wz

 

                                                              9. - 12. srpna 2012                                                   

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- fotky Pavouka a Bobiny

- fotky Cajse

Zúčastnili se: Vojta St.tr, Pajda, Pepík, Cajs, Růža, Bobina, Štěpka, Pavouk, Mišák, Divoška s Matějem a Ladou - tak nějak proměnlivě od čtvrtka do neděle.

 

Trasa vandříku:

Po dovolené na Slovensku se Bobina jela ještě sportovně "rekreovat" spolu s Růžou a Štěpkou do Starých Splavů, náš Martin odfrčel k dědovi do Jablonečka a já zbyl v MB sám. Do čtvrtka jsem musel být v práci, ale pátek a sobota byly plonkové... A tak z toho byl nakonec pěknej dvoudenní vandřík. I na ryby (ne)došlo.

Kamarádi byli na Kummeru v Hradčanech už od čtvrtka, takže jsem za nima musel v pátek nějakým způsobem dorazit sám. Vlak mě dovez do Jestřebí a přede mnou bylo pěkných deset kiláčků pohodový chůze zvlněnou silničkou. Posilnil jsem se v Dřevěnce jedním kouskem Svijan a vystoupal nad Provodín. Tam jsem pivko zajed zrovna dozrávajícími švestkami, což se kupodivu nijak negativně na mém zažívání neprojevilo. Krok jsem sice měl zrychlenej, ale to souviselo spíš z touhou zapít ty švestky dalším pivkem. Sluníčko se schovávalo za mraky, ale i tak bylo celkem teplo. Zhruba v polovině cesty jsem doplnil síly spoustou borůvek, lovečákem, chlebem a zapil to vodou. Na pívo se člověk musí těšit. Pívo si trempík musí zasloužit. Nic tak nevytříbí chuť, jako vidina orosené sklenice ozdobené bělostnou pěnou, představa mírně nahořklé chuti a chladu, který se po napití rozlévá od hrdla až do žaludku. No, voda s čutory taky bodla. Po necelých dvou hodinkách jsem vešel mezi domy, zahlédl typickou zastávku s typickým nápisem HRADČANY a posléze zaslechl Pajdovo Pepíka. "Pavoukůůů" volal a zrovna přiběhl od krámu, kam jsem se tak těšil. On mě ale odváděl k nedalekýmu rybníku. Tam byli kamarádi trempi, dneska Petrovi poddaní - rybáři. Dokonce i Bobina s Růžou a Štěpkou přijeli na kolech ze Splavů a pomáhaly hlídat pruty s nehybnými splávky. Ptát se na ryby ode mne nebylo taktní. Braly, ale jen mrňousové a jen ráno. Tak se stalo, že jediná ryba, kterou jsem na tomhle rybářském vandru viděl, byla ta dřevěná u informačního střediska. Zalomili jsme palce, já si dal rád aspoň lahváče od Billa, co měli klucí u vody a chvilku jsme kecali. Pak jsem se jako první utrh a došel si s Bobinou a Růžou na pivko, kafe a polívku do krámu - originální to hospody kousek od autobusové zastávky. Pak se tak nějak postupně přesunuli všichni - holky šláply do pedálů a odjeli zpátky do Splavů, rybáři sbalili cajky, Pajda odfrčel na otočku dodělat nějakou práci a my (já, Vojta St.tr., Cajs a Pepík) si kecli pod slunečník u krámu a prožívali takovou tu línou pohodu - pivko, kytárka (ano, já ji vzal a dokonce na ni hrál a něco málo zazpíval...) a povídání o všem a o ničem. Vrátil se Pajda, ze Splavů dorazil jižan Mišák vandrující již od úterý Českosasem. Večer se klopil do noci. Ještě pívo do igelitky a po zhodnocení davů mířících na profláklý převis v Kummeru, jsme my zamířili přesně na opačnou stranu od skal. A došli pod jinou skálu, po tmě lozili a hledali nějaký dříví, protože trempský večer bez ohně je jaksi málo trempský... A taky jsme ti pečbuřti, takže to byla i jistá povinnost. Dříví se posbíralo, něco pořezalo, naštípalo, nalámalo. Skalní stěnu ozářila oranžová zář přerušovaná našimi stíny, jak jsme si chystali jídlo. Pak kolovala petka s pívem na zapití i na chuť. Vedli se řeči odnikud do nikam. Dokonce i na politiku a rozdílné názory došlo. Nikam dál to ale nedošlo. Jsme pečbuřti, ne blbci. U ohně se nic nevyřeší, ačkoli na webu On the roads si to spousta lidí myslí :-). Před jednou hodinou ranní kemp utich a jen chrapot spáčů a posléze šumění deště rušilo temnotu srpnové zamračené noci.

Ráno nám do postele svítilo sluníčko, ale nebyl problém před ním zalézt do spacáku a pokračovat v rozesněných snech. Později už bylo sluníčko schovaný za mraky, ze kterých se na okolní les i lužní nivu u řeky snášel déšť. Snídalo se, balilo se. Dorazila Divoška s dětmi. Pepík je přihalekal - Pajdův návod jim totiž zamotal hlavu a bloudili lesní rovinou marně hledajíce "náš" kemp. Ještě jsme poseděli u doutnajícího ohně. S kytarou, povídáním a bez plánu co dál. Kam jít? Přestalo pršet, my se rozloučili s Vojtou, který mazal domů a vyšlápli zpět do Hradčan. Vcuclo nás to k Billovi, ale jen ne kafe a lahváče. Pak jsme na návrh Divošky šlapali směr Jestřebí k Psímu kostelu - zajímavé děravé skále. Bylo zataženo, ale docela teplo. Pohodově jsme tam došli po třinácté hodině. Rozběhli jsme se po okolí, přitáhli fůru dřeva a na trošce si zapečbuřtili. Přišlo loučení - Divi a Pajda s dětmi se vraceli vandrem k Hradčanům a já s Cajsem a Mišákem jsme se rozhodli pokračovat do Jestřebí na vlak, který nás měl odvézt domů. Tak trošku jsme doufali, že tam stihnem i jedno, dvě rychlý píva. No, byl to spíš úprk, než pochod, ale dorazili jsme 45 minut před odjezdem vlaku (dokonce novou originální zkratkou). V Dřevěnce zrovna neměli čas - naráželi. Tak jsme se přesunuli vedle, kde sice taky naráželi, ale byli rychlejší a měli dršťkovou polívku. Pak už jen nádraží, železnej oř a dom... Tak ahoj příště!

 

Sesmolil Pavouckej

Na rybách v Hradčanech

Pohodička pod převisem

On the roads