wz

 

                                                              24. - 26. srpna 2012                                                   

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- fotky Pavouka a Bobiny

- fotky Růžičkojc

Zúčastnili se: Vojta st.tr., Růža, Pavouk, Bobina, Martin, Banjo, Mišák, Myšák, Kačer, Kačka, Pivoňka, Chudkyn  s malou Anežkou a na skok i Čipr.

 

Trasa vandříku: lesy, skály a vesničky v okolí divokého toku říčky Kamenice pod hradbami Krkonoš a Jizerek

Nějak nám vybyl víkend a tak jsme se já, Bobina a Martin spřáhli s Růžičky a vyrazili na vandr. Nakonec nás bylo jak psů. A bylo dobře. Jako vždy. :-).

Žádné velké kvantum zvadel jsem nerozesílal, jen jsem vyvěsil informaci o plánovaném vandru na web a poslal pár esemesek, takže mě nepřekvapilo, že jsme se v haratické Hasičárně nesešli v pátek odpoledne v nijak ohromujícím počtu. Výborné pivko jsme si tam vychutnávali já, Bobina, Vojta st.tr. a Růža. Banjo ocenil kávičku a náš Martin si vychutnával limču. Pivko bylo tak dobrý, že jsme si museli vzít i sebou do igelitky k buřtům, které jsme si pak opekli na ohýnku v kempu nad Kamenicí, kam jsme z Haratic došli. Vojta a Růža už tam měli bagáž a připravili i nějaké dříví. Rozhodli jsme se také přispět a víc jak hodinku podvečera jsme strávili taháním dříví a jeho porcováním. Po již zmiňovaném pečbuřtění, nás oblažil Banjo hrou na kytaru, jak mi říkáme "našima" písničkama, který hraje jenom on. Zpívalo se a povídalo. V půl dvanácté už ale pod převisem oheň dohasínal a my rychle usínali. Na les se začal snášet déšť. To nám ale pod skálou vůbec nevadilo.

Ráno to vypadalo všelijak, ale nakonec se vyčasilo a dorazil Mišák, který překvapil. Spolu s ním totiž začali kuchtit pod převisem pozdní snídani (nebo brzký oběd - jak se to vezme), Kačeři, Pivoňka a synátor Myšák. Do toho volal Chudkyn, že dorazí s malou Anežkou a i Čipr telefénicky sliboval že se ukáže. Uuuuuufffff. Přehodnotili jsme plány, rozhodli se nechat většinu bagáže pod skálou a vyrazili jsme na lehko k jezírku nedaleko od Držkova. Šli jsme podél divoké Kamenice a hned na první plážičce zamávali Kačerům, kteří neodolali a museli do vody (Kačeři, no). My mezitím vystoupali na zříceninu Návarova, tam lehoulínce posvačili a vzápětí odkvačili k bývalému (bohužel) penzionu Rusalka u mostu přes Kamenici. Tady jsme se opět srazili a mohlo se pokračovat. Tedy, mohlo by se pokračovat, kdyby... Kdyby nebyl rozmontovaný most. Naštěstí to byl jen most přes koleje a ty se nám podařilo přes strmý ouvoz zdolat. Pak jsme zdolávali silnici, krásné koňské pastviny, kam je vstup zakázán (pozor - dostali jsme pod Jílovým vynadáno!) a potom v předčasně otevřené hospůdce přímo v Jílovém došlo na zdolávání výborného píva v předzahrádce. To nás trošku zdrželo, takže na lom jsme se nakonec šli podívat až v pozdním odpoledni, a ne všichni - Kačeři s Mišákem skvěle hráli a zpívali a nemohli se od hospody utrhnout. My ostatní, dokonce už i s Chudkynem a Anežkou, okusili chladivé a čisté vody krásného zatopeného lomu hnedle za vesnicí. Vyhnaly nás tři věci - čas, žíža a zalidňující se lom. U hospody bylo veselo - hospodská nám dala sklenici škvarek ze sádlem několik krajíců chleba a cibuli, což jsme s chutí spráskli na místě. Pak jsme se opět rozdělili - část se popovezla s Chudkynem autem do Haratic a my ostatní jsme po hodince šli zpět na kemp pěšky. Předtím jsme ale dostali ještě od hostinské sklenici s utopenci a další chleba. Ona i štamgasti se ptali, kdy příjdeme zas :-). No, snad, někdy... A rádi! Pastviny jsme raději obešli, nechali jsme přejet vlak a koleje bezpečně přelezli, znovu jsme zdolali Návarovskou zříceninu, mrkli se na kempíky v údolí Zlatníku a vyšplhali se vysoko nad Kamenici. Loukami jsme potom v soumraku přicházeli ke kempu shora. Cestou se nám podařilo zachránit život srně, když jsme ji vyplašili nimrodovi, který nás pak z posedu dlouho huboval. Ale dolů neslez - bylo nás víc :-). Na kempu už hořel ohýnek a unavený Kačer se nechal unavenou Kačkou přemluvit a hrál. A unavení pečbuřti pečbuřtili, zpívali a povídali. Přilomozil i Čipr na mašině. Bylo príma, jen Růža měla zkaženej večer - bylo jí blbě (jak se později zjistilo, tak ten víkend se přes část republiky přehnala taková ministřevní virózička). Bylo nás moc, takže jsme se museli na noc rozdělit. Kačeři si v počínající dešti (a pořádnym) ustlali pod malou skálou pod potlachovištěm, Banjo šel na nouzák na druhou stranu hřebínku a Pivoňka si postavila přístřech z plachty přímo na hřebeni. Celou noc lilo jako z konve a ani ráno, když jsme se budili nechtělo přestat. Opět jsme se sešli u ohýnku, snídalo se, balilo, Kačer hrál a trošku se i smutnilo. Nedělní ráno na vandru je vždycky tak trochu nostalgický. No jo, no. Tak zase příště... Ahoj!

 

Sesmolil Pavouckej

Před haratickou Hasičárnou

Čtyřplotýnkový vařič pod převisem

Peřeje Kamenice

 ----------Odpočinek na zřícenině hradu Návarov----------------Mišák drtí basu a Kačer kytaru v hospodě v Jílovém------------Pečpesbuřt Bára----------