wz

 

                                                              2. - 3. července 2012                                                   

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

 

- fotky Pavouka a Bobiny

Zúčastnili se: Bobina, Já (Pavouk) a náš čtyřletý synek Marťas

 

Trasa vandříku:

Mšeno - Koko - Mšeno :-)

Slibovali jsme našemu čtyřletému Martinovi vandr neboli, jak on říká „výlet se spaním venku“, už dlouho, takže jsme nakonec využili dovolené před červencovými svátky a vyrazili. Naším cílem bylo opět Kokořínsko, které je na dosah Boleslavi a máme ho tzv. zmáknuté.

Motorákem jsme dorazili do Mšena, kde nás v cukrárně zastavila skoro povinná zmrzka a jako bonus kávička pod širým nebem, na kterém se proháněly mraky, zakrývající hřející sluníčko. Vzhledem k častějšímu stínu jsme Martina nenápadně připravovali na to, že z koupání nic nebude a vyrazili kolem koupaliště do Cinibulkova parku. Pohled na výstavní plovárnu, která je postavená ve stylu art-deco, ale naše plány opět pozměnil. Tomu se prostě odolat nedalo. Bylo poloprázdno a dokonce i slunce svítilo nějak víc. Zaplatili jsme vstupné (40+40+20) a vybrali si jednu z mnoha volných laviček se stolkem na strategickém místě kousek od vstupu do vody a kousek od výčepu uvnitř krásné budovy. Koupání jsme si pak parádně užívali další tři hoďky. Čas nás pak popohnal a my prošli parkem k romanovské hájovně. Od ní jsme to chvilku štrádovali po silnici, ze které nás stáhla žlutá značka. Ani té jsme se ale dlouho nedrželi a k Ráji došli z úplně jiné strany, než jsme původně měli v úmyslu. Aspoň se nám podařilo najít výstavního hřiba. Bohužel ho už před námi objevila nějaká moucha, takže byl plný červíků :-( a zůstal tedy v lese.

V Ráji jsme ani k Weinlichovi nezacházeli – vypadal zavřeně a navíc jsme chtěli využít volné hospody na křižovatce, což o víkendech nebývá. Sedli jsme si na prázdnou terásku, objednali nějaká pivka a limču a gáblík. Po hodince už jsme zase šlapali směr kempík. Převis pojmenovaný po nočním dravci jsme našli opuštěný ještě se dřevem, které jsme tam sami zanechali před měsícem. Natahali jsme další kupu větví, nalámali ji a v podvečerním šeru pak zapálili oheň. Pečbuřtili jsme a povídali si. Pak jsme uložili Martina do spacáku a sami se pomalu chystali spát. V tom se ozvalo podivné hučení, jako když fouká vítr. Stromy kolem nás se však ani nehnuly. Údolím začal ale postupně táhnout sílící průvan. Ten po chvilce přivál neskutečné množství světlušek. Nakonec i ty zmizely a poprvé se zablýsklo a zahřmělo. Trávit bouřku pod převisem není zrovna bezpečné, ale co se dalo dělat. Martin řádění živlů nevnímal a spal jako dřevo. Když začala po hodince bouřka ustupovat, s ulehčením jsme se uložili do spacáků i my. V tom ale údolí ozářil blesk ve zlomku vteřiny následovaný hromem – uhodilo do skály naproti a opět začalo prudce pršet. Blesky křižovaly oblohu s různou intenzitou až do čtvrté hodiny ranní. Tak dlouhou bouřku jsme nikdy nezažili.

Ráno jsme byli víc unavení než večer, ale naštěstí nám jinak nic nebylo. Posnídali jsme, porovnali dříví pod převisem a vyšlápli pod zataženou oblohou ke Kokořínu. V kiosku u Pobudy jsme posvačili a rozhodli se vyšlápnout až k hradu. Tam jsme se vyšplhali na věž, rozhlédli se po kraji a opět sestoupili k Pobudovi, kde jsme v dešti na poslední chvilku zapadli pod turistický přístřešek s internetovým kioskem (pomalé, ale zdarma!!). Ve slejváku jsme tam posvačili, pokecali s rodinkou z Hradce a mrkli se na meteoradar, abychom se ujistili, že dvě hoďky pršet nebude a budeme se moct přesunout do Mšena k vlaku. To jsme pak také udělali. Ani v sedlecké hospodě jsme se nestavovali. Po silnici jsme došli do Mšena, kde jsme U lva vyčkali času odjezdu vlaku )asi nejlevnější a vcelku slušná občerstvovna, na kterou jsme během vandru narazili), který nás pak z tohoto bouřkového vandříku dovezl domů.

 

Sesmolil Pavouckej

Parádní koupaliště ve Mšeně

Před bouřkou pod převisem