|
Když jsem se s Pajdou a Rexem potkal na
nádraží, kde na mě čekali, neboť tam přijeli 3 minuty přede mou, zjistili jsme,
že nádražka je stále zavřená. Nezbylo než vzít za vděk kioskem a necelou hodinku
strávit tam. Je výhoda, že čekání u piva nám nedělá vůbec žádný problém. Nadešel
čas odejít na druhý spoj, když vtom potkáváme Komára. S ním akorát stíháme
zalomit palce a sdělit si cíl cest. On sám (kupodivu) míří někam na sever.
Ukrajinský šofér autobusu nás vyklopí v cíli, kolem dvou hospod procházíme
netečně, jak kolem hnojiště, což jsme si plánovali a skutečně udělali
(kupodivu). Míříme najít si kemp, vybavit ho dřívím a teprve pak si dojít na pár
kousků. Při první kempovní zastávce, ještě než stihneme otevřít kempovku, začne
Rex blafat, jak když potká svého kámoše Bena, a taky že jo. Přichází totiž
Šamanka s Martinem a Benem. Hnedka začnou házet lano a začnou nás stahovat na
plac, kde už jsou zabydlení. No a už nás je jednou tolik. Děláme teda to dříví
abychom nebyli považováni za příživníky a abychom zabili čas do večeře. Pak jdem
do vsi, na jedno na dvě, slovy dvanáct. Teda jen já, Pajda a Rex. Martin je
nějak nachcípanej, že mu rum ani moc nechutná (kupodivu). A Šamanka s ním
zůstává na kempu. Když dosahujem čísla dvanáct, tedy dohromady a ještě s
petovkou k ohni, vracíme se zpět. Vítá nás jenom štěkot Bena, kamarádi už
spinkají. Druhý den máme cíl, dojít od další vsi,
kde by již měla fungovat dost dlouho zavřená knajpa. Procházkou s námi dost
dlouhou dobu jdou i hostitelé, kteří se pak odpojují a vracejí se na svůj byt.
Po cestě od pocestných zjišťujeme že knajpa je dosud zavřená, měníme tedy směr a
razíme tam, kde jsme byli včera. Je to štráda, ale jsme na vandru, tak o co jde.
A kvůli Svijanům se přeci něco musí obětovat a nějakej ten kilásek je to to
nejmenší. Jsme utahaní, i Rex je pod stolem jak mrtvej. Než tam ztuhnem, radši
mizíme hajat. Ještě topíme a čumíme na televizi, když už asi po třetí se kácím z
klády dozadu, usoudím že mě bude asi lepší v poloze ležícího střelce, ale na
zádech. Ráno není kam spěchat, jede nám to až po O. Děláme dříví, sušíme co jsme
propotili a co zmoklo. Za chvíli otvíraj pizerii. Oběd tam dopadl a tak se můžem
v klidu rozjet k domovům s plány co o Velikonocích.
Vojta (St. tr.) |
