|
Okolo Blaťáku
Dorazivše na nádraží
k večeru, nezbývalo než zamířit do lesů a skal najít si nějaké to
místečko na spaní. Měl jsem i tip, tak jsem počal pátrat. Asi dvakrát
jsem se i zapotil než jsem zajásal. Byl jsem na fleku, to jest doma.
Díky tipu od Lišáka. Připravit topení a už za tmy do vsi na pivko. Stále
jsem sám, ale zítra snad někdo dorazí. Při návratu na kemp jsem byl
zvědav, zda někdo nepřibyl či zda budu na noc sám. Když nepočítám ranní
déšť, troubící jeleny, kterým začíná říje, nikdo mou maličkost
nenavštívil.
Ráno jsem nikam
nemusel chvátat, tak jsem si to hezky užil. Přečetl jsem bez brejlí
celou kempovku a pomalu se vydal naproti Pavoukoj se synátorem Martínkem
na místo srazu. Po obědě se scházíme na kávu a pivko v sousední vesnici
v putyce. Domlouváme další postup a razíme do lůna přírody hledat další
nocležiště. Samozřejmě jdeme druhou cestou než máme jít, takže nám to
chvíli trvá, než zjistíme, že jsme jinde. Potvrdí nám to i děvčata na
telefonu, která zde nedávno byla a existenci kempíku nám potvrdila.
Traverzem po vrstevnici obcházíme kopec a docházíme na správnou cestu.
Po ní sejdeme kus dolů a na první trefujeme odbočku ke kempu. Hurá!
Zjišťujeme, že jsme zapomněli nabrat vodu. No, na večír stačí co nám
zbylo, ráno dojdu ke studánce. Pečem buřty, průběžně děláme zásoby dříví
z toho, co jsme dotáhli a už je tu zase tma. Mladej stávkuje, nechce jít
spát, táta musí s ním, ale při pohádce unaven šťastně usíná. Ještě
kecáme a když zjišťujeme, že jsme se dostali až k politice a že to nikam
nevede, zalejháme taky.
Ráno obíhám vršek
kopce a jdu pro tu vodu. Zjišťuju, že studánka je úplně na suchu. To je
nepříjemný. Se špatnou zprávou šplhám na kemp, kde se dozvídám, že kluci
našli láhev vody schovanou v listí. Díky, kamarádi, jen my vám tu
nemůžem nic nechat. Než pobalíme, posnídáme a uklidíme, už dávno maj v
hospodě otevříno. Jde nám to s prckem pomalu, ale k obědu už jsme tam.
Pak jen hup na vlak a tradá domů. Kluci ještě jedou kousek se mnou, než
vystoupí, aby mohli počkat na mámu, která se vrací z babskýho vandru.
Jdou do města na zmrzku, kde cestou potkají kamarády Kačery, jež se též
vrací z vandru. Prostě náhodička. Já se potkávám ještě s děvčaty na
nádraží, kde přestupuju a tak aspoň nejedu domů sám. Bude mě dělat
společnost manželka Růža. Aspoň nepřejedu. Tak zas někdy, třeba v
Německu na ferátách.
Sesmolil Vojta ( St.tr. )
 |
