wz

 

                                                                 31.1.2014 - 2.2.2014                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Fotky Pavouka

- Fotky St.tr. a Růži

- Fotky Vazouna - neaktivní

Zúčastnili se: Růža, Vojta St.tr, Pavouckej a Vazoun

 

Trasa vandru: Borek - Borecké skály - Vidlák - Tachovský vodopád - hájenka Na Prašivci - Krčkovice - hájenka Na Prašivci - Údolí Faraonů - Radeč - Valdštejn - Hlavatice - Turn off

 

 

Tak nějak se plánovalo vyrazit do Ráje domluvit pronájem hájenky na LFC a Buřtobraní a nakonec to dopadlo na přelomu ledna a února. Pajda bohužel ochuravěl, takže jsem zbyly čtyři. Bez psa. A někteří i bez zábran, či záchranné brzdy :-).

Sme se dohodli, že na rozhraní ledna a února vyrazíme na tremp. No - já, moje sqaw Růža, Pavouk a Vazoun. Čtyři – ale sme si stačili. Pravidelný účastník Pajda se nám roznemoh. Vláček nás spolehlivě vypliv v Borku pod Troskama. Než se setmí mažeme do skal najít si spaní a připravit televizi k vysílání. Pavouk s Vazounem doráží o vlak později. Pečem buřty na nově vybudovaném ohništi pod pěkným převískem plným listí. To se bude hajat. Dem do místní nálevny spláchnout mastnotu mezi zuby. Slušně se to tam rozjelo, ani nedalo moc práce přesvědčit místního borce, aby skočil pro kytáru a zahrál. To už ale odcházím na kemp pálit dříví. Ostatní zůstávají. Čumím do televize, ale nikoho se nedočkám. Jdu spinkat. V noci zjišťuju, že jsou v listí vedle mě pouze dva hrobečky. Jeden chybí. Co se stalo, to se dozvídám až ráno. Pavouk přehnal konzumaci alkoholických nápojů pod dojmem nabyté svobody (kdykoli nejsem v práci, jsem svobodný!) natolik, že Vazoun ho musel eskortovat na kemp. To ale bylo nad jeho lidské i trempské síly, uložil ho tedy na kraji háje a rovněž znaven usnul vedle něj. Bez spacáku, ten zůstal odložen na kempu. Nad ránem Vazoun dorazil mezi nás, když ho probudila zima. Tam jsme vyčkali i ranního návratu Pavouka, jenž se divil, kde se to ocitl a že je sám. (Vůbec jsem se nedivil - na to jsem neměl síly :-))

 

 

Trempským pochodem razíme směr Vidlák. Cestou se snažíme opravit žraloka na Vazounově botě, kterého si vyrobil při eskortě Pavouka. Vazounovu botu zachraňuje sám Pavouk, neboť operativně vytahuje s kapsy festové škodovácké gumičky (kdepak, ty jsou z Behru!). Na Vidlák jsme dorazili včas na obídek. Hezky jsme se občerstvili, můžem tedy směle pokračovat v trempu dál. V plánu jsme měli Tachovský vodopád. Mohl by být zajímavě zamrzlý. Zdárně jsme se k němu doklouzali. Tlačící čas a Pavoukova kocovina nás nutí měnit další plány (to se vám to hodilo do krámu, coooo? :-), proto se vydáváme směr Hrubá Skála za panem domácím z naší oblíbené chaty, s nímž potřebujeme dát řeč o našich letošních plánech. Dohadujeme se, že zůstaneme nocovat na verandě u chaty. Děláme dříví, kluci topěj a já s Růžou dáváme tu řeč. Vše jsme zdárně domluvili a tak vyrážíme ke Kobosilom do putyky na pár točenejch. Akorát otvírali. Za námi doráží rota chlapů, kteří se chystají nocovat v hospodě na sále. To je nějaká velká pánská jízda. Po včerejší bujaré noci dnes dlouho nevysedáváme a brzy se vracíme k chatě počumět do televize. Netrvá dlouho a končíme v pytlích. Ráno nás budí stejné potřeby a tak se opět scházíme u ranního programu. Poté vyrážíme na cestu. (Cestou se mrknem i na pár míst, kam jsme rádi jezdívali trempovat a kde se nejčkonc vybíraj pokuty) Stavíme na Valdštejně, kde ochutnáváme točené pivo v kiosku (ještě donedávna bylo pouze lahvové). Posilnění se vydáváme na cestu k Turnovu, abychom vláčkem vyjeli vstříc domovům.

Sesmolil Vojta St.tr, připomínky kurzívou v závorce Pavouckej