wz

 

                                                                 8. - 9. 3. 2014                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Fotky Pavouckýho

Zúčastnili se: Pajda, Fous, Pavouckej, Šamanka, Martin a Rex s Benem

 

Trasa vandru: Vokolo Mácháče

 

Předčasný jaro nás nalákalo k předčasnýmu vandru s naším Martinem. Oslovil jsem pár kamarádů, zda se nechtějí přidat k naší rodince a mohlo se vyrazit. Bohužel ale dva dny před plánovaným vandrem měl Martin zvýšenou teplotu a začal pokašlávat, takže nakonec jsem za naši rodinu vyrazil jen já a to až v sobotu ráno. Pajda s Fousem a Rexem a Šamanka s Martinem a Benem vandrovali už od pátku. Noc strávili Na kopci, kempu, nedaleko Starých Splavů, aby se pak se mnou sešli ve starosplavské hospůdce Na rybníčku.

Já vyrážel z MB v sobotu již za kurevpění a v MHD cestou na vlak se náhodou potkal s Kačery a Pivoňkou, kteří razili do Zahrádek za osadou a taky zahrát nějakejm myslivcům (taková známost se může našinci hodit). Cesta s muzikou mi příjemně utekla a já vyskakoval z vlaku v Doksech pod lehce zastřenou modrou oblohou s dobrou náladou. Do setkání s již vandrujícími kamarády jsem měl skoro dvě hodiny času, tak jsem se vydal courem po břehu liduprázdnýho Mácháče a užíval si ten klid a pohodu v létě přeplněných pláží. Bohužel byl podym, takže výhledy se nekonaly, ale pár fotek vhodných třeba na parte jsem udělal. Ve Splavech mě půl hoďky před votvíračkou srazové hospody zaskočil hlad, tak jsem zaskočil za nádraží do krámu k vietnamcoj, koupil si čerstvě upečený rohlíky a v klidu se nadlábnul. Na Rybníček jsem dorazil po jedenáctý a byl tak prvním hostem v naší oblíbené restauračce. Kamarádů jsem se dočkal až po víc jak hoďce čekání, ale naše setkání nebylo zrovna radostný. Mladá pani, či snad slečna servírka (těžko říct) nás vykázala z lokálu, s tím, že psi sem přes obědy nesmí. Rázem tak poškodila dobře vybudovanou pověst tohodle podniku. Nedalo se nic dělat, na oběd jsme se museli přesunout jinam. Vzhledem k mimosezóně byla jen jedna možnost – poněkud hoňoro podnik pod hrází zvaný Sklípek. Zůstali jsme u stolů venku na sluníčku a dali si dražší leč chutná jídla. Věděli jsme, že pro dnešek opustíme civilizaci, tak jsem s Martinem vyčuraně skočil opět k vietnamcoj a tam jsme koupili PETový pivka na cestu i na večer. Finanční úspora byla docela významná. Pak už naše tlupa vyrazila na hráz a úbočím vrchu Šroubený opustila Staré Splavy. Na výhledu u odbočky na vrchol nás zmohla poobědová únava a většina se rozvalila do trávy a relaxovala.

Já se s Fousem utrh a vyrazili jsme na lehko podívat se na výhledové skály na Šroubeném nad námi. Vyfuněli jsme až na úplný vrchol, který je mezi stromy, ocenili prima plac na kempování a slezli kousek na Havraní skály, ze kterých se otvíral zastřenej pohled na kopce směr k Dubé. Taky nás zaujaly rituální rytiny ve skále. Hlavně kosočtverec s hluboko vytesaným otvorem uprostřed v nás probudil nečekaný zájem o historii rytin a jejich smysl - více by asi věděli v muzeu v České Lípě. Specialista je prý p. Jenč, což mě v případě téhle konkrétní rytiny ani nepřekvapuje. Seběhli jsme zpět a společně pak pokračovali do hlubin lesů a skal zvaných mezi šupáky Ledovky. To podle nevelkého území Ledové jámy, které je součástí větších Polomených hor na sever od Máchova jezera. Spolu s Roverkami se dají tahle končiny nazvat trempskou Valhalou. Jen mírný turistický ruch (překvapivě i v létě, kdy to na blízkém Mácháči žije) a blízkost k vlaku je dobrým lákadlem. K tomu převisy, jeden nejmenovaný vyhlášený sroubek a trempskej sen je hotov. Na kemp, kde jsme chtěli nocovat, jsme dorazili poměrně brzo, a tak jsme se já s Pajdou, Fousem a Rexem vydali mrknout na srub výš v kopcích. Neomylně jsme ho našli, zalistovali v kempovce a ocenili čistotu i množství dřeva u ohniště. Dle zápisů v cancu návštěv lidí ubylo, k čemuž zřejmě přispěla likvidace kamen uvnitř sroubku. Lze to tedy hodnotit jen kladně. Mrkli jsme se i k nedaleké tajné studánce, kde nás ve vodě překvapily žáby. Bohužel živé i mrtvé. Neměli jsme bohužel dost morálu (a dlouhých paží) vyndat aspoň ty mrtvé, tak jsme vodu zanechali přírodě, ať si poradí sama. Při návratu zpět jsme cestou nabrali dříví na oheň a s plnými náručemi se skulili pod převis, kde už Martin se Šamankou dojídali večeři. Přiložili jsme na plápolající oheň a zapečbuřtili jsme si. Kecalo se pozdě do noci, než nás zmohla únava a my zalehli po měkoučkýho listí.

 

Ráno bylo jasno a slunečno. Posnídali jsme, došli ještě pro nějaký dřevo a zanechajíc zápis v kempovce jsme po zametení kempu odcházeli k vlaku. Opět jsme to vzali podél Mácháče k rychlíku do Doks, který nás pak z tohodle pohodovýho vandru dovez pod modrou oblohou k domovům

Vandropis sesmolil Pavouckej