|
Žádné velké kvantum zvadel jsem nerozesílal, jen jsem vyvěsil informaci
o plánovaném vandru na web a poslal pár esemesek, takže mě nepřekvapilo,
že jsme se v haratické Hasičárně nesešli v pátek odpoledne v nijak
ohromujícím počtu. Výborné pivko jsme si tam vychutnávali já, Bobina,
Vojta st.tr. a Růža. Banjo ocenil kávičku a náš Martin si vychutnával
limču. Pivko bylo tak dobrý, že jsme si museli vzít i sebou do igelitky
k buřtům, které jsme si pak opekli na ohýnku v kempu nad Kamenicí, kam
jsme z Haratic došli. Vojta a Růža už tam měli bagáž a připravili i
nějaké dříví. Rozhodli jsme se také přispět a víc jak hodinku podvečera
jsme strávili taháním dříví a jeho porcováním. Po již zmiňovaném
pečbuřtění, nás oblažil Banjo hrou na kytaru, jak mi říkáme "našima"
písničkama, který hraje jenom on. Zpívalo se a povídalo. V
půl dvanácté už ale pod převisem oheň dohasínal a my rychle usínali. Na les
se začal snášet déšť. To nám ale pod skálou vůbec nevadilo.
Ráno to vypadalo všelijak, ale nakonec se vyčasilo a dorazil Mišák,
který překvapil. Spolu s ním totiž začali kuchtit pod převisem pozdní
snídani (nebo brzký oběd - jak se to vezme), Kačeři, Pivoňka a synátor
Myšák. Do toho volal Chudkyn, že dorazí s malou Anežkou a i Čipr
telefénicky sliboval že se ukáže. Uuuuuufffff. Přehodnotili jsme plány,
rozhodli se nechat většinu bagáže pod skálou a vyrazili jsme na lehko k
jezírku nedaleko od Držkova. Šli jsme podél divoké Kamenice a hned na
první plážičce zamávali Kačerům, kteří neodolali a museli do vody
(Kačeři, no). My mezitím vystoupali na zříceninu Návarova, tam
lehoulínce posvačili a vzápětí odkvačili k bývalému (bohužel) penzionu
Rusalka u mostu přes Kamenici. Tady jsme se opět srazili a mohlo se
pokračovat. Tedy, mohlo by se pokračovat, kdyby... Kdyby nebyl
rozmontovaný most. Naštěstí to byl jen most přes koleje a ty se nám
podařilo přes strmý ouvoz zdolat. Pak jsme zdolávali silnici, krásné
koňské pastviny, kam je vstup zakázán (pozor - dostali jsme pod Jílovým
vynadáno!) a potom v předčasně otevřené hospůdce přímo v Jílovém došlo
na zdolávání výborného píva v předzahrádce. To nás trošku zdrželo, takže
na lom jsme se nakonec šli podívat až v pozdním odpoledni, a ne všichni
- Kačeři s Mišákem skvěle hráli a zpívali a nemohli se od hospody
utrhnout. My ostatní, dokonce už i s Chudkynem a Anežkou, okusili
chladivé a čisté vody krásného zatopeného lomu hnedle za vesnicí.
Vyhnaly nás tři věci - čas, žíža a zalidňující se lom. U hospody bylo
veselo - hospodská nám dala sklenici škvarek ze sádlem několik krajíců
chleba a cibuli, což jsme s chutí spráskli na místě. Pak jsme se opět
rozdělili - část se popovezla s Chudkynem autem do Haratic a my ostatní
jsme po hodince šli zpět na kemp pěšky. Předtím jsme ale dostali ještě
od hostinské sklenici s utopenci a další chleba. Ona i štamgasti se
ptali, kdy příjdeme zas :-). No, snad, někdy... A rádi! Pastviny jsme
raději obešli, nechali jsme přejet vlak a koleje bezpečně přelezli,
znovu jsme zdolali Návarovskou zříceninu, mrkli se na kempíky v údolí
Zlatníku a vyšplhali se vysoko nad Kamenici. Loukami jsme potom v
soumraku přicházeli ke kempu shora. Cestou se nám podařilo zachránit
život srně, když jsme ji vyplašili nimrodovi, který nás pak z posedu
dlouho huboval. Ale dolů neslez - bylo nás víc :-). Na kempu už hořel
ohýnek a unavený Kačer se nechal unavenou Kačkou přemluvit a hrál. A
unavení pečbuřti pečbuřtili, zpívali a povídali. Přilomozil i Čipr na
mašině. Bylo príma, jen Růža měla zkaženej večer - bylo jí blbě (jak se
později zjistilo, tak ten víkend se přes část republiky přehnala taková
ministřevní virózička). Bylo nás moc, takže jsme se museli na noc
rozdělit. Kačeři si v počínající dešti (a pořádnym) ustlali pod malou
skálou pod potlachovištěm, Banjo šel na nouzák na druhou stranu hřebínku
a Pivoňka si postavila přístřech z plachty přímo na hřebeni. Celou noc
lilo jako z konve a ani ráno, když jsme se budili nechtělo přestat. Opět
jsme se sešli u ohýnku, snídalo se, balilo, Kačer hrál a trošku se i
smutnilo. Nedělní ráno na vandru je vždycky tak trochu nostalgický. No
jo, no. Tak zase příště... Ahoj!
Sesmolil Pavouckej
|
