wz

 

                                                                            5.10. - 6.10.2013                                                                 

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Fotky Pavouka

 

Zúčastnili se: Pavouk, Cajs, Mišák, Pivoňka, Kačer, Kačka a na skok Šaman a Pavel

 

Trasa vandru: Okna - kemp "G" - Okna

 

Opět mi vybyla volná sobota a neděle, kdy jsem měl nečekaně zůstat doma sám. Oslovil jsem obvyklou kupu kamarádů s nabídkou krátkého, leč kvalitního vandru (jak jinak, se mnou, že) a dočkal se nepatrného počtu odpovědí. Jednoznačných – nikdo na vandr nemůže.

Jen Mišák potěšil informací, že Kačeři s Pivčou budou na Kukačkách a on sám, že tam za nimi v sobotu odpoledne pojede autmo. Když už jsem si říkal, že se na to vzhledem k nachlazeni vykašlu a víkend prohnípu doma, ozval se Cajs, že by přeci jen na vandřík vyrazil. No, moc mě přemlouvat nemusel. V sobotu jsem si po noční chrupnul a v půl druhé dobíhal na místní nádraží k vlaku, který měl Cajs držet za nárazník. Vlak tam byl, čas odjezdu taky zrovínka nastal, Cajs ale nikde. Využil jsem výdobytku moderní doby a zavolal mu, abych se dozvěděl, že na mě přeci čeká nahoře u pokladny!!! Jak tam drží ten vlak za nárazník, mi vysvětlit nedokázal. Přidržel jsem ho tedy já a mohlo se frčet. Čugála nás dovezla na hlavák, kde byl přestup. Vyskočili jsme tedy, abychom zjistili, že tím samým vlakem pokračujeme dál. No aspoň jsme změnili místa a dorazili do bakova, kde jsme úspěšně přeskočili na poslední spoj. Takže po třech přestupech, 32km, něco přes hodinku cesty a dvou pivech jsme vyskočili na omšelé nádražíčko v Oknech. Řekli jsme si, že nebude od věci zkontrolovat, jestli ještě fachčí putika na návsi a zamířili rovnou tam. Fachčila. Teda, podle venku napsané otvíračky ještě ne, ale podle roztopeného krbu a slov hostinského už jo. Kozlík potěšil a zachutnal. Cajs byl sice poněkud unavenej – na rozdíl ode mně, měl o dost těžší noční šichtu – kalil až do čtyř do rána v knajpě. I tak to ale ustál a společně jsme počkali na dorazivšího Mišáka. S ním si ještě dali žejdlík a vyšlápli ku kempu za kamarády. Když jsme se blížili, tak Mišák jen tak prohodil. „Ty budou překvapený, až vás uviděj“. Čímž mě dostal, protože mě nenapadlo, že jim o nás ani necekne. No, překvapený ani nebyli a když tak snad ne nemile. Přivítali jsme se i s kamarády, které jsme neznali – se Šamanem a Pavlem. Po chvilce klábosení u plápoláčku jsem zjistil, že s Pavlem jsme sousedé z dětství, což mě osobně překvapilo velmi mile. Kačer s Mišákem vybalili nástroje (kytar + baskytara) a hudební ohýnková revue začala. Během ní jsme se museli rozloučit se Šamanem a Pavlem, kteří byli venku jen vejletově a vraceli se domů. Skoro jsme se loučili i s Cajsem, ale ten se na lavičce občas i probral a prohodil pár slov, aby nám bylo jasné, že je stále s námi :-). Bylo písničkově a veselo. A to prý až do prvního nedělního světla. O tom ale já nic nevím – já šel spát ještě za tmy...

 Ráno jsem se dle svých plánů chtěl vypravit na východ sluníčka na Malý Bezděz, ale po krátkém pohledu na mlhavou oblohu jsem to vzdal a pochrupoval až do půl desáté spolu s ostatními. To už byla obloha azurová a sluníčko krásně hřálo. Tak jsem se konečně taky vykopal ze spacáku a užíval si ranního pečbuřtění. Proti Kačerům jsem ale jen amatér. Jejich opulentní krmě připravované Kačkou na ohýnkách jsou známé široko daleko, takže zavoněla houbová polévka a vajíčka míchaná na slanince. To už jsme se ale já a Cajs loučili a šlapali zpět do Oken k vlaku. Ve vsi jsme měli ještě hoďku rezervu, tak jsme vzali zavděk vychlazeným lahváčem od Vietnamce v krámě, vedle ještě zavřené putiky. Pak zas hodinová anabáze na 32km a návrat domů. Byl to nečekaně pohodovej vandřík, i když neobvykle na jednom fleku... Tak ahóóój příště!

Sesmolil Pavouk