wz

 

                                                                 22. - 24. června 2012                                                     

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- fotky Pavouka a Bobiny

- fotky Vojty St.tr

- Fotky Cajse

Zúčastnili se: Lišák, Myšák, Pajda, Maruška, Štěpánka, Máca, Bobina, Zvěrka, Pavouk, Divoška, Věrka, Cajs, Huron, Lucka, Darča, Veverka, Kikina, Pivoš, Mišák, Pivoňka, Čipr, Zuzka, Žaba, Kačka, Kačer, synovec, švára, Miras, Růža, Vojta st.tr., Rozárka, Vojta jr., Kikin, Jitka, Eva, Marek a prcek (1 měsíc!), Anežka, Lada, Macek, Eliška, Matěj, Kuba, Honzík, Pepa a Martínek.

 

Stručný popis lokality konání

Hájenka na Prašivci nedaleko zámku Hrubá Skála ve Skaláku u Turnova

Již 13 let trvající historie turnaje v ruských kuželkách se po čtrnácté dočkala nebývalé změny – poprvé se turnaj konal jinde než v areálu rekreační osady manželů Malíkových na Ostaši. Předcházelo tomu mnoho hodin příprav a pochybností, zda právě toto byl dobrý tah. Většině účastníků už se totiž začal stále více přelidněný areál skvělé rekreačky v sedle Ostaše zajídat. Nostalgicky vzpomínali na komorní první ročníky a volali po přestěhování turnaje někam jinam. I já jakožto pořadatel jsem na posledním 13. ročníku musel uznat, že tohle už pro nás prostě není. Bohužel. Padlo mnoho návrhů a nakonec zvítězil ten nejsložitější. Tak se stalo, že 14. ročník se konal v neobvyklém termínu na novém místě. V sobotu 23. června 2012 jsem tedy přivítal všechny věrné kuželkáže u hájenky zvané Na Prašivci nedaleko zámku Hrubá Skála.

Ti nejskalnější se ale sjeli už v pátek navečer. Netrpělivě se čekalo na Pajdu, který vzal na svá bedra důležitý úkol - obstarat pitný režim, tedy pivo. Po nervy drásající hodině, zaduněla lesem červená dodávka a my rádi pomohli Pajdoj „vybalit“. Už za 15 minut hučel kompresor a zašuměla první svijanská desítka v půllitru. Dorazil i Kikin s Jitkou, takže o muziku prvního společného večera bylo postaráno. Pečbuřtilo se, hrálo a zpívalo až do pozdní noci, či spíše časného rána...

V sobotu ráno nás vzbudilo optimisticky sluníčko a ani kocovina se nekonala, takže vládla pohoda. Postupně začala dojíždět většina účastníků tohoto neobvyklého ročníku. Dorazil i kamarád Lišák, za což jsem byl velmi vděčný. Zatímco mnoho skalních nedorazilo z důvodu nedostatku času, on, ačkoli byl hodně zaneprázdněn, si čas udělal a alespoň na turnaj dorazil. Na tomto místě si musím také postesknout. Vždy tolik žádané potvrzení účasti předem, je pro mnohé velký problém a to pak dělá problémy mě. V případě takové akce, jako je tato, je pro mě hodně důležité vědět, kolik lidí a dětí dorazí. Po novu třeba i proto, abychom věděli kolik koupit piva :-). Kolikrát si říkám, že mi to vůbec stojí za to, když 3 dny před turnajem mám potvrzených 15 lidí... Pak ale nelituji a to ani letos.

Po třinácté hodině se zaregistrovali a rozlosovali účastníci za pomoci jmenovitých plastových frťanů a mohlo se začít hrát. Nová, Vojtou vyrobená šibenice se chovala jinak než ta ostašská, takže padla omezení a hrát mohli i šampioni a tedy i Veverka, který dorazil až z dalekých východních Čech. Panovala pohoda a neobvyklý klídek. O pivo se starala výčepní dvojice Vojty jr. s přítelkyní Rozárkou a i baráž se pomocí rumů a jiných z domova přivezených alkoholů obstarala v pohodě. V sedm večer bylo rozhodnuto. V čistě dámském finále excelovala Bobina na prvním místě, druhá za ní skončila Věrka a třetí matadorka Divoška. Nejprve proběhlo dekorování všech přítomných dětí, které obdržely medaile a sladkosti, pak došlo k vyhlášení prvních tří míst. I díky Pivošovi, coby zástupci pivovaru Holba, byly ceny dokonce hodnotné. Hlavním trhákem však i nadále bylo originální tričko s logem turnaje, které obdrželi všichni tři medailisté a originální trempská knížka od Lišáka. Nemohlo se to samozřejmě obejít bez společné fotografie všech přítomných. Potom už jen panovala ta pravá poturnajová pohoda, Kikin musel už v průběhu dne odjet, ale měl své pokračovatele – klasika Hurona a nezdolné Kačery, trempsko-muzikantskou dvojku, která žije trampskou muzikou a žije jí víc než dobře :-). Hráli se Ryvolovky, Žalman, Zelenáči, prostě paráda. Už za tmy se pro děti, kterých je na LFC stále víc, zorganizovala Stezka odvahy, při které se ztratili dopěláci Cajs a Kikina, kteří naštěstí včas dobloudili zpět a tak ani děti ani oni nedošly újmy... Když se s přicházející nocí ochladilo, pomalu jsme se přesunovali k plápolajícímu ohni – nejkrásnější to televizi. Noc byla stále mladá...

Ráno nás opět budilo sluníčko. Většina šupáků spala pod širákem roztroušená v lese mezi stromy. Slovy Petra Malíka z Ostaše se dá říct, že les byl toho rána plný ožralých spacích pytlů, jejichž obsah se pod náporem sluníčka, řvaní ptáků a již se probudivších šupáků, probíral do nedělního rána. Snídalo se a hlavně dopíjel třetí sud piva. Kolem jedenácté se zadařilo a akce se mohla prohlásit za úspěšně ukončenou. Když jsme tak seděli okolo dopoledního ohně, všichni jsme se shodli, že ta změna stála za to. Ten nostalgický pocit z prvních ročníků se zase vrátil. Prostě zase byla pohoda... Tak zas ahoj za rok! A zase tady! Na Prašivci!!!

 

Sesmolil Pavouckej