wz

 

                                                                  27. - 29. 3. 2015                                                           

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

- Pavouckýho fotky

Fotky Toulavýho Medvěda

Obrázky i vandropis Vojty St.tr.

Účastníci: Pavouckej, Bobr, Šalotka, Divoška, Toulavej Medvěd, Vojta St.tr. a Pajda s Rexem

 

Trasa vandru: od jihu na sever a pak na západ Kummerem

 

Chtěli jsme se revanšovat Bobroj za skvělé průvodcování po Brdech, tak jsme ho vzali k „nám“ na Kummer. Oblast mezi Máchovým jezerem a obcí Hradčany u Mimoně se oficiálně nazývá Hradčanské stěny a také se vžil název Ledovky podle nevelké části této celkem opuštěné pískovcové oblasti. Od loňského roku je toto území součástí CHKO Kokořínsko a Máchův kraj.

Domluva zněla jasně – v pátek se srazíme v hospodě Na Rybníčku ve Splavech. I stalo se. Postupně jsme se sjeli, pokecali v teple výčepní restauračky (jde to tu s nimi z kopce - už ani nevařej :-() a vyrazili do prvního vandrovního cíle – na kemp pod pískovcovým převisem pěkných pár kilometrů od civilizace. Cesta uběhla jako voda a už jsme škrtali sirkou pod zde zanechaným dřevem (tady to ještě funguje). Pečbuřtilo se, Bobr vytáhnul kytár a došlo i na líbezné zpěvy. Spát se šlo dlouho po půlnoci.

Ráno bylo šedivé a v jeho kalnosti ho ještě podpořil Vojta celkem brzkým vstáváním a šramocením. Nakonec nás už po osmé vyhnal z pelechů k roztopenému ohýnku, kde se ve velkém vařilo. Bobr dělal vejce, někdo pekl buřta, někdo vařil vodu na polévku a někdo se vyrovnával s neúprosnou kocovinkou. V devět se náhle mezi námi pod převisem objevil povědomý retrívr slyšící na jméno Rex a povel padej. A opravdu – v závěsu za ním se do kopce vyškrábal i Pajda. Naše parta byla pro tento víkend komplet. Pokecali jsme, dobalili usárny, rusárnu, tuláka, kletry, nanosili dotažené dříví pod převis, uklidili a po zapsání se do kempovky vyrazili na exkurzi po kummerských trempských pamětihodnostech, které se sice počtem rovnat těm brdským nemohou, ale co se týče převýšení mezi nimi, hravě Brdy předeženou :-). Na prvním kempu vyzdobeném kostmi jsme se pozdravili s partičkou nějakých mladých bubínkářů a na dalším kempu v čerstvě vykáceném prostoru se opět pozdravili s Pajdou a Divoškou, kteří to tam vzali rovnou zkratkou. V kempovce nás tam pobavil zápis zhruba tohoto znění: „Ahoj, máte to tu pěkný. Trošku to tady vokolo pokácíme. Aspoň budete mít čím topit. Dřevorubci“. No, nekecali – některé kmeny jen těsně minuly palisádu a dostat se pod převis přes větve bylo zatraceně složité… Chvíli jsme poseděli a pak vyrazili na jeden z mála srubů v okolí. I když některé styčné body byly pozměněny, nás už to v omyl neuvedlo a brzy jsme tahali dříví k čistému sroubku (bohužel čistému i od dřeva :-(). Bylo nás sedm, takže za půl hodinky byla vedle ohniště naporcovaná zásoba dříví na dva dny. Pak jsme kuchtili obědy (rizoto, buřtburger, topičinka atp.), spláchli to kolující plechovkou píva a zanechajíc vedle chajdy zásobu topiče pro další příchozí vyrazili za dalšími cíly. Cestou jsme se stavili u dobře ukryté a na Kummeru velmi vzácné studánky, kterou Divoška, za naší vydatné teoretické podpory vyčistila. Mezi stromy čím dál častěji prosvítalo sluníčko a den byl jarně přívětivý. Vydrápali jsme se i k dobře ukrytému kempu, kam kdysi jezdívala Divoška se svou partou a který také již před drahnou dobou vypálili prý lidé z okruhu týpků hradčanského saloonu Osamělá Hvězda (?). Pod dobře schovaným převisem byla obrovská hromada dříví, která dávala tušit, že toto místo ještě stále není mrtvé. Popošli jsme dalších pár kilometrů a došli k poslední a asi nejznámější pamětihodnosti Kummeru – Havraní Skále. Vydrápali jsme se po značce nahoru a kochali se pěkným výhledem na Lužické hory a Ralsko. Bylo celkem teplo a na skále vládla pohoda. Vojta předtím telefonicky vyzjistil, že v hospodě Na pláži v Hradčanech otvíraj až v šest, takže jsme měli ještě fůru času. Popošli jsme nad blízký obrovský převis známý mezi všemi návštěvníky tohoto skalního masivu, jehož jméno se nemusím bát uvést – Generál. Jeho profláklost je bohužel i příčinou toho, že zde nikdy není dřevo a často je tu bordel. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Nějakej chytrák porazil zdravé stromy v metru nad zemí a shodil je do rokle, což jistě ocení hajnej, až to uvidí. U ohniště ale nebyla ani větvička, takže o zábavu bylo postaráno. Z velké dálky jsme přitáhli soušky, naházeli je pod převis a tam je naporcovali. Slunce sklánějící se k obzoru oranžově zbarvilo okolní skály a provázelo nás do nedaleké vsi. Pod hrází nás nasr… otevřené občerstvení (to jsme měli vědět!). K hospodě na pláži jsme došli před šestou a chvilku po šesté se dočkali slíbeného otevření a byli rádi, že nás pustili dovnitř i s Rexem. Uvnitř nás překvapil upgrade, když putiku udělali v menší místnosti. Ochotná paní nám rychle natočila pívo a bylo dobře. Dokonce i polévku měli a poslední dvě porce španělských ptáčků. Taky nějaká klobása byla, takže hlady nikdo nezmíral. Když jsme se důkladně občerstvili, vylezli jsme obtěžkáni lahvemi s vodou (no nějaké to pivko v igelitce jsme vzali) do tmy a chladnou nocí se vrátili na převis. Nikde nikdo nebyl, tak jsme rychle zažehli oheň a mohla zas být ta pravá ohníčková pohoda – kytárka, kolující špiritusy, fórky... Poslední z nás šli spát až skoro se změnou času před druhou ráno.

Nedělní rozbřesk byl šedivej a deštivej. Bobr měl vypranej spacák, protože nechtěl ležet v písku pod převisem, takže promokl vedle převisu. Vstával tedy první a pomalu se u ohýnku scházeli i ostatní. Poslední ráno na vandru je vždycky trochu smutný. Posnídali jsme, zabalili a v rámci možností poklidili. První se rozloučil Vojta, který chtěl jet o vlak dřív než mi, takže vyrážel s předstihem a svižně. Opět jsme opouštěli převis plný dříví… Někdo sestoupil krpálem přímo, někdo to raději obešel. Nakonec jsme se všichni sešli na zelené značce, která nás vedla směr Jestřebí. Téměř 10km jsme s přestávkami zvládli za 3 hodiny a něco. Mrkli jsme se přitom na jeskyni Psí kostel a pískovcovou Skalní bránu. Za fádní a únavný pochod jsme se pak ve Dřevěnce odměnili pivkem a někdo i dlabancem. Na nádraží jsme jen zalomili palce a pak se rozjeli k domovům…

Sesmolil Pavouckej

Sobotní ráno už komplet

Na jednom hodně neobvyklém kempu

Kdesi v Kummeru

Čekání na opozdilce cestou k vlaku do Jestřebí