|
Sme se
dohodli, že na rozhraní ledna a února vyrazíme na tremp. No - já, moje sqaw
Růža, Pavouk a Vazoun. Čtyři – ale sme si stačili. Pravidelný účastník Pajda se
nám roznemoh. Vláček nás spolehlivě vypliv v Borku pod Troskama. Než se setmí
mažeme do skal najít si spaní a připravit televizi k vysílání. Pavouk s Vazounem
doráží o vlak později. Pečem buřty na nově vybudovaném ohništi pod pěkným
převískem plným listí. To se bude hajat. Dem do místní nálevny spláchnout
mastnotu mezi zuby. Slušně se to tam rozjelo, ani nedalo moc práce přesvědčit
místního borce, aby skočil pro kytáru a zahrál. To už ale odcházím na kemp pálit
dříví. Ostatní zůstávají. Čumím do televize, ale nikoho se nedočkám. Jdu
spinkat. V noci zjišťuju, že jsou v listí vedle mě pouze dva hrobečky. Jeden
chybí. Co se stalo, to se dozvídám až ráno. Pavouk přehnal konzumaci
alkoholických nápojů pod dojmem nabyté svobody (kdykoli nejsem v práci, jsem
svobodný!) natolik, že Vazoun ho musel eskortovat na kemp. To ale bylo nad
jeho lidské i trempské síly, uložil ho tedy na kraji háje a rovněž znaven usnul
vedle něj. Bez spacáku, ten zůstal odložen na kempu. Nad ránem Vazoun dorazil
mezi nás, když ho probudila zima. Tam jsme vyčkali i ranního návratu Pavouka,
jenž se divil, kde se to ocitl a že je sám. (Vůbec jsem se nedivil - na to
jsem neměl síly :-))
Trempským
pochodem razíme směr Vidlák. Cestou se snažíme opravit žraloka na
Vazounově botě, kterého si vyrobil při eskortě Pavouka. Vazounovu botu
zachraňuje sám Pavouk, neboť operativně vytahuje s kapsy festové
škodovácké gumičky (kdepak, ty jsou z Behru!). Na Vidlák jsme
dorazili včas na obídek. Hezky jsme se občerstvili, můžem tedy směle
pokračovat v trempu dál. V plánu jsme měli Tachovský vodopád. Mohl by
být zajímavě zamrzlý. Zdárně jsme se k němu doklouzali. Tlačící čas a
Pavoukova kocovina nás nutí měnit další plány (to se vám to hodilo do
krámu, coooo? :-), proto se vydáváme směr Hrubá Skála za panem
domácím z naší oblíbené chaty, s nímž potřebujeme dát řeč o našich
letošních plánech. Dohadujeme se, že zůstaneme nocovat na verandě u
chaty. Děláme dříví, kluci topěj a já s Růžou dáváme tu řeč. Vše jsme
zdárně domluvili a tak vyrážíme ke Kobosilom do putyky na pár točenejch.
Akorát otvírali. Za námi doráží rota chlapů, kteří se chystají nocovat v
hospodě na sále. To je nějaká velká pánská jízda. Po včerejší bujaré
noci dnes dlouho nevysedáváme a brzy se vracíme k chatě počumět do
televize. Netrvá dlouho a končíme v pytlích. Ráno nás budí stejné
potřeby a tak se opět scházíme u ranního programu. Poté vyrážíme na
cestu. (Cestou se mrknem i na pár míst, kam jsme rádi jezdívali
trempovat a kde se nejčkonc vybíraj pokuty) Stavíme na Valdštejně,
kde ochutnáváme točené pivo v kiosku (ještě donedávna bylo pouze
lahvové). Posilnění se vydáváme na cestu k Turnovu, abychom vláčkem
vyjeli vstříc domovům.
Sesmolil Vojta
St.tr, připomínky kurzívou v závorce Pavouckej |
