|
Nakonec se všechny plány během 48 hodin třikrát otočily, až se
ustálily na pohodovém vandříku na Ledovky. V sobotu jsem si ještě 3 hodinky
dáchnul po noční šichtě a pak tradá na čugálu. Na Městě jsme se srazili u
pokladny já, Kačeři a Mišák, zakoupili společnej lupen a hurá boleslavským
metrem směr Bakov. tam jsme jen přeskočili do dalšího couráku, kterej nás
zalesněnou krajinou se zbytkama sněhu dokodrcal do našeho cíle. V Provodíně jsme
vyskočili na perón nádraží Jestřebí – úplně typicky český jev – a jen po
kratičkém zaváhání se dali vpravo, abychom se za pár minut vítali s druhou částí
party v útulné Dřevěnce. Zalomili jsme palec se Šamankou, Martinem a Čikem,
vypili jedno pivko a vydali se pošmourným odpolednem do dalšího postupového cíle
ve Starých Splavech. Kecalo se, padaly vtípky a naštěstí ne kamarádi. Pohodově a
pomalounku jsme se došourali do Splavů, kde jsme se ani nemuseli dlouho
rozmýšlet, aby nás pak pohltil dřevem obloženej lokál naší oblíbený restauračky
Na Rybníčku. Pingloval sice nějakej mlaďas v kraťasech, ale docela to odsejpalo.
Sice jsme si zkusili postěžovat, že je podivné jak ten 11 stupňový Kozel chutná
podobně jako Gambrihnus, ale nebylo nám to nic platné – snad jen bublinek v
dalším pivu ubylo (to se u kapaných piv stává :-). Kačer dlouho nevydržel,
osvobodil kytáru z futrálu a opřel se do strun doprovázenej Mišákovo basou. Plány sebrat se ještě za světla,
tak vzaly rychle za své. Nocí se pak plahočila na kemp prapodivná roztahaná
skupinka individuí v čele s ohařovitým Mišákem ztrácejícím se v hustém dešti,
aby se v zápětí zjevil vedle cesty a do šumění deště přidával šumění popivního
vodopádu... Tak jsme se přískoky dostali až pod kopec na kterém jsme já a Mišák
tušili suchý kemp. Mišák bez zaváhání vyrazil kolmo vzhůru, že na nás pak zavolá
až tam bude. Já jsem si s ostatními chvilku odpočinul pod větvemi rozložitého
smrku a pak je vedl oklikou po široké a rozbahněné cestě. Za remízkem jsem
zavelel vpravo bok a začal se v čele pachtících přízraků škrabat ke skalám nad
námi. Mišák nevolal, tak jsem volal místo něj, protože kemp jsem našel skoro
hned. Mišák byl pak nalezen dole na cestě a bezpečně doveden na kemp. Ze suchého
dřeva, kterého naštěstí krapet pod skálou zbylo, jsme rozdělali oheň a pak už se
jen pečbuřtilo, trochu hrálo a zpívalo. V listí pod skálou se i báječně spalo.
Jen do mě prý Kačka musela asi dvakrát kopnout, když jsem zcela zbytečně řezal
dříví.
Ráno bylo mlhavo
a tak nějak líně. Vstával jsem jako poslední, když už hořel oheň.
Posnídalo se, natahali jsme pod převis kupu dříví pro další pocestné a
pomalu sestupovali k cestě. Bylo blátivo a ani trochu se nezdálo, že by
mělo bejt zanedlouho jaro. Docourali jsme se kolem Velkýho rybníka do
Splavů, kde padlo rozhodnutí přesunout se do Doks courákem, a tam počkat
dvě hoďky na rychlík. To mi moc neštymovalo a kamarádům jsem v Doksech z
okna couráku zamával ujíždějíc k domovu. Oni ještě vypili nějaký to
pivko a kafe U Cibichova loku a pak taky odjeli z tohodle písničkovýho a
děštěm i mlhou smáčenýho vandru domů. Tak zas někdy...
Sesmolil
Pavouckej
 |
