wz

 

                                                                          Březen 2012                                                                     

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- fotky Růžičkojc (Pajdy)

Zúčastnili se Vojta (St.tr.), Pajda s Rexem a částečně i Šamanka a Martinem.

 

Stručný popis trasy

Roverky křížem krážem...

 

Když jsme plánovali tuhle minivýpravu, ještě nebylo ani zbla o tom, jak dopadne.

Když jsem se s Pajdou a Rexem potkal na nádraží, kde na mě čekali, neboť tam přijeli 3 minuty přede mou, zjistili jsme, že nádražka je stále zavřená. Nezbylo než vzít za vděk kioskem a necelou hodinku strávit tam. Je výhoda, že čekání u piva nám nedělá vůbec žádný problém. Nadešel čas odejít na druhý spoj, když vtom potkáváme Komára. S ním akorát stíháme zalomit palce a sdělit si cíl cest. On sám (kupodivu) míří někam na sever. Ukrajinský šofér autobusu nás vyklopí v cíli, kolem dvou hospod procházíme netečně, jak kolem hnojiště, což jsme si plánovali a skutečně udělali (kupodivu). Míříme najít si kemp, vybavit ho dřívím a teprve pak si dojít na pár kousků. Při první kempovní zastávce, ještě než stihneme otevřít kempovku, začne Rex blafat, jak když potká svého kámoše Bena, a taky že jo. Přichází totiž Šamanka s Martinem a Benem. Hnedka začnou házet lano a začnou nás stahovat na plac, kde už jsou zabydlení. No a už nás je jednou tolik. Děláme teda to dříví abychom nebyli považováni za příživníky a abychom zabili čas do večeře. Pak jdem do vsi, na jedno na dvě, slovy dvanáct. Teda jen já, Pajda a Rex. Martin je nějak nachcípanej, že mu rum ani moc nechutná (kupodivu). A Šamanka s ním zůstává na kempu. Když dosahujem čísla dvanáct, tedy dohromady a ještě s petovkou k ohni, vracíme se zpět. Vítá nás jenom štěkot Bena, kamarádi už spinkají.      Druhý den máme cíl, dojít od další vsi, kde by již měla fungovat dost dlouho zavřená knajpa. Procházkou s námi dost dlouhou dobu jdou i hostitelé, kteří se pak odpojují a vracejí se na svůj byt. Po cestě od pocestných zjišťujeme že knajpa je dosud zavřená, měníme tedy směr a razíme tam, kde jsme byli včera. Je to štráda, ale jsme na vandru, tak o co jde. A kvůli Svijanům se přeci něco musí obětovat a nějakej ten kilásek je to to nejmenší. Jsme utahaní, i Rex je pod stolem jak mrtvej. Než tam ztuhnem, radši mizíme hajat. Ještě topíme a čumíme na televizi, když už asi po třetí se kácím z klády dozadu, usoudím že mě bude asi lepší v poloze ležícího střelce, ale na zádech. Ráno není kam spěchat, jede nám to až po O. Děláme dříví, sušíme co jsme propotili a co zmoklo. Za chvíli otvíraj pizerii. Oběd tam dopadl a tak se můžem v klidu rozjet k domovům s plány co o Velikonocích.

Vojta (St. tr.)