wz

 

                                                                 16. - 18. 5. 2014                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Pajdovo fotky

- Fotky Starého trempa

Zúčastnili se: Vojta St.tr., Pajda a Cajs

 

Trasa vandru: Nový Bor - Pihel - Sloup - Mlýny

Ozval se Pajda, že potřebuje na vandr. Mě se to taky hodilo a tak nebylo co řešit.

Nebyl ale nikdo, kdo by mě hodil autem blíž ke vlaku. Musel jsem se tedy komplikovaně přesunout na místo srazu několika autobusy a vlaky. Hned první vlak ale nabral zpoždění dříve než vůbec vyjel. V Český Lípě jsem byl ale včas. Tady se vyskytla další potíž, Pajda zapomněl doma kartu do foťáku. Má kliku, musíme projít městem, tak snad bude možno ji někde koupit i když už je po 17.00 h. Dopadlo to ve fotolabu, kde se sice uklízí ale kartu ještě prodali. Nic tedy nebrání k cestě k prvnímu cíli vandru, restauraci v Piheli U Zlatého buřtu. Jako zástupci Asociace českých pečbuřtů, to tam musíme prozkoumat. Na první pohled nóbl podnik. Že to nebude nic moc pro nás, to jsme věděli, či spíš tušili už dřív, ale co je moc, to je moc. Těšíme se na pívo ale zrada, mají Géčko a Plzeň. Zkoušíme Géčko ale ouha, kyselák. V poslední době ho nemusíme, ale lepší Géčko než-li nic. Tohle se ale nedá, nedá se to ani dopít, končíme. Z nabídky, kde by byly buřti, mají jen utopence s cibulí za pouhých pětapadesát kaček, pívo není k pití, tak tady AČP nemá co dělat, míříme pryč. Plánujeme dojít do Sloupu v Čechách a tam přespat. Byl jsem tam asi před deseti lety, znám tam šikovnej převis, snad ho ještě najdu. Tlačí nás čas, blížící se tma a pivní dluh a ten je asi největší. Nechávám hochy v hospodě, usárnu s nima a nalehko jdu okouknout kemp. Městečko je mi docela ještě povědomé a tak mám základní směr ještě dobrej. Problém začíná v lese, kde jsou nové mýtiny, co mění podstatně ráz krajiny. To mě mate, nepoznávám orientační body, musím hledat od počátku, jako kdybych tu byl poprvý. Několikrát vlezu do blbý rokle, jsem zpocenej až na prdeli, do toho drobně prší, padá tma a hledanej převis furt nikde. Najednou mám pocit, že jsem tu už někdy byl. To už z dáli slyším hlasy, je to z kempu, už tam vidím, někdo tam již lágruje. Dělám dotaz, zda zůstanou na noc a jestli jo, zda se vejdeme. Snad jo, ale bude záležet na tom, kolik ještě dorazí jejich kamarádů. Už potmě se vracím za hochy co spolu chodíme a dáváme si několik točenejch odměn. Při cestě zpátky na kemp míjím správnou odbočku, včas si to uvědomuji a už jdeme správně. Na kempu se srovnáváme, seznamujem a pálíme dříví. Pajda ještě někde vykouzlil soušek, než ho ale celý spálíme, už je pod skálou klid a mír. No, mír je silný slovo, poněvadž první osadníci kempu jsou členy komanda co mají rozehranou válečnou hru. Válí se tu všelijaké airsoftové zbraně a sami nám říkají, že čekají noční návštěvu. Máme se na co těšit. Návštěvu v noci ale zblejsknul jenom Pajda.

Já a Cajs spíme až do rána, kdy se balí ostatní vojsko. Za chvíli jsme pod skálou už sami. Po nějaké době kolem prochází parta Bin Ládinovců, co je nahánějí a požadují po nás informace. Pajda vstává jako skoro vždy první a jde lovit snímky, když už si koupil tu kartu. Občas i vykoukne sluníčko. To ale jen opravdu koukne. Pajda na procházce nachází další mě neznámý kemp. To kvitujem, můžeme se nám to za deset let hodit, až tady bude zase plno. Doplníme tedy dříví, něco navaříme a pokračujeme v trempu. Jdem se podívat na ten kemp, co Pajda zahlíd ze skály. Kdyby nepršelo vodorovně, tak by tam šlo i přespat. Dál míříme k rozhledně, co tu nedávno vyrostla, včera jsme si ji prohlídli zespoda, z města od hradu. Docela impozantní pohled. Až otevřou prosklenou hospodu, co stojí pod ní, bude to bomba. Provozovatel bufetu u rozhledny nám vypráví peripetie ze stavby. Prostě klasickej příklad pračky na prachy. Ptáme se kam na oběd. Když tam dorážíme, je tam frmol. Dost lidí, tak si musíme na jídlo počkat. Vyplácí se to, páč nám chutnalo, jen Cajs si stěžuje že chutné kachní stehýnko byla samá kost, a mě vadilo u králíka spousta mrkve. Pajda byl spokojen asi nejvíc, ten zbaštil i tu mrkev. Musíme projít skrz Nový Bor, začíná lejt a tak zaplujem do první putyky u cesty. Třeba za chvilku přestane. V putyce řádí Vietnamec a pívo se nedá pít. Už zase. Nedopíjíme a míříme on the road. Leje víc. Bereme to raději zrychleným tempem. Zabaleni v pláštěnkách do kterých buší déšť, mlčky se zatnutými zuby, se těšíme do Polevska, kde snad bude lepší pívo. Jsme už pěkně namácháni když tam dorážíme. Jsou tu dvě knajpy. Nevíme do který zalýst. Konečně jsme jednu vybrali, lezeme dovnitř. Tam pár štamgastů čumí do bedny a jsou svědky spolu s námi potupné prohry českých hokejistů na Mistrovství světa s Dány. Pivo celkem jde a tak se nám do deště moc nechce. Vedle hospody je altánek, kde by šlo i v suchu přespat, ale rozhodujem se pokračovat v plánovaném postupu i v dešti. Tohoto rozhodnutí několikrát později i litujeme. Chceme do Kytlic a tam na kemp, kde se těšíme na ohýnek. Aspoň bude šance se usušit. Předtím se ještě stavujeme v hospodě u kostela. Dost vyhlášená, mají Géčko, ale dá se. Chuť na tláču si musíme nechat zajít. Kuchař už nefunguje. Znovu natahujem pláštěnky a skrz déšť si razíme cestu na kemp. Snad tam nikdo nebude, už bychom se tam nevešli. Je to tam celkem malý. Museli bysme na další kemp, což by znamenalo další kus trempu. Prima už jsme tu, nikde nikdo. Rychle děláme ohýnek, naštěstí je tu suchýho dříví dost, což zrovna tady je vzácnost, už je to tu dost profláklý a slejzaj se tu místní huliči a spol. Pěkně nám vyhládlo, když se nám nedostalo tlačenky. Cajs brečí že má botky durch, rezervní fusekle jsou doma. Pajda operativně nabízí svoje a tak je zachráněn, páč je nějak nachcípanej, klepe s ním i zimnice i přes pěknej fajrák co jsme založili.

Ráno zas Pajda loví snímky, nám se ještě nechce i když spát nám to ještě nejde. Uklízíme binec od večera, doplníme spálené dříví, i když je to mokrý. Pod skálou však brzo vyschne. Botky jsou stále mokrý, u všech, ale už aspoň neprší. Ještě dosoušíme co jde a je čas vyrazit ke vlaku. V Jedlový máme půl hoďky na přestup, ale podle hostinský ani tu držkovku si nestihneme dát. Tak aspoň jedno pívečko. V Český Lípě jak jsme se sešli, tak se zase rozcházíme.

 

Vandropis sesmolil Vojta Starý tremp