wz

 

                                                                 Únor 2014                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Fotky Růži

- Fotky Pajdy

Zúčastnili se: Vojta St.tr a Pajda, j.h. Růža a Štěpánka

 

Trasa vandru: Semínova Lhota - Újezd pod Troskami - Nebák - Věžák - Vyskeř - Chlum - Valdštejn - Turn off

 

 

Jelikož a protože se poslední vandr do Skaláku vydařil, padlo rozhodnutí se tam vrátit. To jsme se dali akorát do kupy já a Pajda, co minule nemohl, páč byl marod.

Sešli jsme se v Turnově v nádražce, kde pro hustý dým z tabákových výrobků nebylo ani vidět na televizi s olympiádou. Dali jsme jedno a šli ke vlaku. Tentokrát jsme to vzali odzadu, no vlastně jak to kdo veme. Vyskakujem v Semínové Lhotě a berem směr Nebákov. Cestou si počkáme až otevřou putyku v Újezdě pod Troskama a občerstvíme se. To netušíme, že to bude nejlepší pívo zájezdu, i když Géčko nemusíme. Za tmy nás putyka vyflusla a tak jdem. Kousek pod Apolenou dáváme svačinu z cukrárny, jitrnici jakou svět neviděl. Dva jsme měli co dělat abychom ji zdolali. Nebák sotva svítí ale haleká docela fest. Parta old trempů pěkně vyhrává. A co teprve, když se přidal basák, i my jsme kvitovali UMÍ. Včas to ukončujem a jdem na kemp. Tušíme kde asi je, ale zatím ani jeden z nás jsme tam nebyli. Cestou ztrácím svetr co jsem měl kolem pasu, vracím se zpět a docela brzo ho nacházím. Cobydup správnou roklí docházíme na kemp. Nějak se nám to nezdá, žádný ohniště ani dříví, natož sezení. Ale je tu sucho a za větrem. Brzo usínáme. Ráno nacházíme vybavení kempu dole pod strání v křáčí. Slavní ochranáři opět úřadovali. Vaříme snídani a čekáme na Růžu a Štěpku. Mají za námi dorazit na výlet. Včas dorážejí průzkumem, kde nacházejí co chtějí a ještě něco navíc. Pajda se vrací z focení rybníku, vylézajícího z mlhy a tak jdeme vstříc sobotnímu trempu ve čtyřech. Kolem Chlumu a Pekařovy brány zkratkou do Vyskře. Je čas oběda a tak není problém nás nalákat do putyky na něco k snědku. Dnešní cíl Kozlov dobýváme azimutem přes hřebínky a rokle, když tu se před námi na křižovatce objeví cíl hotel Králíček. Pivko by bodlo, jsme spocení až na prdeli, ale zatím vždycky nás tu zklamali. Dnes to není jinak. Mají zavříno. Něco svačíme a pivko dáváme z vlastních zásob. Při odbočce ke Kozlovu se holky loučej a vracej se k autu a domů. Růža je nachcípaná a tak si nocleh venku ještě nelajzne. Proto jen vejlet. Cestou řáděj doktoři lesa, skoro to tu nepoznávám. Musíme se ptát pejskaře. Na místě noclehu opět čisto. Všechno je naházeno dole v rokli. No nic, budem bez ohně a hodný. Jdem si udělat chuť na spaní do hospůdky kde maj aspoň desítku pivo. Po těch jedenáctkách příjemná změna. Hospoda zeje prázdnotou, což tady nebývalo zvykem. Tady byl problém si někdy i sednout. Klopýtáme zpět a usínáme jen co ulehnem. Krásně se mě spí, jestli to je tím pivem nebo trempem napříč Rájemto nevím. Ráno Pajda vypráví, že jsme měli v noci návštěvu. Ochranáři a hledali ohniště. Já o tom nevím. Odpustili si kárnou řeč a tak mě nevzbudili. Bejt s námi Rex co tenkrát, zas by po nich vyjel a vzbudil by mě. Měli jsme kliku, že jsme netopili. Nelajznem si to ani teď a tak snídáme nastudeno. Kolem jezírek stoupáme zkratkou na Valdštejn na čaj a vyprošťovák. Přes Kalvárii a Boží hrob už klesáme k nádraží. Cestou se ještě stavujem v hospodě na zvěřinový gulášek. Dalo by se říct, na deset let zase stačí, ale když ono je tu tak krásně. I přes ty ochranáře. Tak zas někdy.

 

 

 

 

Vandropis sesmolil Vojta St.tr,