|
BABSKÝ VANDR 2013 aneb POPÁTÉ BEZ CHLAPŮ
Pátek
Již od rána
pršelo a má cesta začala v Hradci Králové. V Železném Brodě jsme se
potkaly s Bobinou a společně jsme dojely do Tanvaldu, kde nás vyzvedla
Růža s Vojtou ml. Zajeli jsme na Mariánskou horu, kde jsme hledali
převis, ke kterému vedly indicie, jež Bobina s Růžou našly na internetu.
Nakonec jsme byli úspěšní – převis existuje a je cca pro 4 lidi, ale
muselo by se tam lézt po čtyřech a navíc tam zatékalo. Nakonec nás Vojta
vysadil u nádraží v Josefově dole, kde jsme počkaly na Zvěrku, která
jela o vlak později. Lucku s Eliškou měl Pivoš dovézt až později, tak
jsme se rozhodly počkat na ně v penzionu „U Elišky“, který už na
dřívějším vandru vyzkoušeli kluci. Byla to taková domácká hospůdka.
Dostaly jsme domácí švestkový koláč, polévku a posléze smažák, popř.
filé. Popíjely jsme k tomu pivo a domácí mošt. Lucka s Eliškou dorazily
celkem brzy potom, co jsme dojedly. Pivoš jel rovnou zpět, protože
cestou do Josefáče projeli půlku Českého ráje a tak chtěl být brzy zpět.
Stále pršelo a pan domácí nám nabízel spaní na půdičce nebo v boudičce
na zahradě, což jsme odmítly. Poradil nám tedy místní převis. Nejprve
jsme potmě prošly někomu zahradou (Bobina od Pavouka baterku, ve které
byla jedna baterka ze tří :o)) a po chvíli chůze promáčeným lesem jsme
onen převis skutečně našly – byl 1+KK. Bylo tam ohniště, ale taky skrz
protékal potok. Ze všeho nejdřív jsme postavily obrovský a luxusní
přístřešek z plachet. Když jsme se ujistily, že se tam všechny vejdeme,
došly jsme na dřevo a Bobina rozdělala oheň, abychom si mohly
zapečbuřtit. K buřtům jsme pily burčák. Potom už jsme zalehly pod
plachty, pily znovu burčák a poslouchaly bubnování deště.
Sobota
Na to, že
stále pršelo, jsme byly luxusně suché. Promočená byla jedna celta, která
byla pod námi a kousek jednoho spacáku. Posnídaly jsme ve spacácích, ale
potom už jsme musely vylézt do toho všudypřítomného vlhka. Co
nejrychleji jsme sbalily věci a zbořily pčístřešek. Došly jsme zpátky do
Josefova Dolu, odkud jsme vlakem popojely do Jiřetína pod Bukovou. Kde
sídlí Detoa – firma vyrábějící dřevěné hračky a korálky. Šly jsme na
prohlídku do výroby, kde jsme viděly např. jednotlivé fáze výroby
dřevěného krtečka (Detoa je jediná firma, která ho smí vyrábět). Než
jsme si to tam všechno prohlédly, přestalo konečně pršet, tak jsme šly
do Albrechtic, protože jsme myslely, že je tam nějaká hospoda. Ta tam
ale žádná otevřená nebyla, tak jsme se utábořily u lyžařského
občerstvení „U nás“, kde jsme si uvařily čaj a daly si oběd z vlastních
zásob – třeba Růžina pečená řepa byla vážně výborná. Po cestičce přes
sjezdovky a háj jsme šly podle oka a mapy směrem k Desné. V Desné jsme
objevily cukrárnu, kde měli opravdu obrovský výběr zákusků a dortíků. Po
tom, co jsme si tak debužírovaly, jsme se přiblížily na Kořenov. Po
silnici jsme došly do Příchovic, kde je muzeum a maják Járy Cimrmana. Je
tam taky vyhlášená hospoda „U Čápa“ – tam ale zrovna měli svatbu, tak
jsme musely vzít zavděk druhým otevřeným zařízením. Tam to nebylo nic
moc – na polévku jsme čekaly dlouho a kyselo vážně nebylo kyselem. Navíc
jsme seděly
v dětském
koutku, což ocenila hlavně Eliška. Podél příchovického kostela jsme šly
do lesa a mírně houpavá cesta nás dovedla až na horní konec pasecké
lanovky. Ve vlekařské boudě na nás čekala roztopená kamna a lahev rumu.
Nechaly jsme tam mokré věci a s poloprázdnými batohy jsme se vydaly na
horolezecký festival. Po přednášce o splouvání Mekongu se Lucka s
Eliškou vrátily zpátky nahoru. My ostatní jsme absolvovaly ještě
přednášky o Gasherbrumu II, Peru a třech severních stěnách ve třech
různých státech (2 prvovýstupy). Po půlnoci jsme se vracely zpět na
horní stanici lanovky. Daly jsme si ještě pozdní večeři a šly jsme spát.
Neděle
Po snídani
jsme se rozdělily – Bobina s Luckou a Eliškou se vrátily do Kořenova na
bus, kterým dojely do Malé skály, kde je vyzvedl Pavouk, který tam byl s
Martínkem na výletě. Já, Zvěrka Růža jsme sešly dolů do Pasek, kde jsme
navštívily místní muzeum. Potom nás Růža vzala domů, kde jsme se
pozdravily s Vojtou st. tr., který byl v rekonvalescenci se zlomenou
rukou. Po obědě nás Růža hodila do Semil k vlaku, protože tam jela
vyzvednout maminku. My se Zvěrkou jsme se rozdělily v Hradci.
Doufám, že
příští rok už bude samo domo vandr a že nás bab bude ještě víc.
Vandropis sesmolila Kačka |
