wz

 

                                                                            16.8. - 18.8.2013                                                                 

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Fotky Pavouckýho

- Fotky Pivošojc

Zúčastnili se: Pivoš, Lucka, Eliška, Bobina, Pavouk, Martínek, Pajda, Divoška, Matěj a čoklík Mikeš + spousta trempů a trempic v Bosyni.

 

Trasa vandru: Mšeno - Sedlec - Puštík - Pobuda - Grobián - Harasov - Bosyně - Harasov - U báby Šubrový - Puštík - Pokličky - Ráj - Bludiště - Mšeno

 

Náš Martin žebral vo vandr už pěkně dlouho, ale nakonec to klaplo až v srpnu. Shodou okolností zrovna na ten naplánovanej vejkend vycházela akce Chotětovskejch pivních trampů Čundráckej víceboj. Slovo dalo slovo a v pátek 16. 8. mohla naše rodinka vyrazit do lesů Kokořínska. Samosebou, že jsme přizvali i kamarády a kdo mohl, ten se i přidal.

Scházeli jsme se jak švábi na pívo – nejdřív ve Mšeně s Pajdou a potom v Sedleci s Pivošovejma. Pajda rád počkal v sedlecké hospodě na Divošku s Matějem, kteří jeli z MB večerním vlakem. My zatím došli na kemp, kde jsme po tmě sbírali dříví na voheň, protože pod převisem nebyla ani větvička :-(. Mastňáci holt neznaj správný způsoby. Za to Divoška správný způsoby zná – Pajdu dotáhla skoro pod převis i s jednou baterkou. Nějak ho to čekání zmohlo. Rozhod se kempovat na loučce cca 400m od převisu, ale nakonec si to rozmyslel a úplně po tmě dotápal až k nám. Došlo na buřty i na kytár. Buřty si dali skoro všichni, kytár zbyl na mě. Před půlnocí nás ale zmohla únava, takže to žádná dlouhá session nebyla.

Ráno stálo za... Martínek se už před šestou rozhod vstávat, ale nikdo kromě Elišky jeho nadšení nesdílel. Tak dlouho votravoval, až jsem to v sedm nevydržel a vyved je do lesa na houby. Pivoš za mnou volal, ať si vzpomenu na pohádku o Jeníčkovi a Mařence a děti někde omylem nechám. Neměl jsem ale to srdce a po hodince a půl zdolávání okolních kotárů se s nima vrátil. Sice jen s jednou holubinkou, ale zato jsme byli vomytý od studny. To už plápolal voheň a skoro všichni byli po snídani. Než jsme se nasnídali i my, houbaři, bylo už po devátý. Pivošovi mezitím vodešli, že na nás někde počkaj. Dřevo a úklid teda zbyli na nás. Uklidil jsem i ty vajgly, které tam Pivoš asi vomylem zapomněl zašlapaný v zemi u ohniště. Schválně by je tam určitě nenechal... Stinným lesem jsme došli podél Pšovky až pod hrad, kde jsme se opět scukli s Pivošovejma, u kiosku si dali mizerný pivo a kafe a pokračovali si spravit chuť ke Grobiánoj. Dobře jsme uďáli – pivo bylo jako křen a i na dlabaneček došlo. To už volal inkognito z cizího mobilu Mrož, kde se flákáme, že se čeká už jen na nás. Zděsil jsem se – vždyť jsem mu psal sms, že nestíháme. Vysvětlili jsme si, že nevolá inkognito, ale volá z telefonu, kterej má U Bobra signál, takže o mojí sms nemá ánung. Domluvili jsme se, že začnou bez nás a my se pak připojíme. Popošli jsme kolem Ladčina pramene k Harasovu, kde proběhla koupačka v čistejch a chladivejch vodách rybníka. Vydrápali jsme se kopcem do Bosyně a tam se konečně radostně přivítali s kamarády z Chotětova. A nejen s nimi – přijel i Huron s bráchou, Ještěrka, Charlie... Honem jsme se zapojili do víceboje, který se skládal z pěti disciplín – střelba ze vzduchovky, shazování plechovek bičem, hod pařezem do dálky, hod sekyrou na terč a šipky. Úspěšně jsme je absolvovali téměř bez zranění (ten bič je ale potvora...) včetně dětí a pak se rádi obžerstvili v hospodě, kde hráli Huroni na kytáry a bylo tam dobře. Pak došlo na vyhlašování vítězů – naše barvy zachránil druhým místem v dětský kategorii Matěj, který si odnesl pěkný ceny za svůj skvělej výkon. Na našeho Martina padla únava, tak jsme se ho pokusili dát spát, což se po hodině obštrukcí i zdařilo. Spal ale jen čtvrt hoďky a pak byl opět na nohou. Padlo teda rozhodnutí vydat se vandrem zase dál. Sice měla dorazit večer nějaká kapela z Kladna, ale to pro děcka nic lákavýho nebylo – nudili se už ve čtyři vodpoledne, tak co s nima do večera. Mrož nás sice přemlouval, ale pak to pochopil a došlo na loučení. To už byli pryč i Pivošovi, kteří se rozhodli jít na fesťák ve Lhotce. Sešli jsme zpět k Harasovu, kde jsme vopět skočili do rybníka a spláchli pot. Prima jsme si pokecali a zavtipkovali s dvojkou, která byla už nahoře u hospody na turnaji. I s nima jsme se ale rozloučili a se sluncem nízko nad vobzorem vyšlápli zpět po vlastních stopách směr Grobián. Plán byl, že kam dojdem, tam se utáboříme. Před Grobiánem měl ale někdo geniální nápad a vcuclo nás to k Bábě Šubrový. A už byl večer a bylo to prima. Tmou jsme šlapali kus po silnici a nakonec po cestě podél Pšovky. U chaty Milča jsem si potřál ulevit, a tak jsem se trochu zdržel. Moje přítomnost neunikla zde ubytovaným, kteří se s baterkou přišli voptat, jestli něco nepotřebuju. Zrovínka jsem skončil, tak jsem jim jen řek, že jsem potřeboval, ale už nepotřebuju a šlapal jsem dál za vostatníma. Nechápali. Martínek už byl značně uondanej, když jsme dokobrtali zpátky na kemp, ze kterýho jsme ráno vodešli. Nějakej základ dříví tam byl, další jsme dotahali a mohlo se pohodově posedět. Martínek už si ale moji kytáru neužil – usnul během chvilky, jen co vlez do spacáčku. Já hrál, zpívalo se, kecalo a pila se voda. Na pívo jsme totiž nějak zapomněli, ale ani nám to moc nevadilo.

Ráno vstával první Pajda – musel jet na Moravu pro synátora, tak odcházel skoro za tmy. My se začali hrabat ze spacáků až po osmé. Debužírovali jsme si a čas rychle utíkal. V deset jsme teprve vyráželi směr Pokličky. Cestou jsme se umyli u pumpy. Na Pokličky šli jen holky s dětma – já zůstal dole u báglů a hlídal. Volal jsem na Mišáka, kerej šel vokolo po silnici, ale Mišák to nebyl. Asi dvojník. Pak jsme pokračovali směr Ráj, kam jsme dorazili chvilinku před polednem. Šli jsme rovnou k Weinlichovi, kde se dobře sedělo pod pergolou, nikdo tam nebyl a bylo fajn. Po kafi a nějakym tom dlabanci jsme se vyškrábali do Bludiště a s několika přestávkama na svačinku ho prokličkovali, abychom se vynořili u romanovské hájovny. Parkem jsme okolo mochomůrky došli do Mšena, kde místo zmrzliny v cukrárně proběhly nanuky U Lva a zas se šlapalo na vlak. Čugála vo půl pátý nás pak vodvezla do našeho města, do Bouleslavi.

Tak zasejc příště! AHOJ!

 

Sesmolil Pavouckej