wz

 

                                                                  květen 2015                                                           

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

 

Obrázky Vojty St.tr.

Účastníci: Vojta St.tr., Růža, Šamanka, Martin, Divoška, Pajda a Pepa s Rexem

 

Trasa vandru: Prostě Lužky

 

 

Prší, poočku se probouzím pod plachtou kdesi v lužických lesích nad Chřibskou a kontroluji od půlnoci pokračující liják. Klasik by řekl „a chčije a chčije“. Včera k večeru jsme dorazili vlakmo do Rybniště odkud se přesouváme do Chřibské do hospody za kamarády, kteří jsou již tam. Najednou dávají vědět, že jsou už v háji a zůstávají na vyhledaném fleku. Po krátké zastávce v místním klubu již za tmy razíme za nimi natěšeni na ohýnek a nefalšovaného buřta. V skromných podmínkách pálíme něco dříví a každý již s jedním spícím okem zaléháme pod plachtu.

Co jsme již včera tušili se stává skutečností, po probuzení vypadá obloha, že bude zatažená a plačící celý den. Sousedi pod plachtou Šamanka s Martinem jsou již taky při vědomí a stejně jako my zjišťují škody na zatékající plachtě, byť večer perfektně vypnuté, ale nyní splihlé a protékající. S otrenkovaným Martinem se domlouváme na rychlém ústupu a bez snídaně, pod pláštěnkami, pokračujem naplánovaným směrem. Kvůli zatažené obloze vypouštíme z programu rozhlednu Studenec. Ta nám není souzená, už podruhé nám uniká. Dává o sobě vědět Divoška, má se přidat až dnes, tak ji navigujem, kde bychom se mohli potkat. Měl s ní dorazit i Pajda ale prej jede sama. Ke Křížovému buku dorážíme již pod roztrhanou oblohou, což kvitujeme přípitkem z láhve rumu za korunu. Oboje přispívá k lepší náladě, nehledě na to že rum zahání i vlka od zadnice. Tady je i čas na odloženou snídani, která se mění na dopolední svačinku. Zlatý vrch sice známe, ale nedá nám to tam neuhnout a vylízt nahoru za výhledy, které se nečekaně naskytly. Usměrňujem Divi v jejím postupu na místo srazu, za který určujem jeden z kempů na Lužkách. Když dorážíme na místo srazu, má již, holka šikovná, připravenu jedinečnou hromadu topiče pro potravu ohýnku. To již stabilně svítí ten kulatej životabudič, takže nic nebrání sušení všeho mokrýho. Samozřejmě jsme sem nešli jen na rande, ale i na obědovou pauzu, kde opět závidíme Martinovi péči Šamanky. Ta si tu kuchařinu neodpustí ani na trempu. Tejdě je v programu návštěva lokálu ve Mlýnech, jelikož tam točej dobrý pívo a maj prima tláču. Přístup k trempům tam je skvělý již tradičně. Slušně zaplněnou restauraci /o prodlouženém víkendu ale žádný tremp/ opouštíme neradi, ale čeká nás daleká cesta na kemp, co si myslíme vybrat za nocleziště. V plánu na sobotu je přesun čugálou do Jedlový, do námi oblíbené nádražky na držkovku či jinou pochutinu. To si vyžaduje časnější vstávání a snad bez snídaně přesun na nádraží. Šamanka si hodlá přivstat, aby stihla Martinovi usmažit vajíčka. Jaké je ale její překvapení, když zjišťuje, že zaspala. Jaja ale stihla, šikulka. Jídelní lístek v nádražce, to je kvíz pro statečné. Třeba Prošívaná deka, půjčení za 15 káblí, jak si myslela Divi , jelikož od otevřených dveří táhlo. Že se ale jedná o moučník, věděla hned zkušená kuchařka Šamanka. Stejně si ji dala, ale né na záda, ale ke kafi.

Stoupáme, rozcházíme dobroty z nádražky a kocháme se výhledy vykácenou krajinou na Tolštejn a rozhlednu na Jedlové. Rozlehlými Lužickými lesy okolo přehrady Naděje ukrajujeme trempskou porci kročejů, když právě to trempské srdíčko radostí poskočí. Mně se určitě na chvíli zastavilo. Pod přehradou se nečekaně objevila nová hospoda. Po nezbytné zastávce/ velmi příjemné/ Hamerským údolím kráčíme vstříc obědové restauraci v Mařenicích. Dorážíme sice už k odpoledni, ale z jídeláku ještě něco vyškrábnem. Další atrakcí tohoto trempu jsou skalní plastiky Franze Schiera, vytvořené kolem roku 1740. Kolem Kunratických rybníků, kde by byla báječná koupačka, rybolov i táboření, a přes stejnojmennou obec máme v plánu dorazit do háje hledat místo ke spaní a pokoukání do ohňové televize. Tu o sobě dává vědět Pajda, že by se aspoň na jednu noc připojil i s Pepínem. V horní části vesnice nám do cesty postavili nově otevřený vůz s občerstvením. Tomu neodoláš. Došlo i na domácí koláče od místních pohostinných domorodců. Všichni jsme si tu přišli na své. Už zase hledáme flek potmě. Ještě že aspoň svítí měsíček. To bude kosa. Ale znamená to, že zítra bude pěkně. Přesto stavíme přístřešky, co kdyby náhodou. Sluníčko nás tahá z pod plachet a tak snídáme. Nekompromisně je tu neděle a s ní chvilka loučení před odjezdem domů. Já se svou sguaw máme jiný směr ústupu než zbytek zájezdu a tak už lámem palce nyní. Ještě popřejem mnoho štěstí Pajdovi při náročném chirurgickém zákroku, a to už jsme k sobě zády. Cesta do Cvikova je ještě dlouhá, tak není na co čekat. Jsou tu ještě nějaké atrakce k hledání, Skalní kaple či Karlův odpočinek. Při jejich nalezení kvitujeme jejich čerstvou rekonstrukci. S přáním jejího dlouhého trvání již opět míříme trempem dál. Dem kolem nedávo zprovozněného pivovaru, tak se nemůžeme tvářit, že se pod komínem nestavíme a neochutnáme přímo od zdroje. Během trempu jsme na něj párkrát narazili a chutnalo. Nyní je ale zavřeno stejně, jako v celém Cvikově i když je už půl dvanáctý. Beru tedy zavděk plechovkáčem z marketu /všimli jste si že nedělám reklamu?/ a autobusama i výlukovejma dorážíme ke baráku.

Už se těším zítra do Kolbenky, nebo že by spíš na příští vandr? To by asi měla být osadní akce, turnaj v ruských kuželkách.

Sesmolil Vojta (St.tr)