|
Protože na spaní pod širákem jsme si s Martinem netroufali (a sami byli
pěkně rozchrchlaní), rádi jsme využili toho, že kamarádi vandrovali
nedaleko Boleslavi a dvakrát jsme si za nimi udělali výlet. V pondělí
30.12. odpoledne jsme je zastihli ve Starých Splavech v hospůdce Na
rybníčku a společně s nimi pak došli na kempík na Šedině a opekli si tam
buřty. Tmou jsme se pak vrátili do Splavů k autu a odfrčeli zpět do
tepla domova, abychom za nimi vyrazili hned druhý den na Silvestra po
obědě znovu. Sešli jsme se v Dřevěnce v Provodíně, poveselili se a pak
se roztrhaně přesunuli na kempík, kde chtěli trávit silvestrovskou noc.
Komplikovaně jsme ho našli, natahali po tmě dříví a na ohýnku opět
pečbuřtili. Večer jsme se opět přesunuli domů a rok 2014 přivítali v
Boleslavi v paneláku za rachotu ohňostrojů, které se Martinovi moc
líbily. Jakej byl vandr dovopravdy musí už vyprávět někdo jiný...
Nevandráckej úvod sesemolil
Pavouckej
SILVESTROVSKO-NOVOROČNÍ VANDR
V pátek jsme se s Růžou a
Vojtou potkali ve vlaku na trati Boleslav – Rumburk. Do Rumburka nás
však už vlak nedovezl. Vystoupili jsme ve Starých Splavech, ale Vojta
stihl i rychlopivo v Doksech, kde vlak čekal 20 minut. Ve Starých
Splavech jsme zapadli do hospody Na Rybníčku, kde jsme naplnili naše
žaludky. Potom Růže volal Pavouk, že s Bobinou a Martínkem dorazí cca za
20 minut, tak jsme si dali ještě pivo a čekali, čekali, až jsme se
dočkali. Ze Splavů jsme vyrazili Selskou roklí. Bylo hezky, ale v rokli
byla pěkná zima a od rána tam neroztála námraza. U studánky v Uhlířově
dole Vojta lákal Martínka do studánky, ale nebyl úspěšný. Po pokusu o
zimní koupání nás čekal pořádný stoupák, který nás posléze dovedl až ke
kempu s příznačným jménem „Kopec“. Převis to byl rovnou dvoupokojový.
Nanosili jsme dřevo, něco jsme nalámali, pořezali a naštípali, aby
Pavouk s Bobinou a Martínkem mohli dodržet pěčbuřťácké krédo, než se s
čelovkami vydali na sestup sešupem a cestu do Splavů. I my jsme si
posléze udělali večeři a potom jsme dlouho seděli a užívali si nejlepší
televize na světě. Popili jsme vaječňák – válečňák, pivo i většinu rumu.
Když jsme šli spát, hvězdy svítily – jasná chladná noc.
V sobotu nás s Růžou Vojta
budil, co že tak vyspáváme… Oheň už hořel a Vojta vařil čaj a polívku.
Udělali jsme si snídani, když volal Pajda, že už je na cestě a že máme
udržovat oheň, aby si mohl rovnou upéct buřta. Trochu selhalo navádění a
Pajda vylezl až na kopec, ale nakonec jsme se dočkali Rexe, který běžel
v předvoji, a v závěsu dorazil Pajda. Pajda se posilnil buřtem a po
chvíli jsme společně vyrazili cestou necestou na vrchol Šediny.
Pokochali jsme se pohledem z obou jejích vyhlídek a pokračovali pod a
posléze nad Černou rokli, kde už to Pajda viděl podruhé během krátké
chvíle. Přeš Maršovský vrch jsme došli do Jestřebí. U benzínky na nás
čekala Bobina, která nás i s Rexem naložila a popovezla k Dřevěnce, kde
nám už Pavouk s Martínkem drželi flek. Po kanci s mysliveckou omáčkou a
zlatavém moku jsme se vydali na místo silvestrovského určení. Pavouk s
Bobinou se přiblížili autem, aby to potom neměli potmě tak daleko
zpátky. Martínek šel s námi a Vojta nás vedl neomylně po cestě a podél
skal až ke kempu „Tennessee“. Kemp to byl opravdu luxusní, ale kochat
jsme se mohli až po tom, co jsme nanosili dostatečnou zásobu na celou
dlouhou silvestrovsko-novoroční noc. Po chvíli jsme v lese spatřili
bludičky – to se k nám drápali Pavouk s Bobinou od spodní cesty.
Rozdělali jsme oheň a Pavoukovic začali pečbuřtit, aby se relativně včas
dostali domů. My jsme nijak nespěchali – noc bude dlouhá. Pavouk s
Bobinou nám před odchodem předali zabíjačkovou polívku na ráno a láhev
rumu, aby nám nedošel, protože jak na Nový rok… Když se spustili lesem k
autu, začaly jsme s Růžou chystat jednohubky. Pajda nám vyrobil
servírovací prkénka a posléze i párátka. Některá by probodla slony, ale
žádný po ruce nebyl, tak byly dvojhubky místo jednohubek. Ale byly
naprosto luxusní a bezkonkurenčně nejlepší. Jak se blížila půlnoc,
zářila obloha ohňostroji z okolních vesnic. Pajda s Vojtou si krátili
čas řezáním a štípáním dřeva, abychom nemuseli šáhnout do převisových
zásob na deštivé časy. Půlnoc jsme zapili rumem – jak taky jinak!
Ráno jsme rozfoukali uhlíky,
ohřáli prdelačku na posilněnou a pomalu pobalili věci. Rozloučili jsme
se s krásným kempem a volným krokem vyrazili zpět k Dřevěnce, kde jeli
nonstop, na 1 pivo, než nám pojede vlak domů…
Vandropis vopravdickejch vandráků vytvořila Vačka (Kačka) :-)
 |
