wz

 

                                                             8. - 10. června 2012                                                

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- fotky Vojty St.tr

- fotky Pavouka a Bobiny

Zúčastnili se Vojta, Cajs, Banjo (už od pátku) a Pavouk, Bobina, Mišák a Pivoňka (od soboty)

 

Stručný popis trasy

Okna - Jestřebí - Lysá skála - Hradčany - Hradčanské stěny - Staré Splavy

 

 

Část kamarádů jela už v pátek a já kvůli noční šichtě až v sobotu ráno, hned po ní. Kupodivu jsem to v pohodě přežil a spát šel až večer v půl desáté. A vandr? Ten se vyved. Jako vždycky!

Protože jsem přeci jen tu sobotu po noční prožil v jakési mlhavé euforii, obsáhlým vandropisem čtenáře neoblažím. Snad jen ve stručnosti mohu popsat průběh našeho putování pod polojasnou oblohou v tento vydařený červnový víkend.

 

Kucí k nám ve Voknech přiskočili do vlaku ňáký zadejchaný a hned se chlubili, že to bylo na poslední chvíli. Strašná legranda. Smáli jsme se ještě v provodínské Mecce motorkářů, hospůdce Dřevěnka, kam jsme zapadli hnedlenc po vystoupení z vlaku, protože zrovna votvírali a nám bylo líto, nechat jim tam prázdnej lokál, vlastně verandu, kam jsme se usadili. Zchladili jsme, zatím jen lehce rozehřátou, žáhu a vyrazili na zbytky hradu Jestřebí. Hned pod ním nás zaujala typická vesnická putika, kam jsme se rozhodli po prohlídce "hradu" zapadnout na malej dlabanec. Leč nestalo se, protože putika byla vesnická až moc - měla typicky zavřeno a otvírala až ve tři vodpoledne. Teplého lahváče z krámku jsme odmítli a uzavřeli kruh opět v provodínské Dřevěnce. Po průměrném obýdku nás zvednul čas - chtěli jsme zdolat Lysou skálu nad Provodínem, což jsme taky uďáli. Tedy ne všici, ale jen ti nejsilnější. Ti slabší (Mišák a Banjo) nám vohlídali bagáž v lesíku pod exponovanou skalní stěnou, kterou se nám podařilo zdolat i bez kotrmelců. Odměnou nám byl parádní rozhled, vrcholovej rum a sku...enej vítr. Vyfoukaný, jsme si museli dát rum i dole s kucíma (Banjo nechtěl - si ho nezasloužil) a poměrně rovně sme vyrazili do mimoňskejch lesů. Neznačená cesta dole pod pastvinama byla fakt rovná jak pravítko a v jednom místě šikovně vybavená sezením, které přímo vybízelo k odpočinku. Během tří minut se z neplánovaného odpočinku stalo neplánovaný pečbuřtění. Dřívího bylo všude kolem habakuk, takže už za chvilinku ohňoval plápoláček uprostřed písečné cesty a voněly buřty a separáty - Banjo nezklamal a dráždil nás kuřecími špekáčky z Kaufu. Není totiž na světě většího protimluvu jako názvu "Kuřecí špekáček". Banjo ale nejí pro chuť, ale proto aby zaplnil bachor (nebo knihu, či snad čepec, nevim, co ten bejk má), což jde stejně dobře kuřecíma špekáčkama, jako amarounama - ty ale v Kauflandu neměli, tak proto ty kuřecí tentononc (ani mi to už z huby nejde). Po dlabanci přišla žížeň, takže jsme se vopláchli vodou a v poměrně hustým dusnu vyrazili dál k Hradčanom. Pivoňka se nám cestou s Mišákem ztratila na nějaký skautský tábořiště - asi zavzpomínat, nebo co, takže jsme do Hradčan došli roztrhaně. Vojta už měl půlku píva v krámské hospodě vypitou a my ho rychle dohnali. Mňam - to bylo pívo jako křen (Rohozec). Vojta šel pak na špacír k rybníku, já s Bobinou za ním. Von si vyráchal ve vodě nohy, já tam nakonec skočil celej, což mě dokonale probralo a mohli jsme po dalším pivku u krámu vyrazit. Tentokrát už jen na jeden nedalekej a dost profláklej převis. V pohodě jsme se tam doplahočili a cestou se stihli i pokochat pěknými panoramaty z Havraní skály. Nasbíralo se dřívi, našel se Vojta, co si dáchnul v lese se sekerou pod hlavou a mohlo se opět pečbuřtit. Banjo nechal kytár doma, takže k békání nedošlo. jen se krafalo a pilo se pívo s igelitky. Postupně všici uvadali. Podle chrápání všude vokolo, jsem nakonec asi jako poslední usnul já. Po 31 hodinách bdění...

Ráno raníčko vyšlo sluníčko, ale my ho neviděli, protože byly mraky. Ty se během snídání, balení a hledání Vojtovo sekery rozplynuly a my šlapali do Starejch Splavů opět v nepříjemnym dusnu. Pod Vojtovo vedením jsme zdolali Stěny v rekordním čase, stihli se napít ze schované studánky, prohlédnout zanikající trempský sroubek a parádní kempík, než nás ve Starých Splavech vcucla oblíbená a tentokrát i krutě narvaná hospůdka Na rybníčku. Po gáblíku a nějakejch těch pivkách už jsme museli mazat na vlak, kterej nás vodvez z tohodle vodvázanýho vandru na Hradčana zasejc domů.

Tak AHOJ příště!!!!

Sesmolil Pavouckej

Vrcholovej rum na Lysý skále

Pečbuřťáckej relax

Večer na převisu