wz

Babskej vandr potřetí

 

                                                                                                                                                                      

Úvodní strana

 

Kronika vandrů

 

Fotky z tohoto vandru můžeš najít:

 

Fotoalbum - Bobina

Fotoalbum - Růža k.k.

 

 

Zúčastnili se Bobina, Růža, Lucka (Pivoňka) a Zvěrka (přes Lysou, jako vždycky)

 

Stručný popis trasy vandru:

Jablonec nad Nisou - Černá Studnice - Krásná (Kittelovo muzeum - doporučujeme!) - Kopanina - Frýdštejn - Voděrady - Malá Skála (vláčkem domů)

 

Něžnější část T.O.Moudí opět vyrazila sama - prý aby si holky od té druhé mužské části intelektuálně odpočinuly a konečně si pokecaly. A taky se kulturně vzdělaly, což s námi jde prý jen stěží, když trefíme z lesa akorát do putiky. Následující vandropis sesmolila nakonec Bobina (Lucka prý nemá střevo...).

Tak a zase jedem. Babskej vandr je tady. Růža jede sólo z Pasek a já s Luckou přistoupím ke Zvěrce do vlaku v Mladý Boleslavi. ÁA, tak pozor změna. Zvěrka dělá okružní vyhlídkoivou jízdu po Čechách a jede do Všetat. Operativně ji Růža naviguje směr Jablonec nad Nisou. S Luckou v Turnově hledáme náhradní autobusouvou dopravu. Je to trošku mazec. Je tu X autobusů a každej jede jinam. Trefily jsme správný směr Tanvald a jedem. V Železném Brodě jsme si užily scénku s cyklistou z druhéjo busu, který si s kolem odmítl vystoupit. V Tanvaldě jsme díky tomu pozdě a frnknul nám vlak. Ještě že Růžu napadlo s ním neodjet. Hurá, už jsme aspoň tři! To musíme zapít. Ještě tu Zvěrku. Ta i přes svoje vyhlídkování už čeká v Jablonci na autobusáku. Tak my jedem o jednu stanici na víc, ať tam nevyšlape důlek. Po pátý hodině jsme konečně všechny. Pěšky nahoru na Černou Studnici už to nestihnem tak, aby bylo ještě otevřeno. Růža zjistila, že mají jen do 19.hod. A tak to zkusíme urychlit busem, který  jede po 18.hodině. Šlapem do kopce, funíme ze všech sil a k cíli zbývá cca 700metrů. Míjí nás auto v opačném směru v 18.50. Tušíme nejhorší. A taky že jo. Rozhledna zavřená a při tom je docela hezky. Smůla. Bohužel co víc- hospoda taky zavřená!! No, co se dá dělat. Dáme večeři z vlastních zásob a uděláme oheň. Přímo za hospodou už asi někdy nějakej hořel, tak nepůjdem daleko. Ovšem po několikadenních deštích to byla trochu honička. Ale buřt byl. Tak asi půjdem ležet. Mě bolela hlava jako střep, tak jsem byla ráda,  že nejdem daleko. Ustlaly jsme si hned pod parkovištěm. Jenom Zvěrka popadla plachty z plotu a udělala si domeček pod klouzačkou. V noci ještě natahujeme Růžinu plachtu protože chvilku pršelo.

 

Ráno v 7 hodin ráno budíček, vzbudilo nás auto. Pokecaly jsme o žehlení a ještě usnuly. Ale ani v 8.30 se nám ze spacáku moc nechce. Mlha jako mlíko – rozhledy zatím nehrozí. Posnídáme a uvidíme. Zašouply jsme se se snídaní až k naučné stezce o dřevinách a čekaly, co udělá mlha. Přišla blíž! Kdo by to byl řek? Když už jsme tady, tak jdem nahoru. Mlha přede mnou , mlha za mnou. Je čas vyrazit. Směr Krásná do Kittlova muzea. Pod kopcem jsme pochopily, že mlha je jen na tom vyhlídkovým vršku. Aspoň máme důvod se někdy vrátit.  Jdeme do Krásný. Přes louku jsme dorazily až k místnímu hřbitovu. Hospoda cestou žádná, už máme hlad a žízeň. Hasiči tu chystají nějakou soutěž. Tady bude i pívo, to je dobrý vědět. Se zastávkou na hřbitově mažeme za Kittlem. První nás vítá kostel a morový sloup. Nezbytné foto a snaha podívat se do kostela. Paní v kostele nás hnala téměř holí. Zrovna se jí z kasičky ztratili 300Kč. A jelikož byl kostel čerstvě vymalovaný a uklízela tam, tak nás nechtěla pustit dovnitř, že nemá čas nás hlídat. Chápeme ji. Nakonec ji Růža ukecala a chviličku se nám paní věnovala. Kostel je zajímavý celý. Už jen to, že je stavěný do kříže není úplně běžný. Navíc jsme svými koleny pomohly paní vytřít jedny schody. Ale jako všechno hezký a vzácný v tomhle státě i tady už to nejcennější někdo ukradl. Pod kostelem je v malém domečku muzeum, kde je spousta vystavených věcí, bylin a receptů z Kittlova působení. Dozvěděly jsme se i že vysoký tlak vzniká z nedostatku vody. A proto – PÍT SE MUSÍ!!!! Při odchodu jsme  dostali na ochutnámí meducínku a životabudič. Koupily jsme do zásoby, co bylo potřeba a vyrazily jsme s kopce kolem Kittlova Burgu, kde bydlel a léčil do hospody pod kaštanem. Myslely jsme , že se konečně najíme – nebylo co. Tady se nevaří. Tak aspoň pívo. A co dál? Víme, že u hřbitova jsou hasiči a ty určitě nějaký párky mít budou. Stejně musíme kolem nich. Hurá!!!!! Mají klobásu a párky, tak směle do nich. Růža pokecala s kolegou, svět je malej, a jde se dál. Slezly jsme na silnici do Dalešic a zjistily, že nám jede za chvíli bus směr Kopanina. Časově to vyjde na stejno,  tak se popovezem. Ještě nám to přišlo trošku zmatený, tak jsme se ptaly „místních“ v chalupě. Lufťáci stejně vědí prd. Ale bus přijel, tak dobrý. Hospoda pod Kopaninou je otevřená, ale my jdem nejdřív pro klíč od rozhledny a hurá na panoramata. Už je dost odpoledne a počasí se vybralo, tak ať něco vydíme. Tady už výhledy byly. Pořídily jsme pár fotek a jdeme dolů k paní vrátit klíč a vyzvednout batohy. Mohly jsme si je tu nechat – to je příjemný. Tak co to jídlo? O kousek dál je prý nová hospoda. Lucka ji má vyzkoušenou, tak se najíme tam. V hospodě je nějaká uzavřená společnost a tak to chvilku vypadalo, že dostanem spíš po hubě než do huby něco k jídlu. Ale pak jsme mohly sednout aspoň na  terasu a daly jsme si něco malýho k jídlu. Ale taky to nebyl žádnej trhák. Už za šera vyrážíme z hospody do Voděrad. Nejdřív po cyklostezce, ale pak už se v tom lehce ztrácíme. Ve Frýdštejně jsme našly sympatickou zkratku kolem fabriky dolů, ale pořád nám není moc jasný kudy jdem. Na protínající silnici potkáváme paní s pejskem, která je moc ochotná a jde kousek s námi, aby nás nasměrovala na hlavní silnici. Ještě se kvůli nám málem přerazila. Penzion Frýdštejn je taky zavřenej. A tak usuzujem, že hospodu už nepotřebujem a jdeme přímo na převis. Dorážíme za tmy. Našly jsme dříví, udělaly oheň, opekly jsme co jsme ještě měly a popily jsme vlastní i dokoupené zásoby. A šlo se spát. Ráno tradiční snídaně, vypálit červa, „vyčistit“ zuby, sbalit a pořídit společné foto. Na několikátý pokus se zadařilo. Lucku máme sice po kouskách na několika fotkách, ale to nevadí. My si ji složíme jako puzzle. No a teď už jdeme dolů do Malý Skály. Lucka trpí s kolenem, ale schází statečně. Počasí nám přeje. Začíná podzim a azůro, paráda. U Boučků posedíme venku – tady dělají ryby na grilu. Tak to je naše. Konečně pořádnej gáblík. Ještě s Růžou zaběhnem na nádraží zjistit, jak je to s náhradní autobusovou dopravou. Stává se totiž, že nezajíždí na nádraží. Ale je to dobrý, vlaky jedou. Posedíme u gáblíku a pivka a pak pomalu vyrážíme na nádraží. Růže to jede chvíli po nás a po půl jedný na druhou stranu. Loučíme se a nastupujem do vlaku. Tak zase příště na TRADIČNÍM BABSKÝM VANDRU.

Sesmolila Bobina