|
Předcházela mu řada příprav a také adrenalinu, protože se do poslední chvíle
nevědělo, zda se budeme moct sejít už v pátek, či nikoli. Štěstí nám přálo a
flek v lůně lesa pod pískovcovými skalami byl nakonec volný už od pátku. A
nebylo to jediné štěstí – přálo nám i počasí, které se po dlouhých deštích
rozhodlo ukázat svou slunnější tvář.
V pátek 7.6. jsme se od půl páté začali sjíždět na krásné místo s prima
zázemím pronajaté od místní myslivecké honitby. Hájenka Na Prašivci se
stala jakýmsi naším azylem ve tvrdě hlídané přírodě CHKO Český ráj.
První byl na místě Vazoun, který přijel až z Kvasin, pak jsme dorazili
naším malým autem já s Bobinou a Matesem. Zdůrazňuji malým, protože bylo
narvané až po střechu – Pajda mi tam totiž naložil dva sudy, výčepní
stolici a kompresor, k tomu přihodil Mišák stan a placky, já přidal ceny
a rumy, plus spacáky a naše oblečení. Nikdy bych nevěřil jak je VW Polo
nafukovací :-) . Vše jsme vyložili, dočkali se Vojty a Růži s klíči od
chaty a zařízení se mohlo instalovat. Ačkoli jsme v tom byli naprostí
amatéři, intuice a žízeň nás dohnali k vytouženému cíli – natočené
svijanské desítce :-). To už začali přijíždět další účastníci – Máca
s Mackem na mašině, Pivošovi autmo, noví kamarádi z Hradce – Gepard s Gepardicí
vlakmo, z Lípy dorazil Toulavej medvěd, se kterým Mišáci s Pivoňkou taky
vlakmo, Pajda s Pepou, a dokonce i Kakamil z Moravy s rodinkou!. Vazoun
se chopil přípravy dříví, náš Mates mu vzorně pomáhal a nebyl jediný.
Prostě se rozjela taková ta běžná podvečerní činnost na „kempu“. Přišel
večer, a na řadu přišly kytary a písničky. Gepard potěšil neobvyklým
repertoárem a skvělou hrou na kytaru. Rozjela se dobrá zábava, která
pomalu končila až dlouho po půlnoci.
Ráno, když jsem vstával, jsem si spolu s klasikem a kolegou Bohoušem
Hrabalem musel říkat: „Já ten vyjetej volej neměl pít“. Pořádná snídaně
a slunečné počasí ale všem zlepšily náladu, takže se mohlo vyrazit na
vejšlap do Skaláku. Vzali jsme to kolem Adamova lože na nejkrásnější
vyhlídku v Českém ráji, Mariánskou, kde jsme se kochali výhledem na
skály a Kozákov, Trosky i zámek Hrubá Skála. To byl také náš další a
poslední cíl. Slezli jsme okolo symbolického hřbitova horolezců na
Saharu a tam to střihli pod zámek, ke kterému jsme se pak vyšplhali Myší
dírou. V poměrně znatelném vedru jsme si dali s chutí zmrzlinu, čilejší
z nás pivko, které ale bylo teplé jako chcá.. Prošli jsme okolo
vesnického hřbitova a loukou došli zpět k hájence.
Kruh se uzavřel a areál zaplnil dalšími účastníky. Začalo vítání,
zdravení i představování se. V jednu hodinu se začali účastníci
registrovat do turnaje, který se hrál systémem pavouk (jak jinak
také?) a trval až do podvečerních hodin. Do toho hráli
Kačeři s Mišákem a Gepardem spoustu písniček, hořel ohýnek a vonělo
pečené maso a buřty. Když už bylo o vítězi jasno a já chystal ceny na
vyhlášení, tak zorganizoval Mišák s Pivoňkou, Růžou a Zuzkou pásmo
soutěží jen pro děti. Vyhlášení s předáním cen pak propuklo najednou.
Druhým vícemistrem 15. ročníku LFC 2013 se stala Lenka z Poniklé, prvním
vícemistrem Máca z Kněžmosta a mistrem a jedničkou turnaje byla Gábina
z Boleslavi. Oblékli si již tradiční trika v barvách Little frťan cupu,
jásalo se a došla řada na děti, kterých bylo tentokrát už deset. Dostaly
diplomy (stejně tak jako později všichni účastníci), sladkou odměnu a
krásné placky od Mišáka. Zlatým hřebem bylo dětské šampáňo a čerstvě
udělané palačinky s marmeládou. Ještě před setměním jsem zorganizoval
společné focení, bez kterého se také žádný ročník neobejde. Na snímku
bylo tentokrát zachyceno téměř 50 účastníků! Potom se rozjela tradiční
zábava – opékání špekounů, písničky s kytarou a v rámci názvu turnaje i
nějaké to „panáčkování“ :-). Pro leckoho byla noc ještě dlouho mladá –
téměř do ranních hodin.
Neděle byla ve znamení úklidu a loučení.
Kamarádi ze vzdálenějších končin odjížděli již ráno, ostatní se balili a
postupně odcházeli k vlaku, či autu.
Nakonec nás jen pár zůstalo až do předání hájenky panu domácímu, které
proběhlo s malým zádrhelem v podobě ztraceného klíče od sklípku celkem
bez problémů. Pak už jen poslední zalomení
palců a neurčité sliby, že příště zase ahoj. Bohužel se Lesy české
republiky rozhodli zlikvidovat myslivecká sdružení neúnosným navyšováním
cen pronájmů honiteb a pro nás to možná bude znamenat hnout se zase dál
:-(. No, uvidíme. Teď když už máme vlastní kuželník, je vlastně jedno,
kde se bude hrát
(i když zázemí hájenky je bezkonkurenční).
Jen množství účastníků bude zřejmě třeba nějakým způsobem regulovat. 50
lidí je pro mě osobně snesitelné maximum, které bych jen nerad
překračoval. Proto prosím budoucí účastníky o důkladné zvážení při zvaní
dalších, leckdy jistě vítaných,
nových kamarádů, ať už trempů, či netrempů. Předem za to díky!!!
No a na závěr? Nezbývá,
než nám všem popřát pěkné vandry tou krásnou českou krajinou a
nashledanou někdy někde příště... Třeba na 16. ročníku Little frťan cupu.
Jeho termín i místo konání bude upřesněno nejpozději v březnu příštího
roku!
Sesmolil Pavouckej
|
