wz

VELIKONOČNÍ VANDR

 

                                                              18. - 21. 4. 2014                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Fotky Růži a Vojty

Zúčastnili se: Růža, Vojta St.tr., Pajda, Fous, Šamanka, Martin, Čiko, Divi a Matěj.

 

Trasa vandru: Kumburk - Bradlec - Lomnice - Rovensko - Borek

 

Začali jsme se těšit na vandr. Pozvali nás totiž Pivošáci z Kostelce nad Černými Lesy. Prej bychom si mohli dát kousek Sázavy. Sice pěšky, ale pro mě lepší. Nemám rád tu špínu z lodi. Časem se však ukázalo, že kromě mě a mojí squaw se už nikdo nepřidal. Samotným se nám do tý dálky nechce.

Když už jsme ale na ten vandr natěšený, rozhodli jsme se, že pojedem někam jinam, ale poblíž. Ten nápad jsme neměli sami. Oprášili jsme vizi jednoho vandru a jedem.

Kupodivu ne autem, ani busem, ale klasicky vláčkem. Vláček šoféruje náš známý kamarád, který nás ve volných chvílích krmí novými informacemi včetně pozvánky na jím pořádaný country festival. V Martinicích se s ním ale loučíme a pokračujeme dál. Za chvíli se potkáváme se Šamankou, co přijela z druhýho směru a už vystupujeme. To bylo rychlý! U zastávky už čekají ostatní. Pajda s Pepínem, Divoška s Matějem a Martin, co patří k Šamance plus psi Rex a Ben. Tak tedy jdem směr prvního noclehu Kumburk. Někdo nám ale do cesty postavil hospodu Klepandu. Dle pověsti slušný podnik. Nepouštějí nás tam ale s pejsky, prej už tam jeden je. Je to taková špeluňka z 80. let minulého století. Tenkrát byla dost vyhlášená, ale na přečkání deště a ochutnání píva furt moc dobrá. Než vypijem dvě píva, jsou s námi vevnitř i pejsci z hošima, co k nim patřej. Dáme gáblík, kartičky a deštíček už polevuje. Jdem dál. Cestou nás předjíždějí kolony aut s hradními pány. A tak je jasné, že na hradě dnes spát nebudem. Děláme oheň v podhradí na ohništi v lese, což se nelíbí dalším osadníkům hradu. Mají pravdu. Stěhujem se kousek vedle. Stavíme plachty, počasí je stále nejistý a jdeme spát.

Ráno po snídani se setkáváme s Čikem, co za námi na skok doráží. Tak jsme na chvilku komplet. Další cíl trempu zřícenina hradu Bradlec. Vcuku letu jsme tam a kupodivu nikde nikdo. Rozhodujem se, že obídek dělat nebudem, že si ho necháme udělat v hospodě na Ploužnici. Tam je ale nábuch, musíme si tedy počkat. Dle všech zúčastněných se to ale vyplatilo. Tento podnik 3km od Lomnice můžem vřele doporučit. Nacpaný velikonočním jehněčím a podobnými pochutinami stoupáme ke kopci, kde se tyčí rozhledna a vysílač na kopci Tábor. Když už jsme tu, musíme vyzkoušet i zdejší občerstvovnu. Nepodoručujeme. Laxní obsluha, nemluvě o podměrečném pivu. Když jsem chtěl platit 1,5 piva, paní divně koukala. Tak radši padáme. Ňák jsme se ale s Pajdou a Martinem opozdili, což zapříčinilo to, že jsme se stavěli v hospůdce u cesty na Košově, kterou ostatní minuli. Milá, příjemná hostinská, prima prostředí a venkovní posezení s přírodní dráhou, na které kroužily modely aut zapříčinily, že nezůstalo u jednoho. Radši mizíme trempským stylem ke skokanskému areálu v Popelkách u Lomnice. Mají ho nedávno pěkně zrekonstruovaný. Mile i nemile nás překvapil. Mile, že na malých skokáncích hoši hopsali na lyžích. Nemile, že hospoda byla rezervována pro svatební merendu. Vše se ale v dobré obrátilo. Personálu se nás zželelo, a na verandu jsme dostali, co kdo chtěl. Takže dobrý. Na noc se někteří uchýlili pod hezký betonový převisy na doskočišti pod můstky, já spal na verandě u chatky, svatebčani spali na parkovišti u aut či na trampolíně.

Nedělní ranní sluníčko nás všechny včas vzbudilo. Snídáme, někdo šplhá na nejvyšší můstek, kde je vyhlídková plošina a kde, světe div se, spějí další dva svatebčani. Dost tam fičí, tak se rychle rozhlídnout a zpět do údolí, kde je krásně a klid. Cestou do Rovenska na rebelský zvony Pajda řeže proutí na pomlázku – hodovačku, jak říká on. Ale všude je již vrba silně narašená. To mu však nebrání v konání. Dnes se s námi část výpravy loučí, tak musí holky vyšupat s jednodenním předstihem - k údivu místních obyvatel. Dochází tedy ke koledě, neb se loučí první trempi Divoška s Matějem. Končíme dojemné loučení a vracíme se k trempu. Další cestou se od lidiček dozvídáme, že rebelské zvony budou v poledne vyzvánět. To by se mělo stihnout. A taky, že jo. Máme to s výkladem za pouhých 60 Kč. Já jsem si je ušetřil a dal si o tom povídat od těch, co si to vyslechli. Těch 60,- jsem pak propil naproti v hospodě u oběda. Tady se loučí další účastníci trempu Šamanka, Martin a Čiko. Různé neodkladné povinnosti je volají k odchodu. Zalamujem palce a už jsme jen čtyři. Po chvíli se uřícen vrací Martin se zbytkem rumu, že nám ho tu nechá, když nás čeká ještě jedna noc. Děkujem, ale ani my už ho dokonce vandru nestihnem vypít. Dáváme si ještě jedno pivko a trasujem dál. Máme namířeno přes Borecké skály s tamnější krásnou vyhlídkou na Trosky. Náhodou nalézáme kešku, do které dáváme pečbuřťácký pozdrav, dáváme si dvacet na odpoledním sluníčku a poté sestupujeme do civilizace do námi vyzkoušené restaurace v Borku pod Troskami.

Tu doporučujem. I když maj zavírat v šest, lidí stále přibývá a zavíračka se nekoná. S nastávajícím soumrakem míříme ke kempu na poslední noc velikonočního vandru. V náručí suchého listí a odlesku ohýnku na skalní katedrále nad námi šťastně usínáme. Minule nalezený kemp tedy tento vandr získal své jméno - Katedrála. Ráno už jen snídáme a pomalu odcházíme ke vlaku, abychom byli doma dříve, než obvykle. Pajdu s Pepínem čeká ještě dlouhá cesta autem z Bolky do Kroměříža a Pajdu ještě zpět. A to má auto, kde nejde zařadit čtyřka. Tak pojede asi celou dobu na pětku :-)

 

Sesmolil Vojta ( St.tr.)