wz

UPOCENEJ VANDR

 

                                                              Někdy v srpnu 2014                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Fotky Vojty a Růži

Zúčastnili se: Růža, Vojta St.tr, Pajda, Fous a Divoška

 

Trasa vandru: Rynoltice - Osečná

 

 

 

Po nezbytné přepravě začínáme vandr v Rynolticích. Jen co vypadnem z autobusu, naproti nás vábí takový slabý hlásek - pojď, pojď, pojď- ventilátor místní hospody Pod kaštany. Je hic, tak není co řešit. Mezi námi, i kdyby nebyl, taky by nebylo co řešit. Vždy si to dokážeme zdůvodnit. Jedno si tedy povolujem, u toho ale nezůstalo, to jedno bylo ňáký kyselý, a tak si dáváme druhý na spravení chuti. Jinak tuto provozovnu musíme jako členové AČP pochválit. Vyskytuje se tu totiž železný koš na zahradě se zásobou dříví a možností opéci si buřta zde zakoupeného. Neměli jsme bohužel čas vyzkoušet kvalitu zdejších uzenin, ale jistě to tu příště otestujem. Provádíme přesun do Janovic, kde plánujeme přenocovat. Jsou tu poblíž tři rybníky, u některého z nich to určitě půjde. Hned první je přímo v obci, hned vedle malého fotbalového hřiště, u něhož se nachází kryté pódium a dvě pergoly, ohniště, lavičky, co víc si přát, jen v tom rybníku se ale nedá koupat. No ale co s načatým večerem? Víme, že tu hospoda není, na to je obec malá, asi 80 stálých obyvatel. Spíš převládá rekreace. Ale měl by tu v pátek a v sobotu fungovat jakýsi chlastací klub. Třeba nám dají taky za úplatu napít. Dali. Pěkně se tu sedělo, litujem že tu s námi není žádný kamarád muzikant. Před odchodem ještě proběhne frťanová bitva, zdejší místostarosta na ráno slibuje kafíčko do postele, děvčata si objednávají, aby to neměl jednoduchý, každá jiný.

Ráno se nechce ze spacáčků, ale kafovej servis nás žene ven. Místostarosta slib dodržel. V Janovicích je prostě príma, ani se nám odtud nechce, ale máme další cíle. Nedaleko Janovic se podle mapy nachází místní zajímavost – staré poustevny. Shlédli jsme toto zajímavé místo s několika vytesanými prostorami ve skalkách a míříme dál zarostlou turistickou cestou přes Stříbrný vrch. Tady turismus a trempink moc nefunguje. Směřujeme na Stříbrník, kopec s třemi kamennými vrcholy s pěkným výhledem. Ještě než se tam vydrápeme, stavujeme se v Žibřidicích v hospůdce, kde nás mile překvapili, že místo ve 14 hodin, měli otevříno už od půl dvanácté. Dokonce mají i domácí zákusky. Děvčata nadšeně ochutnávají. Pak už jen rozpálenou polní cestou na Stříbrník. Tam se pečem na rozpálených skálách, kocháme se panoramaty a naháníme Pajdoj do objektivu fotoaparátu otakárka fenyklového, což není vůbec jednoduchý. Chvíli neposedí, je jich tu spousta, vzájemně se nahánějí, což Pajdovi jasně vadí. Ale daří se a motýl se ocitá v Pajdově fotoaparátu. Snad se s ním brzy pochlubí na svém fotoalbu. Sestupujeme z vrcholku a pod hájem si dáváme obídek a 20. Přitom hlídáme kola cyklopartě co leze na kopec, co před chvílí my. Než dojdem do Hamru na Jezeře je již odpoledne. Míříme na místní pláž, kde ještě stále vybírají vstupné. Nekompromisní paní výběrčí na žádnou slevu nechce přistoupit. Voda je na hraně ale ještě se dá. Přišla vhod, i nějaký ten langoš či pívo v igelitovém kelímku. Už nás to nebaví, tak jdem za muzikou, kterou v dáli slyšíme. Naproti restauraci, kde si chceme dát večeři, muzicírujou nějací umělci. Usazujem se v hospůdce a se smíchem komentujeme výkony muzikantů. Ještě teď když si na to vzpomenu, naskakujou mně pupínky. Chválím místní servírku co vypadla z prdele Pamele Anderson, už je z toho otrávená, říká jí to asi každej, nemá se opičit. Naperem si pupky vepřovým a už se nám klíží oči, venku se probíráme. Trochu se ochladilo, míříme za hráz, na druhou stranu rybníka do háje. Co čert nechtěl, cestou nás vcucla další putyka. Na dvoře hráli country a tam jsme nemohli chybět. Tady byla kvalita naprosto v pořádku. Chvíli jsme pobékali s nima, dali píváka na dobrou noc a jdeme dál. Začíná se blejskat, v dáli i hřmí. Zjišťujeme kam se vetřít, ale podle rady opilé servírky se nám flek nedaří najít. Končíme v háji pod plachtami, bouřka jde naštěstí bokem. Tak nás do rána trápí akorát hic, komáři a mravenci.

Kromě rybníka všude sucho tak snídáme za studena, balíme abychom zbytečně nedráždili kolemjdoucí, světe div se, ustlali jsme si kousek od cesty. Naštěstí pochod přes tři hrady vede jinudy a asi i jindy. Poslední pochůdek vandru vedem do Osečné přes Chrástenský vodopád. Kousek od něj již cítíme oheň, což posléze potvrzuje i značný dým. U samotného vodopádu nacházíme manželský páreček. Opodál mají opřeno dvojkolo, to je již ten den druhé co potkáváme ale s jinými cyklisty. Mužská část dvojce se na nás doslova vrhá a příval dotazů a informací nemá konce. Paní přidává i ze svého soudku a tak raději prcháme od ohně k samotnému vodopádu abychom jim aspoň na chvíli unikli. Chyba , drží se nás jak hovno košile, za oběť si vybrali Fouse /Čahouna/, navlíkají ho do pláštěnky od Niagárských vodopádů a noří se s ním do vodopádu a jeho jezírka. Jak bejvá Fous prudič, tak tady se na nic nezmůže a za všeobecného veselí se podrobuje. Chtěli jsme se tady taky smočit, ale raději prcháme. Míjíme Chrástenský rybník a jeho rekreační středisko kde mají ještě zavříno. Obídek tedy proběhne až v Osečné nebo Kunraticích. Odtud už jen busem do Liberce tam zalomit palec s Divi , Pajdou a Fousem, kousek cuknout čugálou skočit na další bus a už sme v domácí vsi. Docela jednoduchý , když to klape. Hurá, klaplo. Tak zas někde, jindy a třeba i s dalšíma kamarádama.

Sesmolil Vojta St.tr.