wz

 

                                                                                                                                                               

Úvodní strana

 

Kronika vandrů

 

Fotky z tohoto vandru můžeš najít:

 

Pavouckýho fotoalbum

 

 

Zúčastnili se Bobina a Pavouk

 

Stručný popis trasy vandru:

Okna - kemp Nouzák - Okna - Ždírecký důl - Nedamov - Dubá - Zakšín - Pusťák - Zakšín

 

 Je tu už hodně let, co jsme byli na vandru jen ve dvou – já a moje žena Bobina. To bylo ještě za dávného svobodna, když poprvé stávkovala železnice. Využili jsme toho, že Martínek byl na prázdninách u dědy v Jablonečku a jeden víkend se urvali.

Okolo Dubé cestička...

 

     Bobina nechala trasu i cíl putování na mě a já nezklamal :-). Nachystal jsem překvapení a to pak den před odjezdem vyslepičil :-( . To jsem celej já. Hodlali jsme poctít svou návštěvou Kikinem pořádaný festiválek v Nedamově u Dubé.

     V pátek po páté hodině nás vlak odvážel z MB směr Okna. Cestou jsme jen tak mezi řečí zjistili, že nemáme sirky, což je pro každého pečbuřta poměrně důležitý inštrument. Tak jsme se holt smířili s tím, že, ač neplánovaně, zajdeme v Oknech do hospody. Těsně před cílovou stanicí jsem sice sirky objevil, ale už jsme plány měnit nechtěli a hospodou, co je krapet z cesty, se rádi nechali vcucnout. Ves v podbezdězí nás přivítala pošmournou oblohou. Zkratkou jsme tedy přešli do vítané překážky - restauračky. Posadili jsme se a hned zaregistrovali bandu otrhanců s dětmi v boční místnosti. Tušili jsme, že na kempu, kam máme zamířeno, bude asi živo. Nic pro nás. Když už jsme vyrazili sami, sami jsme také chtěli trávit noc. Nechali jsme je odejít a po dvou pivech se zvedli také. Nakonec jsme kolem hlaholícího převisu jen prošli a zapadli pod nouzáček tak akorát pro nás dva. Nějaké suché dřevo tam bylo, což se po dvou dnech nepřetržitého deště šiklo. Ještě jsme něco dotahali a se soumrakem si zapečbuřtili.

     Ráno nás vzbudilo sluníčko, které nám svítilo přímo do postele. Nevydržel jsem, vstal dřív a pocoural po lese. Pak jsme posnídali, sbalili a po desáté vyrazili zpět do Oken, odkud jsme hodlali pokračovat do Dubé. Zas nás tam vcucla ta zatracená hospoda a my vyráželi na cestu až po dvanácté. Zelená značka, po které jsme chtěli jít, byla zrušená, ale to nás netankovalo a my šlapali mezi poli úvozem, který nás zavedl do hlubšího kaňonu zarostlého vysokou travou. Zcela neomylně jsme pak zabukovali a šlapali neznámo kam. Po několika změnách směru pochodu jsme se vymotali na silnici a zjistili, že jsme se odklonili jen o dva kilometry. Po malé svačince jsme tedy nezaváhali a azimutem se vrhli do terénu, abychom zacházku využili ve svůj prospěch. Po překonání několika údolí, nalezení dvou hříbků, zdolání plotu pastviny a notného nadávání nás to vyplivlo na té samé silnici, u které jsme svačili jen o dva km níže v údolí směrem na Dubou. Už jsme si to více nekomplikovali a šlapali zbývajících 5km do cíle po silnici. Tím cílem byl folkový festiválek Dubský zelenáč, který už potřetí organizoval v letním kině v Nedamově náš kamarád Kikin. Nakonec jsme se tam pod modrou oblohou doplahočili po čtvrté hodině odpoledne. Chvilku jsme poseděli, popili Holbičku, kterou nám načepoval nový zaměstnanec této firmy – Káďa, pokecali jsme s Kikinem a Jitkou a čtvrt hoďky po šesté se museli neradi zvednout, rozloučit se a vyšlápnout do nedaleké Dubé. Byl to totiž takový nutný kompromis vzhledem k našemu pozdnímu příchodu do Nedamova – rozhodli jsme se na Zakšínsko dojet busem, čímž jsme si znatelně ušetřili čas i kilometry. Na Zakšíně jsme dali pivko a kafe v otevřeném motorestu a prohodili tam i pár slov s jakousi omladinou smíchanou z různých týpků (jeden v koženém kiltu, druhý celý v zeleném s uzdou, další holka s plyšovými oušky ve vlasech...). Ubezpečili nás, že oni budou spát na hradě (mysleli Pustý Zámek), takže jsme o suchý flek neměli starost. Před západem slunce jsme se zvedli, přešli po silnici pod kopec a vyfuněli nahoru. Ze skalních vyhlídek nad Pusťákem se nám otevřel čistý pohled na rudý obzor, za kterým se ztrácelo zapadající slunce. Nádhera. Náš oblíbený kemp nedaleko studánky byl krom pár kousků dřeva osiřelý. Pro dřevo jsme museli tak jako vždy do velké dálky. Pak už jen plameny ohně, smějící se špekouni a pohodička.

    

Ráno byl opar a poměrně chladno. Když jsme scházeli dolů, ukázalo se sluníčko. To nás pak doprovázelo vlastně až domů. Doufáme, že zas brzy vyrazíme a třeba i s větší partou.

 

Sesmolil Pavouckej