wz

 

                                                                    21. - 23. září 2012                                                          

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

 

- fotky Bobiny

- fotky Katky

Zúčastnili se: Růža, Bobina, Pivoňka, Kačka a Zvěrka

 

 

Trasa vandříku: Jičín - Rumcajsova jeskyně - Mladějov - Svitačka - Rovensko

 

 

Již klasický každoroční vandr s účelem odpočinout si od chlapů a od dětí. Pro chlapy a pro děti náramná příležitost oddáchnout si od bab :-).

Pátek

Sraz jsme měly v půl páté ve Valdicích. Přijela jsem první a nikde nikdo, tak jsem zavolala Bobině, kdeže přesně je ten sraz a dozvěděla jsem se, že prý na vlakovém nádraží. První malá komplikace – jsem u busu, kde je ale ten vlak? Naštěstí přijela Růža a společně jsme se rozhodly, že na Bobinu s Luckou počkáme u rozcestníku. Po chvíli jsme slyšely vlak a po další chvíli jsme uviděly Lucku, Bobinu, bobininy naušnice a burčák, který nesly. Po uvítání jsme upustily ventil burčáku a vydaly se na Zebín ke kapli sv.Máří Magdalény. Když jsme se vyškrábaly na Zebín, pokochaly jsme se širokým rozhledem do kraje a odměnily se burčákem. Z kopce Zebína jsme sešly do Zebína vesnice ke starému kostelu, který byl zrovna v rekonstrukci. Cestou do Kbelnice jsme šli kolem velké stavby, jak jsme si myslely. Přítomní páni nás ale vyvedli z omylu – zaváželi obří skládku hlínou. V Kbelnici jsme se zastavily U Rumcajse a občerstvily se stravou a pivem před další cestou. Lucka navíc v hospodě koupila i maxipsa Fíka, který se s námi nesl celou další cestu. Z Kbelnice jsme nastoupily na poslední dnešní úsek cesty – výstup na Bradačku k Rumcajsově jeskyni. Na Bradačce u zavřené hospody se k nám přidala místní kočka a šla s námi do lesa. V Rumcajsově jeskyni původně chtěla Bobina spát v Cipískově posteli, ale nakonec jsme se všechny umístily na zem. K večeři byly samozřejmě buřty. Kočka se motala pořád kolem ohniště a, když jsme chtěli zalehnout, vlezla Růže do spacáku a až do rána ho neopustila.

Sobota

Nad ránem začalo pršet, tak jsme si docela poležely. Kočka se přemisťovala po ležení podle toho, jak jsme postupně vstávaly. Balily jsme zrovna spacáky, když z Jinolic dorazila od vlaku Zvěrka se svým košíčkem. Když jsme si dělaly snídani, už nepršelo, ale byla pěkná mlha – alespoň nebyl vidět kouř ohně. Po snídani jsme vyrazily mlhou k Prachovu. Kočka šla ještě kousek s námi, ale pak se otočila a vrátila se domů. V Prachově jsme si chtěly dát kafe, ale hospodský nás nechtěl pustit do hospody 10 minut před otvíračkou, tak jsme šly do infocentra, nakoupily turistické vizitky a známky, získaly razítko a to kafe si daly u vstupu do skal. Nechtěly jsme platit vstupné do skal, tak jsme to vzaly okolo, cestou jsme postupně plnily Zvěrčin košíček houbami. Navštívily jsme i skalní hrad Pařez – tedy spíš to, co z něho zbylo. Na lesní cestě k Mladějovu jsme si uvařily/opekly oběd. V Mladějově jsme si chtěly dát pivo a Zvěrka oběd, ale neřekla nám to, takže to ještě nějakou dobu trvalo, než jsme zjistily, že i v místní putyce vaří a že se nemusíme přesouvat do vedlejší hospody. Z Mladějova jsme šly po červené k Dolnímu mlýnu a dál na Svitačku. Na Svitačce jsme váhaly, zda jít do skal, nebo vsadit na jistotu, že na nás nikdo v noci nepřijde, až nám správce tábořiště nabídl, že můžeme spát zadarmo v místním tee-pee – zaplatíme pouze poplatek za osobu. Nanosily jsme dovnitř podlážky a zásobu dřeva na večer i ráno. K večeři jsme měly houby na cibulce a slanině s fazolemi.

Neděle

Zvěrka topila skoro celou noc. Ráno jsme vstávaly hodně dlouho – kdy si můžete vařit polívku přímo ve spacáku? Když jsme si konečně sbalily, odnosily jsme podlážky a nechaly správci děkovný vzkaz. Hlavní cíl dne bylo Muzeum panenek a medvídků v Troskovicích. Prohlídka nám trvala alespoň hodinu. Některé panenky byly pěkné, ale některých bych se vážně i bála. Po kulturní vložce jsme pokračovaly do Borku pod Troskami na vlak. Cestou jsme si ještě v Rokytnici daly pivo, knedlíčkovou polívku, knedlíky s vejci, … V Borku jsme byly akorát, jen ten vlak pořád nejel a nejel. Posléze jsme zjistily, že výluka sice normálně končí v Rovensku, ale zrovna dnes je až do Turnova. Náhradní bus, který nestavil u nádraží, ale u hospody na hlavní silnici nám mezitím ujel. Nakonec jsme musely volat taxi do Turnova, protože další vlak/náhradní bus měl jet až za dvě hodiny a na Růžu čekal v Turnově Vojta a Bobinu s Luckou čekali v Boleslavi další rodinní příslušníci. V Turnově a posléze v Boleslavi a Nymburce jsme se rozdělily a jely každá jinam.

P.S. Příští Babavandr bude prý ve znamení „všechno jídlo, potažmo alkohol domácí“ sebou.

Sesmolila Katka