wz

 

                                                                            20.9. - 22.9.2013                                                                 

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Fotky Bobiny

- Fotky Růženy

- Fotky Kačky

- Fotky Lucky

Zúčastnili se: Lucka, Eliška, Bobina, Růža, Ufčo a Zvěrka

 

Trasa vandru: Josefův Důl - Jiřetín pod Bukovou - Příchovice - Paseky nad Jizerou

 

 

 

Konec léta patřil samovandrujícím děvčatům. A jejich kroky opět zamířily na sever. Původně se měl tento vandr nést ve znamení co nejvetšího podílu vlastnoručně uvařeného, upečeného, vyrobeného jídla a všelijakého pitiva, ale pro nedostatek času před vandrem jsme musely tuto ideu posunout až na příští ročník Babavanndru.

 BABSKÝ VANDR 2013 aneb POPÁTÉ BEZ CHLAPŮ

 

Pátek

Již od rána pršelo a má cesta začala v Hradci Králové. V Železném Brodě jsme se potkaly s Bobinou a společně jsme dojely do Tanvaldu, kde nás vyzvedla Růža s Vojtou ml. Zajeli jsme na Mariánskou horu, kde jsme hledali převis, ke kterému vedly indicie, jež Bobina s Růžou našly na internetu. Nakonec jsme byli úspěšní – převis existuje a je cca pro 4 lidi, ale muselo by se tam lézt po čtyřech a navíc tam zatékalo. Nakonec nás Vojta vysadil u nádraží v Josefově dole, kde jsme počkaly na Zvěrku, která jela o vlak později. Lucku s Eliškou měl Pivoš dovézt až později, tak jsme se rozhodly počkat na ně v penzionu „U Elišky“, který už na dřívějším vandru vyzkoušeli kluci. Byla to taková domácká hospůdka. Dostaly jsme domácí švestkový koláč, polévku a posléze smažák, popř. filé. Popíjely jsme k tomu pivo a domácí mošt. Lucka s Eliškou dorazily celkem brzy potom, co jsme dojedly. Pivoš jel rovnou zpět, protože cestou do Josefáče projeli půlku Českého ráje a tak chtěl být brzy zpět. Stále pršelo a pan domácí nám nabízel spaní na půdičce nebo v boudičce na zahradě, což jsme odmítly. Poradil nám tedy místní převis. Nejprve jsme potmě prošly někomu zahradou (Bobina od Pavouka baterku, ve které byla jedna baterka ze tří :o)) a po chvíli chůze promáčeným lesem jsme onen převis skutečně našly – byl 1+KK. Bylo tam ohniště, ale taky skrz protékal potok. Ze všeho nejdřív jsme postavily obrovský a luxusní přístřešek z plachet. Když jsme se ujistily, že se tam všechny vejdeme, došly jsme na dřevo a Bobina rozdělala oheň, abychom si mohly zapečbuřtit. K buřtům jsme pily burčák. Potom už jsme zalehly pod plachty, pily znovu burčák a poslouchaly bubnování deště.

 

 

Sobota

Na to, že stále pršelo, jsme byly luxusně suché. Promočená byla jedna celta, která byla pod námi a kousek jednoho spacáku. Posnídaly jsme ve spacácích, ale potom už jsme musely vylézt do toho všudypřítomného vlhka. Co nejrychleji jsme sbalily věci a zbořily pčístřešek. Došly jsme zpátky do Josefova Dolu, odkud jsme vlakem popojely do Jiřetína pod Bukovou. Kde sídlí Detoa – firma vyrábějící dřevěné hračky a korálky. Šly jsme na prohlídku do výroby, kde jsme viděly např. jednotlivé fáze výroby dřevěného krtečka (Detoa je jediná firma, která ho smí vyrábět). Než jsme si to tam všechno prohlédly, přestalo konečně pršet, tak jsme šly do Albrechtic, protože jsme myslely, že je tam nějaká hospoda. Ta tam ale žádná otevřená nebyla, tak jsme se utábořily u lyžařského občerstvení „U nás“, kde jsme si uvařily čaj a daly si oběd z vlastních zásob – třeba Růžina pečená řepa byla vážně výborná. Po cestičce přes sjezdovky a háj jsme šly podle oka a mapy směrem k Desné. V Desné jsme objevily cukrárnu, kde měli opravdu obrovský výběr zákusků a dortíků. Po tom, co jsme si tak debužírovaly, jsme se přiblížily na Kořenov. Po silnici jsme došly do Příchovic, kde je muzeum a maják Járy Cimrmana. Je tam taky vyhlášená hospoda „U Čápa“ – tam ale zrovna měli svatbu, tak jsme musely vzít zavděk druhým otevřeným zařízením. Tam to nebylo nic moc – na polévku jsme čekaly dlouho a kyselo vážně nebylo kyselem. Navíc jsme seděly

v dětském koutku, což ocenila hlavně Eliška. Podél příchovického kostela jsme šly do lesa a mírně houpavá cesta nás dovedla až na horní konec pasecké lanovky. Ve vlekařské boudě na nás čekala roztopená kamna a lahev rumu. Nechaly jsme tam mokré věci a s poloprázdnými batohy jsme se vydaly na horolezecký festival. Po přednášce o splouvání Mekongu se Lucka s Eliškou vrátily zpátky nahoru. My ostatní jsme absolvovaly ještě přednášky o Gasherbrumu II, Peru a třech severních stěnách ve třech různých státech (2 prvovýstupy). Po půlnoci jsme se vracely zpět na horní stanici lanovky. Daly jsme si ještě pozdní večeři a šly jsme spát.

 

Neděle

Po snídani jsme se rozdělily – Bobina s Luckou a Eliškou se vrátily do Kořenova na bus, kterým dojely do Malé skály, kde je vyzvedl Pavouk, který tam byl s Martínkem na výletě. Já, Zvěrka Růža jsme sešly dolů do Pasek, kde jsme navštívily místní muzeum. Potom nás Růža vzala domů, kde jsme se pozdravily s Vojtou st. tr., který byl v rekonvalescenci se zlomenou rukou. Po obědě nás Růža hodila do Semil k vlaku, protože tam jela vyzvednout maminku. My se Zvěrkou jsme se rozdělily v Hradci.

 

Doufám, že příští rok už bude samo domo vandr a že nás bab bude ještě víc.

 

Vandropis sesmolila Kačka