|
Ti
nejskalnější se ale sjeli už v pátek navečer. Netrpělivě se čekalo na Pajdu,
který vzal na svá bedra důležitý úkol - obstarat pitný režim, tedy pivo. Po
nervy drásající hodině, zaduněla lesem červená dodávka a my rádi pomohli Pajdoj
„vybalit“. Už za 15 minut hučel kompresor a zašuměla první svijanská desítka
v půllitru. Dorazil i Kikin s Jitkou, takže o muziku prvního společného večera
bylo postaráno. Pečbuřtilo se, hrálo a zpívalo až do pozdní noci, či spíše
časného rána...
V sobotu ráno nás vzbudilo optimisticky sluníčko a ani
kocovina se nekonala, takže vládla pohoda. Postupně začala dojíždět
většina účastníků tohoto neobvyklého ročníku. Dorazil i kamarád Lišák,
za což jsem byl velmi vděčný. Zatímco mnoho skalních nedorazilo z důvodu
nedostatku času, on, ačkoli byl hodně zaneprázdněn, si čas udělal a
alespoň na turnaj dorazil. Na tomto místě si musím také postesknout.
Vždy tolik žádané potvrzení účasti předem, je pro mnohé velký problém a
to pak dělá problémy mě. V případě takové akce, jako je tato, je pro mě
hodně důležité vědět, kolik lidí a dětí dorazí. Po novu třeba i proto,
abychom věděli kolik koupit piva :-). Kolikrát si říkám, že mi to vůbec
stojí za to, když 3 dny před turnajem mám potvrzených 15 lidí... Pak ale
nelituji a to ani letos.
Po třinácté hodině se zaregistrovali a rozlosovali
účastníci za pomoci jmenovitých plastových frťanů a mohlo se začít hrát.
Nová, Vojtou vyrobená šibenice se chovala jinak než ta ostašská, takže
padla omezení a hrát mohli i šampioni a tedy i Veverka, který dorazil až
z dalekých východních Čech. Panovala pohoda a neobvyklý klídek. O pivo
se starala výčepní dvojice Vojty jr. s přítelkyní Rozárkou a i baráž se
pomocí rumů a jiných z domova přivezených alkoholů obstarala v pohodě.
V sedm večer bylo rozhodnuto. V čistě dámském finále excelovala Bobina
na prvním místě, druhá za ní skončila Věrka a třetí matadorka Divoška.
Nejprve proběhlo dekorování všech přítomných dětí, které obdržely
medaile a sladkosti, pak došlo k vyhlášení prvních tří míst. I díky
Pivošovi, coby zástupci pivovaru Holba, byly ceny dokonce hodnotné.
Hlavním trhákem však i nadále bylo originální tričko s logem turnaje,
které obdrželi všichni tři medailisté a originální trempská knížka od
Lišáka. Nemohlo se to samozřejmě obejít bez společné fotografie všech
přítomných. Potom už jen panovala ta pravá poturnajová pohoda, Kikin
musel už v průběhu dne odjet, ale měl své pokračovatele – klasika Hurona
a nezdolné Kačery, trempsko-muzikantskou dvojku, která žije trampskou
muzikou a žije jí víc než dobře :-). Hráli se Ryvolovky, Žalman,
Zelenáči, prostě paráda. Už za tmy se pro děti, kterých je na LFC stále
víc, zorganizovala Stezka odvahy, při které se ztratili dopěláci Cajs a
Kikina, kteří naštěstí včas dobloudili zpět a tak ani děti ani oni
nedošly újmy... Když se s přicházející nocí ochladilo, pomalu jsme se
přesunovali k plápolajícímu ohni – nejkrásnější to televizi. Noc byla
stále mladá...
Ráno nás opět budilo sluníčko. Většina šupáků spala pod
širákem roztroušená v lese mezi stromy. Slovy Petra Malíka z Ostaše se
dá říct, že les byl toho rána plný ožralých spacích pytlů, jejichž obsah
se pod náporem sluníčka, řvaní ptáků a již se probudivších šupáků,
probíral do nedělního rána. Snídalo se a hlavně dopíjel třetí sud piva.
Kolem jedenácté se zadařilo a akce se mohla prohlásit za úspěšně
ukončenou. Když jsme tak seděli okolo dopoledního ohně, všichni jsme se
shodli, že ta změna stála za to. Ten nostalgický pocit z prvních ročníků
se zase vrátil. Prostě zase byla pohoda... Tak zas ahoj za rok! A zase
tady! Na Prašivci!!!
Sesmolil Pavouckej
|
