wz

 

                                                                     5. - 6. května 2012                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- fotky Pavouka a Bobiny

- fotky Pajdy

Zúčastnili se Pavouk a Bobina s Martínkem, Pivoš a Lucka s Eliškou, Pajda s Pepou (a čoklíkem Rexem) a Divoška s Ladou a Matějem.

 

Stručný popis trasy

Mšeno - Prolezovačky - Brusné - Ráj - Pokličky - kemp XY - Kokořín, u koupaliště - Grobián - Sedlec - Mšeno.

 Hurá! Předpověď počasí hlásí sice v sobotu odpoledne přeháňky a bouřky, ale ani to nás neodrazuje od vandru s našimi dětmi, takže se v sobotu schází naše parta ve Mšeně u cukrárny v nebývalém počtu. Z oslovených chybí jen Čiprovi s Kubou a Honzíkem, které diskvalifikovala zdravotní indispozice Kuby :-(.

Obloha je vymetená a naše roztahaná parta stoupá pod palčivými paprsky sluníčka silnicí směrem k Romanovu. Nemáme žádný přesný plán, a tak ho tvoříme za pochodu. Před Romanovem nás pohlcuje milosrdný stín a klesáme lesním údolím pod první skály. Pod tzv. Prolezovačkami se u cesty rozvalíme a děláme první větší pauzu spojenou s vydatnou svačinou. Některé děti neposedí, a místo aby odpočívaly, dělají všechno možné. Pak zas rance na záda a hurá přes skalní hřeben. Dojdeme až na vyhlídku na Vrátenskou horu, kde se fotografuje a okřikují se nezbedové plazící se po skalách... Vše se naštěstí obejde beze ztrát a my můžeme vyrazit dál.

Na rozcestí opouštíme žlutou značku a po zelené sestupujeme k silnici a vsi Brusné. Odtud jdeme po silnici už jen kousek na křižovatku v Ráji. Sláva, u Weinlicha je otevřeno a dokonce i volné stoly se najdou. Od západu se to začíná mračit, tak raději zalézáme k domečku pod pevnou střechu. Pijeme, dáváme si dlabanec a pak se dočkáme překvapení – od silnice vchází za velkého halasu Pajda s Pepou a Rexem. Divoška to samozřejmě věděla, ale vydržela nám to neříct :-).  Sotva chlapci zapadnou, zahřmí a během dvaceti minut spadne móóóóóc vody. Jsme rádi za azyl, i když je neplánovaně delší. Po dešti se oblačnost opět trochu roztrhá a my šlapeme kousek silnicí k prameni, kde si načepujeme plné lahve. Čeká nás už jen cesta na kemp. Jdeme Kokořínským dolem po červené až k Pokličkám, kde část odpočívá a malá část v čele se mnou, jakožto jediným dospělým, šplhá nahoru, podívat se na ten geologický zázrak. Fotíme se a za chvilku jsme dole. Tam šupáci mezitím vysomrovali nějaká piva od karavanistů, kterým trošku pomohli z bláta. Dopíjíme, loučíme se a víme, že už to nemáme moc daleko, čímž potěšíme i děti. Mají v nohách téměř 10 kilometrů, takže už toho mají celkem dost (nescházejí jim ani tak síly – těch mají dost, jako spíš uvadá morálka...).V tu chvíli nám volá Kikin, kde že jsme, že za námi s Jíťou dorazí, domlouváme se a já ho rovnou zneužívám, coby závozníka piva na večer. Aspoň nebudem muset jít pro pívo k večeři do hospody a vychutnáme si Banjovo a vlastně i Kikinovo kytárku u ohýnku. Paráda.

Dorážíme na nedávno hodně poničený kemp, ale je nás hodně a máme ještě dost síly, takže po hodince a půl, je to místo skoro lepší než bývalo. Nové klády kolem ohniště, které je zbavené popela a zcela nově obroubené kameny, které donesly děti, nám poslouží coby příjemná lavice po „namáhavém“ dni. Pivoš jde na signál, aby navigoval Kikiny a když se půl hodiny nevrací, jdu mu naproti, s tím, že se cestou umyju od potu a špíny z té dřiny se dřívím. Pivoše už téměř čistý potkávám pěkně nasr... Nemůže se Kikinoj dovolat. Mně se to po chvíli daří a dozvídám se, že nedorazí, že prý je za Boleslaví chytnul děsnej slejvák. Jsme vytočení a přemýšlíme cestou na kemp, co dál. Nakonec se rozhodujeme nejprve najíst a v půl deváté vyrážíme já, Pajda a Pivoš do cca 3km vzdáleného Sedlce (údaj není záměrně přesný) pro a na pívo. Vede nás Pajda, který tu byl před týdnem, takže po 35 minutách poloběhu vpadáme do prima lokálu hospody Na Krásné vyhlídce. Objednáváme pivo do igelitek a rovnou i nějaký ten kousek od cesty. Čumíme na mizernej hokej Česko: Švédsko a napadá nás, že vlastně nemáme nic pro nepiče Banja. Pajda pro něj vyprosí kafe do skleničky a mě obdarovává rumem (mám pozítří svátek), přičemž nezapomene rovnou obdarovat sebe a Pivoše, abych v tom náhodou nebyl sám. Na zpáteční cestě tmou nám začínají svítit blesky a v poli se smradlavou řepkou, které přetínáme, nás zasahuje neskutečná průtrž. Během 20 vteřin máme mokré i trenky a z bot nám teče voda vrchem. Pod převis vpadneme jak vodníci a hned se svlékáme. Ačkoli nám ještě před chvilkou do smíchu nebylo, teď se řechtáme – třeba, když Pajda začíná sušit to, co dělá naši osadu osadou – moudí. Řečeno vodáckou terminologií, jsme se udělali :-) (více zde:.....). Banjo, ačkoli již unaven, nám pěkně hraje (vždyť si dal to kafe), my se občas přidáváme zpěvem. Děti tiše spí ve spacákách a sní sny o příštích vandrech.

S rozbřeskem nás budí ptáci. Slunce je ještě za kopcem, když začínáme pomalu vstávat a ze zbytku skoro všeho spáleného dřeva se snažíme vyrobit něco jako oheň. Posnídáme, balíme a pak se nečekaně parta trhá. Pivošovi nám zanechávají Elišku a jdou se sušit na sluníčko, které sem do kaňonu nedosvítí. K nim se přidává Banjo, prý se ohřát. No nic, my se také ohříváme - protože víme, co se sluší, nosíme a řežeme dříví, aby bylo příště co pálit. Také poklízíme kemp a přitom skládáme připravený topič pod převis. Zbyly jsme na to jen tři – já, Bobina a Pajda. Divoška šla se všemi dětmi vrátit pilu na nepříliš vzdálený věhlasnější trampský flek, kde jsme si ji včera půjčili. Nějak nám kamarádi leniví, nebo jen zapomínají, co se sluší a patří... Nevíme. Pravda je, že nás to trochu zaskočilo a rozladilo.

Nakonec se rozloučíme s prima útočištěm, které od včerejška znatelně změnilo tvář z nevlídné na vlídnou a lákající k odpočinku. Pod oblačným nebem šlapeme Kokořínským dolem a cestu si zpestřujeme „koupelí“ v Pšovce – v poloze ležmo na molu provádíme ranní hygienu, což, hlavně děti strašně baví. Jenom náš Martin řve, protože se asi bojí, že ho Bobina neudrží a on skončí ve vodě celý. Opět beze ztrát (na dětech) pokračujeme podél potoka a najednou se ocitáme u otevřeného kiosku pod hradem Kokořín, odkud na nás mávají naši „předtrempi“ ohřívající se na sluníčku, které příliš nesvítí. Scuknem se ke dvěma stolům a odpočíváme. V nedalekém přístřešku objevuji informační koutek s počítačem, který je, světe div se, propojen s internetem. Poprvé na vandru si projíždím novou poštu, ale je to spíš z legrace, než z nutnosti. Děcka zkouší hrát nějaké hry, ale zabudované PC to nezvládá. Navíc už se parta zvedá a my šlapem silnicí k nedaleké kokořínskoznámé hospodě U Grobiana. Tam zapadneme na gáblík (žádnej zázrak a pivo taky nic moc). Děti si venku hrají, ale i ony rádi vyráží po dvou hoďkách dál, směr Mšeno. Jdeme po červené značce kolem Vrbodolu a nikam nespěcháme. Jen Pivošovi a Banjo nám opět frnknou, aby se s námi srazili v hospodě Na krásné vyhlídce u píva a limonád. Bavíme je čerstvým zážitkem z přechodu zabahněné louky, kde Martinovi upadla do bláta kšiltovka, Matěj mu ji vzápětí sebral a se slovy: „Ani není špinavá“ sebou fláknul do nejbahnitější louže. Vstával a podával Bobině pěkně zablácenou kšiltovku s provinilým výrazem. My se řezali smíchy a Divoška pomáhala Matějovi s očistou u relativně málo kalné kaluže. Martin řval, že má čepici od bláta… No, komedie. Do odjezdu vlaku nám zbývají necelé dvě hodinky a my šlapem už jen kousek do Mšena. Martin se drží vodítka Rexe a nechá se svižným tempem vést. Když si ale Rex poněkud poskočí, nezvládá náš prcek situaci a vrhá se obličejem vstříc jarním kopřivám. Za řevu ne nepodobnému bájným Sirénám vstupujeme do města a až zmrzlina definitivně utišuje Martínkovu rozmrzelost. Matěj si zmrzku servíruje originálním způsobem před lavičku na zem a s úsměvem ji konzumuje. Radím mu, ať kamínky raději vyplivuje. Divoška mu po chvíli konzumaci zcela zakazuje. Škoda. Zamáváme Pivošům, kteří míří do nedaleké Stránky a jdeme k vlaku. Kruh se uzavřel. V nohách máme skoro 20 kilometrů, jsme unaveni a na duši i trochu smutní. Vandr končí.

 

Sesmolil Pavouckej

 EPILOG:

 

„Tak co, Martínku, jak se ti líbilo na čundru?“

„Jo, a kdy pojedeme zas? Na výlet se spaním pod skálou?“

 

No, já doufám, že co nejdřív....

Před Romanovem

Malej trempík s usárnou

Dětská část na Pokličkách

Večerní pohoda na kempu

Spiders family

Na Krásné vyhlídce v Sedleci