wz

 

 

                                                                           9.2. - 10.2.2013                                                                 

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- fotky Pavouka

 

Zúčastnili se: Pivoš, Lucka, Eliška, Anežka, Fanda, Zvěrka, Jirka, Hanka, Šamanka, Martin (Šaman), Já – Pavouk a Martínek, Píďa, Cajs, Mišák a Pivoňka, Kikin, Jíťa, Kačer, Kačka, Ještěrka, Píro, Chobot a Lenka.

 

Trasa "vandříku": Sázava - Ledečko - Rataje

 

Pivoš u dlouho toužil po nějaké nenáročné akci, která může proběhnout i v zimě, aniž by musel spát na mrazu. Protože od nás, drsňáků (ha, ha) se něčeho takového dočkat nemohl, vyřešil to nakonec nejlíp, jak mohl – akci uspořádal sám. A protože on to má kousek do míst kolébky českého trampingu, Posázaví, pozval nás právě tam.

Propozice byly jednoduché a jasné – přesně podle plánu jsme se srazili v sobotu v poledne v sázavské hospodě za nádražím na Černých Budách, tam se aklimatizovali a někteří i seznamovali. To proto, že Pivoš pozval, koho znal, takže se nás sešla pěkná směska. Nejmladším účastníkem byl náš Martin (4,5 let), nejstaršího si netroufnu odhadovat – podle sešlých tělesných schránek to jde jen těžko :-). Jisté je, že na „vandr“ podél Sázavy do cílových Ratají, nás šlo celkem 16. Celou skupinku vedl neomylně po zelené značce Martínek a to až do míst kde svým, již vytříbeným pečbuřtovským instinktem vycítil, že je třeba poobědvat a, že tady by to šlo. „Tady můžeme píct busty“ zopakoval asi 4x a bylo jasno. U potoka jsme pak na hodinku zakempovali, nasbírali dříví a poctivě pečbuřtili nad hravě rozdělaným ohýnkem. Kolovala i nějaká ta kořalička na zahřátí, vtipkovalo se a vůbec byla dobrá nálada. Pak už nás popohnal čas a my vyšlápli na dlouhý zbytek naplánované a nevyhnutelné cesty. Šli jsme lesem, a pak podél Sázavy – za mostem v ..... tak těsně u vody, že to ani moc příjemné nebylo – ale romantické rozhodně ano. To už jsme šlapali pátý kilometr na pivní dluh a poté, co jsme si hrdinně nechali ujet vláček, který by nás z ... dovezl pohodlně 2km do Ratají, zapadli do hospody před mostem na jedno. To už se sešeřilo a my šli dlouhým ohbím řeky poslední úsek do cíle skoro po tmě. Cestou jsme se zdravili z mohutnou roztroušenou skupinkou zelených vagabundů, kteří mířili na Vepřové hody do hospody, kterou jsme minuli za mostem. Pak jsme se vyloupli mezi ratajskými domy a konečně plni úlevy spatřili vytoužený cíl – hospodu U Jindřicha. Tam už na nás čekali Kikini, Kačeři a hlavně jejich kytary! Chvilku se klábosilo, pogratulovalo se Mišákoj k narozkám (neplánovaně) a pak se muzikanti chopili nástrojů a ostatní se přidali neškolenými hlasy. Martínek neznal texty, tak aspoň tancoval a v přestávkách se pošťuchoval se svým jmenovcem Martinem alias Šamanem a Jirkou bez aliasu. Nikdo nechápal, kde se v tom našem prckovi bere po desetikilometrové túře s usárničkou na zádech tolik energie. V půl desáté jsem ho ale odvedl do zamluvené cimry nad hospůdkou uspat a vrátil se bez něj. To už přibylo i jeho veličenstvo král Holba první Mráz největší Chobot nazývaný, aby přivezl holbovské konzumační ceny a sebe se svou přítelkyní a svými neopakovatelnými vtípky. Kikin musel odjet, takže na muziku zůstali neúnavní Kačeři a trochu únavnější basák Mišák sami. Budiž mu ke cti, že doprovázel na basu do poslední chvíle. Je zaznamenáno, že doprovázel Kačerovu kytaru i ze spaní. Po půlnoci se začala banda postupně trousit do hajan. Jediný, kdo šel spát hrdinně ven, byl Fanda – budiž mu to ke cti. Od té chvíle už jsme ho nespatřili. Do konce akce, myslím samozřejmě.

 

Ráno nás čekala výborná česnečka, někdo se spravoval pivkem, někdo čajem. Vládla všeobecná pohoda, Kačeři opět zahráli a ani jsme se nenadáli a museli jít na polední vlak. Cesta přes Kolín ubíhala s muzikou i zbytky kořaličky velmi vesele.

 

Co dodat? Snad jen, Pivoši dík! Za dobrý nápad a zorganizování téhle vydařené sešlosti. Jen malou výtku prudícího nekuřáka si neodpustím – určitě by to bylo ještě hezčí v nekuřáckém lokále :-) – minimálně polovinu lidí by pak druhý den nebolela hlava... To byl ale z mého pohledu asi jediný kazík na tomhle hospodském potlachu pečbuřtů i nepečbuřtů v únoru L.P. 2013.

Sesmolil Pavouckej

Cesta domů vlakem byla veselá, ačkoli jsme seděli v chodbičce (viz video ve fotoalbu na rajčeti!

Pečbuřtění v Posázaví na začátku cesty do Ratají

Čekáme na zbytek roztroušené šestnáctičlenné party u lávky před Přívlaky

Cajs nabízí rum znaveným pocestným - rauchpauza u Ledečka

Muzikantský závěr v hospodě U Jindřicha v Ratajích neměl chybu