wz

 

                                                                  15. - 17. 5. 2015                                                           

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Fotky Růžičkojc

Pavouckýho fotky

Fotky Gepardů

Obrázky Kačky

Fotečky Dana

Blackieho foto

Fotky Jabloneckýho Čerta

Účastníci: Bobr, Šalotka, Kačenka, Pavouk, Bobina, Mates, Divoška, Lada, Matěj, Chudkyn, Ája, Anežka, Adámek, Lišák, Katka, Cajs, Kačer, Kačka, Martínek, Lenička, Natálka s kamarádkou, Dan, Venca, Blackie, Karolína, Terka, Zvěrka, Honzík, Veverka, Fíla, Mišák, Pivoňka, Myšák jr., Čipr, Zuzka, Honzík, Kuba, Gepard, Gepardice, Vojta, Růža, Pajda, Maruška, Máca, Macek, Čert, Vazoun, Žaba, Jarda.

 

 

 

 

Místo akce: hájenka u Hrubé Skály a všude vokolo

 

 

 

Uplynul necelý rok a my, vracejíce se ke kořenům alespoň dle termínu, se sešli na 17. ročníku trampského turnaje v ruských kuželkách Little frťan cup. Termín jsme si totiž tentokrát moc vybírat nemohli, takže vyšel „nešikovně“ zrovna na den mých kulatin.

15. Května 2015 jsme se po 16. hodině začali sjíždět a scházet u hájenky nedaleko zámku Hrubá Skála, kterou jsme si už potřetí za účelem pořádání téhle akce pronajali. Dorazil i milášek Chobot a cestou na jinou svou štaci nám přivezl sudy s pivem i limčou a kompresor s chlazením a výčepním zařízením. Oplať mu to pánbůh třeba na játrech – tohle nám opravdu helflo! Za šera už nás u hájenky bylo dobrých 25 a atmosféra houstla. Připravil jsem pro kamarády malé pohoštění ve formě naloženého masa, nakrájených klobás a špekáčků a každý si mohl přichystat a opéct vlastní špíz na ohni, který jsem s Martinem a Bobinou připravil. Gepard s Bobrem se opřeli do kytar a byla pohoda. Po setmění přišel čas pasovat na pečbuřty "nové" kamarády. Přečetl jsem pečbuřtovský hymnus, poklepal novice na rameno opečeným špekáčkem a bylo hotovo. Blackie, Šalotka, Venca a Dan obdrželi i originál průkaz pravého pečbuřta. A protože dříve přijatí členové AČP tímto průkazem nedisponují, rozdal jsem i ostatním 20 přítomným pečbuřtům fungl nové kousky. I na nějaké ty oslavenecké panáčky pak došlo, takže spát se šlo hóóódně pozdě…

Ráno bylo slunečné, i když chladné a někteří z nás se rozhodli po snídani pro krátkou vycházku a podnikli již osvědčený okružní pochod k vyhlídce Míru a kolem symbolického hřbitova horolezců dolů pod Lebku, pak Myší dírou zpět k zámku a hájence.

Na oběd z vlastních zásob jsme akorát byli zpět. Když jsem v jednu odpoledne chtěl zahájit turnaj, byl jsem násilně přerušen a obdarován kamarády hlavním darem – originální vlajkou T.O.Moudí se znakem buřta uprostřed. Jen těžko jsem skrýval dojetí. Byly i další „drobné“ dary, třeba krásná oroginální placka od Bobra a Šalotky, pěkný obrázek namalovaný jejich Kačenkou, extra buřti od Kačerů, či domácí slivovička od Chudkynů, bylo toho víc a já všem moc děkuju!

Pak už došlo k zahájení turnaje, registraci účastníků a koule mohla začít rotovat. Tedy skoro mohla začít rotovat – opět se našlo pár opozdilců, kteří vyrazili dopoledne na výlet a ani do o půl hodiny posunutého začátku se nestihli vrátit. Nakonec se 41 soutěžících rozdělilo do 8 skupin po pěti borcích, ženy a děti nevyjímaje a vyřazovací boj mohl začít. Postupovali vždy dva, kteří dosáhli první 30. bodů a pro většinu byla tahle suma celkem fuška, takže se základní kolo dost protáhlo. Po ukončení základních bojů došlo na tzv. baráž, kdy se mohli vyřazení soutěžící dobrovolně utkat o záchranu s rizikem placení panáků ostatním, když prohrají. Hrálo se jen do 20, ale nedisciplinovanost některých soutěžících hru dost protahovala. Po 16. hodině začalo semifinále, s časových důvodů jen do 20. Ze tří šestic vzešla šestice finalistů. O příčky nejvyšší svedli napínavý boj Lišák, Divoška, Bobr, Chudkyn, Veverka a toho posledního si nemůžu vzpomenout (kdo to ví, napoví? Jó, tak Cajs to byl!!!!). Triumfoval nakonec Lišák, nezklamala ani druhá šampionka Divoška a potěšen byl i třetí Chudkyn. Výjimečně jsme ihned narychlo zorganizovali společné focení, na kterém opět někdo chyběl (ach jo…) a pak teprve došlo na vyhlášení vítězů. Předal jsem hromady cen, včetně staré putovní kolejnice a nového putovního „poháru“, který z Mišákovo kuželky vyrobila Růža s Vojtou přiděláním podstavce s vypálenými jmény šampionů, na který ještě na místě dovypálili šampiona nejčerstvějšího – člena T.O. Mokří ftáci Lišáka. Chudkyn na třetím místě jistě ocenil roušku na spaní, či lahvinku na dobré trávení (Šaratica originál). Divoška na druhém místě určitě ráda využije silikonovou pomůcku pro ženy k tomu tentononc vylučování ve stoje. Všech šest finalistů obdrželo dárkovou sadu pivních speciálů pivovaru Holba. Po dospělých přišly na řadu děti – holky jim půlku odpoledne smažily palačinky, které dostali děti za to, že hráli. K tomu se bouchla dětská šáňa a ozývalo se jen srkání a mlaskání.

Den se přehoupl ve večer a rozjela se volná zábava. Možná až příliš volná. Nevím – kolem desáté jsem šel uspat do podkroví Martina, pak se ještě na chvilku vrátil k ohni, ale po rozhovoru s Maruškou už jsem nějak neměl chuť být mezi lidmi a šel jsem tedy spát poměrně brzo.

Ráno bylo slunečné a pracovní. Uklízelo se, snídalo a zase uklízelo. Mylo se nádobí, sbíraly odpadky a balilo se. Postupně se loučili spokojení účastníci a odjížděli do svých domovů. Nakonec jsme i my předali ztracené a znovu nalezené klíče panu domácímu, domluvili s ním předběžný termín LFC na příští rok a odjeli ze 17. ročníku domů.

Sesmolil Pavouckej