wz

 

                                                                            srpen 2013                                                                 

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Fotky Vojty

Zúčastnili se: Vojta, Mišáš, Myšák, Mišáček (Kule), Pivoňka, Kačeři...

 

Trasa vandru: Lužičky

 

 

Po počátečních problémech s dopravou přece jen dorážím na místo srazu s ostatními účastníky vandru. To jest s Myšákem, Mišákem a Pivoňkou. Kačer s Kačkou mají dorazit až v sobotu. Jdu čekat na jedno do hospůdky. Po hodince čekání od vlaku opět nikdo. Z letní zahrádky odchází skupinka trempů. A na potvoru zrovna tam, co jsme si chtěli udělat základnu zrovna my. No nic, znám další dvě místečka, kam se v případě deště vrtnout. Doráží trempík v důchodovém věku a hned je ho plná hospoda. Na jeho výšku slušný výkon. Znají ho tu a má spicha s kolegou, který ho jmenuje Mišáčkem. Vočumuje mi bágl a ani nemukne. Dalším vlakem konečně doráží zbytek zájezdu. Již mírně opivněn zůstávám aby i oni mohli tu věčnou pivní žízeň zahnat. Kór v tomhle počasí, kdy i ptáci omdlévají v letu. Před týdnem jsem vandr odvolal kvůli teplu ale ani teď to není o nic lepší. Trempík Mišáček v americkejch hadrech se dává do řeči co jako máme v plánu. Sám se hnedle nabízí, že nás vezme na převísek, co je kousek od hospůdky. Chachá se smějeme, poněvádž tu už tu bylo, to už známe. No, stejně nám to nedá a čekáme na ty dva až vyrazí. Nevěřící Tomáši, div se. Na kempu jsme snad už za 5 minut. Olé, tímto se tato hospůdka stává velmi nebezpečnou. Nejen proto, že tu maj i slušný pívo, nemluvě o slušným zacházení. Postupně poznáváme, jaký je to Mišáček rýpálek a vtipálek. Náš Mišák je z něj vedle i dlouho po rozloučení druhý den. Jeho parťák je celkem normální. Často i Mišáčka krotí. Po ránu vyndávám rumíka na zuby, což jsem neměl dělat. Kule, jak taky nazývají Mišáčka, se do něj s vervou pustil a v lahvi obsahu začlo ubývat. To se dost projevilo na jeho stavu. I kolega o něj projevil obavu. Odcházíme kolem hospody ale ještě mají zavříno. Kule tvrdil opak. Že prej bude hostinská okolo baráku a že pívo natočí. Ještě, že nebyla. Tady se s nimi loučíme, oni končí a my jdeme o vesnici vedle čekat na Kačery. Tam akorát otvírají občerstvení, když tam dorážíme. Což kvitujeme. Zdolali jsme asi 4 kiláky a hic se hlásí o svou dávku tekutin. Kačeři dorážejí na čas a tak po chvilce vyrážíme na přehradu vykoupat se. Ostatní sází na jistotu a jdou po silnici. Ke mně se nikdo nepřidává a tak azimutem vyrážím sám. Daří se a bez bloudění jsem u hráze cobydup. Po čase dorážejí i ostatní kamarádi, doráží i ostatní zájemci o koupel. V tomhle hicu člověka ani ta koupel moc neosvěží. Ale díky za ni. Brzy mě přestává bavit válet se na trávě i ve vodě a razím na jedno. Myšáci se přidávají, Kačeři s Pivoňkou zůstávají. Kačer má po noční, tak má půlnoc. Přidáváme do kroku, po chvíli jsme v putyce. Předtím procházíme kemp, kam se chcem navečír vrátit. Kupodivu je tu čisto a zatím prosto trempíků. Dáváme i něco jako obídek, pivo nic moc. Proto platíme, Myšáci jdou na kemp, kde se mají sejít s ostatními a já razím do druhý hospody pro lepší pívo do petovky. Cestou u mě staví auto. „Ahoj trempe“, ozývá se z kabiny „tady má být country zábava, nevíš o tom něco?“ „Jako kde? Tady?“ ptám se. Je tu jen jedna hospoda a včera hostinskej nic neříkal. To sem tam seděl. Ale i tak je tam posílám. A jdu za nimi i když mě chtěli svézt. Už to nestálo za to. Docházím a opravdu zdáli slyším muziku. Parta old trampů řádí s nástroji v lokálu. Měním rozhodnutí vrátit se na vyhlédnutý kemp a zůstávám tady. Tam ostatně je již obsazeno jinou partou a tak ostatní za chvíli stopem dorážejí za mnou. Přišli včas, akorát jsem chtěl nechat natočit do petek a vyrazit. Společně se domlouváme, že ta muzika je nějaká bez života a že nás přestává bavit. Mišák s Kačerem jdou omrknout náš známý kempík ze včerejška, zda je tam volno, což je. Tak se tam hned přemisťujem. Kačeři se celý den těší jak si zahrajou. V hospodě to nešlo, tak to rozbalujou u ohýnku. Preventivně si jdu udělat pelech, což mě značně unavilo, jen tak na chvilku se natáhnu, říkám, což jsem neměl dělat. Zůstal jsem natažen až do rána.Ostatní mě ke spaní ještě dlouho hrají. Což se dovídám až ráno. Ačkoli jsem většinu prospal, i tak se mi to líbilo.

Celkem brzo musím vyrazit k vlaku abych rozumně dorazil ke baráku. Zbytek zájezdu jede dalším spojem a plánujou v Jedlový nechat si ujet spoj aby si ve vyhlášený nádražce mohli dát nějakou dobrůtku. Určitě to tam slušně rozjeli i na kytárky.

Tak zas někdy jindy. Třeba na velkým vandru.

 

P.S. To jsem ještě netušil, že si během něho přerazim ručičku.

 

Sesmolil Vojta St.tr.