|
Sjížděli jsme se ve čtvrtek odpoledne postupně.
Nejprve jsme do Libošovic dorazili já s Pajdou a Pepou a sólo došli se zastávkou
na Kosti na jedno do Kamenice, kde jsme zakotvili pod slunečníkem v hospůdce Na
Kopečku. To bylo naše místo srazu. Pak dorazili hogo fogo Šamani s čoklíkem
Benem (nechali se přivézt autem). Se soumrakem dorazili z Libošovic plánovači
celé téhle akce Růža a Vojta. Veselý večer nás zastihl v kopcích na uzounkých
pěšinách které nás dovedly spolu s roji světlušek na kemp kdysi nazývaný Zlatí Bizoni. Dnes je v těchto
místech jen velká převislá skála a krásnej rovnej plácek. Zapečbuřtili jsme,
uložili Pepu a Pajdu a sami se pak odebrali do říše snů.
Ráno bylo dusno a my vstávali poměrně brzo. Oheň jsme
nerozdělávali a vařili jen na liháčích rovnou ze spacáků. Po snídani
jsme vyšlápli do Srbska, což je obec kousek od Branžeže, kde kromě
rekreaček nikdy nic nebylo. To se však změnilo, protože z autobusové
zastávky se na sezonu stalo občerstvení a zrovna, když jsme tam došli,
tak otvírali. Dali jsme si výbornou kopečkovou zmrzku a plechovkáče (v
hrůzném pořadí) a po osvěžení a probrání další trasy vyšlápli směr
Hynšta. Cestou nás donutil hlad k malé odbočce z cesty a my si v poledne
krásně zapečbuřtili pod převískem nazvaným Volovo (na stěně znak PB).
Plni sil a s chutí na pivko jsme krásným letním dnem došli až k
restauračce Na Vyhlídce. Kvanta lidí nás ale donutila vypít jen jedno
pivko a táhnout dál. Já si mezitím stihnul i chrupnout :-). Rozhodli
jsme se přejít po vršku a hraně skal do Příhraz a tak jsme taky učinili.
Vyhlíželi jsme do kraje a typovali v kterých místech je náš cíl, country
saloon V Jeteli v Ploukonicích. Našli jsme ho a s pomocí mapy
naplánovali nejkratší trasu polňačkama. V Příhrazech pod Kaštany bylo
taky dost lidí, ale rozhodně tam bylo líp, než na Vyhlídce. Poněkud
zmatený a nezvládající personál to sice trochu kazil, ale zas to hned
napravoval ochotou a porozuměním. Dali jsme si dlabanec, pokecali s Ufem,
která tady byla na výletě s rodinkou, pozvali se k nim na koprovku a
vzápětí toto pozvání zrušili. Čekal nás přece koncert! Takže jsme
vyrazili dle plánů, které se za prvním barákem začaly hroutit. Na mapě
zakreslená polňačka v reálu neexistovala. Potvrdil nám to i chlapec s
posledního domu před křáčím a kopřivama. Vyrazili jsme tedy po silnici.,
což mělo tu výhodu, že jsme šli i přes Doubravu a tím pádem jsme se i
zastavili na asi nejlepší pivko dne v místní milé hospůdce s ještě
milejší obsluhou... Další vyprávění přenechávám mile rád Vojtoj.
Sesmolil Pavouckej
Vandr do jetele (úryvek)
Poslední úsek
dne zbývá urazit směr country salon V jeteli, kde nás čeká zlatý hřeb
vandru v podobě koncertu Roberta Křešťana a Druhé trávy. Jako vždy to
stálo za to. Po koncertě zůstáváme na fleku, s tím, že tu přenocujeme.
Někdo už jde spát, někdo se ještě účastní sejšnu po koncertě.
Ráno nás budí
hic, operativně měníme trasu postupu vandru a utíkáme vlakem do stínu a
vlhka kamenického kaňonu u Návarova. Někdo i využil pohostinnosti
kamenického toku. Nejvíc se to líbilo Pepínovi. To v Kroměříži nemá. Už
jen kousek na kemp, připravit nocležiště, to jest ustlat a připravit
ohniště apod. V podvečer se vydáváme zchladit a nasytit naše útroby do
místní osvěžovny. Jdeme spát, když jsme se dostatečně natlachali u ohně.
Ráno se dělíme. My razíme, abychom byli včas u baráku. Růža musí vyprat
a sbalit aby ráno byla v pohotovosti na puťák. Ostatní si ještě užívají
zbytek dne a podél Kamenice si prodlužují konec vandru.
Sesmolil
Vojta St.tr.
 |
