dálky. Pak už jen plameny ohně,
smějící se špekouni a pohodička.
Ráno byl opar a poměrně chladno. Když jsme scházeli dolů, ukázalo se
sluníčko. To nás pak doprovázelo vlastně až domů. Doufáme, že zas brzy
vyrazíme a třeba i s větší partou.
Sesmolil
Pavouckej
|
