|
Oproti předchozím rokům jsme to tentokrát vzali obráceně – v pátek
jsme si dali spicha na Ostaši v Hospůdce u Malíků a tam shlédli
historické fotky a poslechli si zasvěcený komentář od zakladatele
zimních táboření v ČR Gerharda Streubela. Jeho vyprávění nás fakt bavilo
– hlavně hláška: „to jsou zas ti divocí čundrácí“, když se na snímku
objevili vagabundi ne nepodobní nám :-) nás velmi rozveselila. Navečer
se organizátoři a pár dalších přesunuli přistaveným autobusem na Hvězdu,
kde se také promítalo. My o to ale přišli, protože jsme se rozhodli
zůstat a přespat na Ostaši. Dorazili i Gepardi a pozdě večer i Kikin s Mišákem
(napadlo za odpoledne a večer dobrých 10 – 15 cm čerstvého sněhu a
doprava na čtyřech kolech moc nefungovala). Veselili jsme se dlouho do
noci, než poslední vytrvalce vyhnal ve dvě ráno Péťa na mráz. Každej si
ustal, kde se mu zachtělo – v zasněženém lese, pod převisem na kopci, či
na verandě opuštěné chatičky. Já s Bobinou jsme využili vytuněných
laviček u kuželníku, které Petr na zimu krásně zakryl plachtou a
vytvořil tak stan typu A s plochou střechou.
Ráno pofukovalo a občas problesklo sluníčko. Sešli jsme se
v hospůdce a po dlouhé snídani se vydali do hlavního cíle – na chatu
Hvězda v Broumovských Stěnách. Sklouzali jsme po silnici do Pěkova,
překonali potok a polním traversem ve stopách Starého trempa stoupali na
bezejmenný vršek, který nás dělil od Hlavňova. Nahoře začalo pěkně
foukat a za hranou jsme se při sestupu zvesela propadali do víc než metr
hluboké závěje. Ouzká cesta mezi smrky a listnáči nás zaskočila, jak se
od loňska zase zúžila. Vazoun nám ukazoval, jak tu budeme procházet za
pár let a dostalo se mu pak cti vyproštění ze smrčí po zádech vzad
ležmo. Potok jsme brodit nemuseli – vedle stržené velké lávky zůstala
malá pro pěšáky, jako jsme my. Na silnici jsme zamávali Bobině, která do
Hlavňova převážela auto, kterým večer bude muset odjet domů. Taky jsme
si pokecali s domorodcem a šlapali dál směr putik u Doležalů. Tam jsme
se občerstvili Projímátorem, někdo dal dlabanec a pak jsme se rozdělili
(bohužel ne naposled ten den). Mišák s Čiprem,Divoškou a Pajdou se
rozhodli i přes pokročilý čas vyšlápnout nahoru Kovářovkou, Bobina
s Růžou vyběhly nahoru po silnici, aby stihly mši v kapli. Já se Starým
trempem a Vazounem jsme se rozhodli zdolat přímý prudký prďák nahoru po
červené značce. Nahoře jsme se nakonec všichni šťastně shledali u stolu,
který se podařilo zabrat Růže a Bobině, když tam dorazili jako první.
Ochutnali jsme Opata za 15Kč (jako vždycky nám moc nejel) a začali přemýšlet, kam se večer
vrtnem, když si nějaký inteligentní tůristi postavili stany pod střechou
přístřešku, kde jsme chtěli my, šupáci bez stanů, přespat. Padl i návrh na
noční sestup k Hlavňovu, ale řekli jsme si, že se rozhodnem
později. Pak se většina z nás odebrala ke slavnostnímu zapálení vatry.
Vzhledem k jubileu, bylo proslovů až až, ale nakonec ohniváci přiložili
louče k víc jak dvoumetrové hranici a v poryvech větru se začal
rozhořívat 50. oheň na zimním táboření Ostaš-Hvězda. Domluvená kapela,
zřejmě odkojená trampingem, spustila Vlajku, což velmi rozladilo, jinak
neortodoxního, Mišáka. Díky větru dělal oheň pěkné fotogenické brikule,
takže jsem se s foťákem docela zasek, a když jsem se po hodince vrátil
zpátky do hospody, nestačil jsem se divit, jak se věci mají
 .
Mišák se rozhodnul odjet s Bobinou domů a Růža s Vojtou se zas rozhodli
pro sestup do Hlavňova. Já s Vazounem, Čiprem, Pajdou a Divoškou jsme
usoudili, že je nám na Hvězdě celkem fajn a zůstali jsme, s tím, že v noci
si venku lehnem, kam to půjde. Pokecali jsme s klukama, co jsme se s
nimi potkávali už od pátku (byli od Boleslavi a o ZT se dozvěděli z
našich webových stránek :-)). Nakonec jsme se i dobře pobavili nad kvízem
„poznej písničku podle obrázku“ a ven se vymotali až v jednu ráno.
Vazouna se nám od baru, kde byl zabrán do hovoru s organizátorkou ZT,
urvat nepovedlo, ale později si nás našel. Venku chumelilo a suché stany
pod přístřeškem nás dráždily, jen je přestěhovat. Nakonec zvítězilo
slušné vychování i přirozená lenost a my se odebrali asi tak 200 metrů dál do lesa, kde
jsme se porůznu rozložili s celtami mezi stromy do sněhu. Nevím, jak
ostatní, ale já spal jako mimino až do rána půl osmé, kdy mě s pelechu
vyhnala potřeba jít se projít do nedalekého křovíčka.
Pak už jsem se rovnou začal balit a strhnul k tomu i ostatní.
Postupně jsme se přesunuli ke snídaňovému sudovému ohni u kaple, kde
jsme v družném hovoru s ostatními táborníky posnídali. Koloval rum,
slivovice, medovina a spousta jiných dobrot. Taky kolovala fáma, že
hospodu otevřou až po desáté, což se již ve čtvrt na deset ukázalo jako
lichá informace a my mohli zapadnout do relativního tepla k čaji,
polévce a jedinému volnému stolu u kterého seděl jen Jirka Jirásek s dětmi. Pokecali jsme, podruhé posnídali a
pak se chčíc nechčíc rozloučili. Na schodech ještě proběhla debata i
obligátní fotografie s panem vedoucím J. Novákem a už jsme sestupovali
opět do Hlavňova. Silničkou jsme pak přes Bukovice došli až do Žďáru,
kde jsme si na nádražíčku zkrátili půlhodinové čekání na vlak společnou
konzumací všech poživatin, které nám zbyly (salámy, sýry,
čokolády...trochu chleba...). Pak už jen nudná cesta domů a těšení se.
Těšení se na další pěkné zimní vandry i na další 51. ročník ZT na
Hvězdě, kam se zase za rok vypravíme v obvyklou dobu, obvyklým způsobem.
Takže za rok v pátek na Hvězdě a v sobotu na Ostaši AHOJ!!!
Jo a Růža s
Vojtou spinkali jak lordi v naší (mojí a Bobiny) oblíbené luxusně
zavětrované autobusové zastávce v Hlavňově, zatímco Mišák prý pokračoval
v muzice v hospodě Pod Hradem v Boleslavi...
Sesmolil Pavouckej
P.S. U příležitosti 50. ročníku ZT na Policku jsem vytvořil takový
vzpomínkový almanach účasti naší party za posledních 18 let. Ke stažení
v pdf zde:
ZT Hvězda a T. O. Moudí |
