wz

 

                                                                           9.3. - 10.3.2013                                                                 

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- fotky Pavouka

Zúčastnili se: Pavouk, Mišák, Kačer, Kačka, Šami, Martin a Čiko

 

Trasa vandru: Jestřebí - Staré Splavy - Fičák - Staré Splavy - Doksy

 

Nějak jsem zjistil, že po šesté noční mi zbyla volná sobota a neděle, kterou bych mohl jakožto slaměný vdovec strávit i jinak než čuměním na zeď, před kterou je umístěná televize. Narychlo jsem obeslal pár kamarýdů esemeskami a čekal, jak se to vyvrbí.

Nakonec se všechny plány během 48 hodin třikrát otočily, až se ustálily na pohodovém vandříku na Ledovky. V sobotu jsem si ještě 3 hodinky dáchnul po noční šichtě a pak tradá na čugálu. Na Městě jsme se srazili u pokladny já, Kačeři a Mišák, zakoupili společnej lupen a hurá boleslavským metrem směr Bakov. tam jsme jen přeskočili do dalšího couráku, kterej nás zalesněnou krajinou se zbytkama sněhu dokodrcal do našeho cíle. V Provodíně jsme vyskočili na perón nádraží Jestřebí – úplně typicky český jev – a jen po kratičkém zaváhání se dali vpravo, abychom se za pár minut vítali s druhou částí party v útulné Dřevěnce. Zalomili jsme palec se Šamankou, Martinem a Čikem, vypili jedno pivko a vydali se pošmourným odpolednem do dalšího postupového cíle ve Starých Splavech. Kecalo se, padaly vtípky a naštěstí ne kamarádi. Pohodově a pomalounku jsme se došourali do Splavů, kde jsme se ani nemuseli dlouho rozmýšlet, aby nás pak pohltil dřevem obloženej lokál naší oblíbený restauračky Na Rybníčku. Pingloval sice nějakej mlaďas v kraťasech, ale docela to odsejpalo. Sice jsme si zkusili postěžovat, že je podivné jak ten 11 stupňový Kozel chutná podobně jako Gambrihnus, ale nebylo nám to nic platné – snad jen bublinek v dalším pivu ubylo (to se u kapaných piv stává :-). Kačer dlouho nevydržel, osvobodil kytáru z futrálu a opřel se do strun doprovázenej Mišákovo basou. Plány sebrat se ještě za světla, tak vzaly rychle za své. Nocí se pak plahočila na kemp prapodivná roztahaná skupinka individuí v čele s ohařovitým Mišákem ztrácejícím se v hustém dešti, aby se v zápětí zjevil vedle cesty a do šumění deště přidával šumění popivního vodopádu... Tak jsme se přískoky dostali až pod kopec na kterém jsme já a Mišák tušili suchý kemp. Mišák bez zaváhání vyrazil kolmo vzhůru, že na nás pak zavolá až tam bude. Já jsem si s ostatními chvilku odpočinul pod větvemi rozložitého smrku a pak je vedl oklikou po široké a rozbahněné cestě. Za remízkem jsem zavelel vpravo bok a začal se v čele pachtících přízraků škrabat ke skalám nad námi. Mišák nevolal, tak jsem volal místo něj, protože kemp jsem našel skoro hned. Mišák byl pak nalezen dole na cestě a bezpečně doveden na kemp. Ze suchého dřeva, kterého naštěstí krapet pod skálou zbylo, jsme rozdělali oheň a pak už se jen pečbuřtilo, trochu hrálo a zpívalo. V listí pod skálou se i báječně spalo. Jen do mě prý Kačka musela asi dvakrát kopnout, když jsem zcela zbytečně řezal dříví.

Ráno bylo mlhavo a tak nějak líně. Vstával jsem jako poslední, když už hořel oheň. Posnídalo se, natahali jsme pod převis kupu dříví pro další pocestné a pomalu sestupovali k cestě. Bylo blátivo a ani trochu se nezdálo, že by mělo bejt zanedlouho jaro. Docourali jsme se kolem Velkýho rybníka do Splavů, kde padlo rozhodnutí přesunout se do Doks courákem, a tam počkat dvě hoďky na rychlík. To mi moc neštymovalo a kamarádům jsem v Doksech z okna couráku zamával ujíždějíc k domovu. Oni ještě vypili nějaký to pivko a kafe U Cibichova loku a pak taky odjeli z tohodle písničkovýho a děštěm i mlhou smáčenýho vandru domů. Tak zas někdy...

Sesmolil Pavouckej

Rumpauza na cestě mezi Jestřebím a Splavy

Pohodička v hospodě Na Rybníčku ve Starých Splavech

Kouřové signály na Fičáku