wz

 

                                                                 25.-28.9.2015                                                           

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

 

Pavouckýho fotky

Fotky made by Růžičci

Blackieho kupa obrázků

Účastníci: Pavouckej, Vojta St.tr., Růža a Blackie

 

Trasa vandru: Trauč - Petrovice - Rozhledna na Markoušovickém hřebeni - Jestřebí chata - Žaltman - Jestřebí chata - Odolov - Chlívce - Skalákova studánka - Hronov - hůůů-š-š-š- - Žďár nad Metují - Ostaš

Plánů a nápadů na tremp je vždy spousty. Než na ně ale dojde řada, trvá to někdy i léta. Když už se zdá, že by to mohlo dopadnout, vklíní se tam akce jiná, ale o to důležitější. Dosti pravidelně, řadu let, jezdíme na Broumovky na zimní i nezimní táboření, do Ádru či na Ostaš, kde jsme měli desetiletí zázemí pro LFC. Cestou naší všímavosti nemohly ujít Jestřebí hory. Teď tedy na ně došla řada. Pravda, další inspirací nám byla návštěva alba či alb na Rajčeti u některých kamarádů trempů. Den D, to nebyl jen den vylodění spojenců v Normandii, ale i den startu našeho vandru. Příhodný byl i víkend prodloužený o pondělní svátek. Jen houšť. Až bude svátek i Velký pátek o Velikonocích, to budou vandry!

Jet vlakem, to je v dnešní době přepych. Nejen že není spojení, ale určitě bude i výluka. V lepším případě dvě. Prosím ať je, ale ať jezdí včas jako vlaky, a né že si pojede podle výlukového řádu. To někam dojedu a zjistím, že navazující spoj je dle výlukáče v pr… Tedy jsme autobusy dojeli do cílové stanice Bohuslavice nad Úpou. Po prožitém martiriu, kdy nám z důvodů několika semaforů a objížděk ujel spoj z Trauče, hledáme místní osvěžovnu, o které nám napověděla místní obyvatelka již v Trauči při čekání na autobusáku. Skvělou útulnu opouštíme, jak jinak, již za tmy. Utonulého neplavce, u něhož se nedovídáme jak je již dlouho mrtev, a trutnovského paviána platíme s nechutí / stejně tak chutnali/ a nic na tom nemění ani fakt, že cena byla příznivá. Z mapy zjišťujeme, že cestou by měla být studánka. Dost na to spolíhám a tak si vodu v hospodě neberu. Kdo to má tahat do takovýho krpálu, žé? Když jsme konečně u studánky, kterou se podařilo najít s nefunkčními baterkami, užasle zíráme na nápis, voda není pitná. Proč ji teda sakra kreslej do mapy? To by tam mohli nakreslit i kdejakou louži. V týhle stráni plánujem i spaní, což se jeví jako problém, není jednoduchý najít rovnej plac pro dva lidi i když sezdaný. Ňákej ďolík se daří najít a i přespat. Snídáme za studena, ohýnek si odpouštíme a zavčasu pokračujem ve vandru na Čížkovy kameny. Docela slušná hromada šutráků, kam chodí i horolezci trénovat. Blíží se čas srazu s dalšími členy zájezdu a tak sestupujem do Poříčí k vyhlášenému penzionu a spojíme to s obědem. Doráží vypečenej Pavouckej /v Bolce ho nevzal dálkovej autobus, že je plnej a k stání nesmí brát/, kterýho přiváží autmo jeho choť. Posilněni pokračujeme k místu srazu s Blackiem do Petříkovic, kam doráží i on pěkně vypečenej. V Trauči mu právě ujel výlukovej bus, a tak ho přiváží tchyně autmo, který předával děti na hlídání. Konečně tedy může začít přechod Jestřebích hor. Během stoupání na vrcholový hřeben zjišťujeme, že nám zmizela cesta. Ne, že bychom bloudili, ale na trati Trutnov – Teplice probíhá rekonstrukce kolejového svršku a tak nám odbagrovali úsek s mostem, pod kterým naše cesta vedla. Po domluvě znakovou řečí s bagristou zdoláváme tento kritický úsek a pokračujeme dále pod Petříkovické skály a na novou Markoušovickou rozhlednu. Tam se ovšem zdržujem jen krátce, páč prasecky fouká. Ale jinak rozhledna pěkná. Odtud, posilněni douškem za korunu z láhve rumu či ořechovky, to máme již kousek na Jestřebickou boudu /též Brendy/ na Pasekách. Tady se řádně odměníme za prožité útrapy na cestách. Zdejší lokál si zaslouží podrobnější zmínku, shodli jsme se všichni čtyři, že tu proudí cosi, co nás sem určitě příště opět přitáhne. Potvrrzuje to i parta pardubickejch, něco jako trempi, s nimiž se potkáváme už od Petříkovic, kteří nám druhý den ráno říkají, že odcházeli po druhé hodině a prý byl i taneček. Takže v tom nejedem sami. Jo - a kozí guláš taky nemaj všude. Je jasný, že odcházíme opět po tmě, ale rozhlednu na Žaltmanu si nenecháme ujít. Světýlka, což je jediný co je z ní vidět, o nichž jen přibližně víme k čemu je přiřadit, taky stojej za to. Ještě několik set metrů a jsme u altánu Lesů ČR, kde si myslíme na přenocování. Vnitřní krb nám ještě poslouží k pečbuřtění i osvětlení, svíčky zůstaly samozřejmě doma na stole. Tyhle stavby, je to záslužná činnost, na druhou stranu, les v okolí vypadá dost tristně. Aspoň zahrábnout by se to měl každej naučit.

Ráno dojde na ty houbišťata, co jsme zatím cestou posbírali. Dá to na parádní míchanici a ani vajec nebude třeba, jež měl Pavouckej v úmyslu na Brendách vyloudit v kuchyni. Právě on a Blackie se ještě vracejí na rozhlednu, aby se porozhlédli za denního světla. Vydatně snídáme, protože když vIdíme cestu, po které budem pokračovat, vysypanou řádným makadamem, musíme nabrat sil. Tady nás naposledy míjejí pardubičtí trempi, odbočují do Svatoňovic na vlak a domů, příčemž nám zanechávájí zbytek píva v petovce. Po včerejším, vlastně dnešním tanečku mají dost. Asi pětikilometrová cesta hrůzy končí v Odolově u zdejší věznice. Ve vsi navštěvujeme pouze památník na druhou světovou. Další atrakce jako konzum a hospoda se zdají již dost dlouho vybydlené. Kolem jednoho z mnoha bunkrů, jež nás doprovázejí po celém hřebeni J.H. opět mírně stoupáme ke Kryštofovým kamenů, kde bývalo naleziště araukaritů /zkamenělin/.Tady posedíme a dáváme něco za žebřinu, páč se nehodí chodit do hospody hladovej. Proč zbytečně utrácet, že jó. Nejsme si jisti, zda bude vůbec otevříno, Blackiemu to nedá a volá známému jak to teda je. Když se to doví, diví se že to nechcem vědět a vůbec si neuvědomuje, že má odpověď vepsanou ve ksichtě. Hospoda ve Chlívci to je jako byste přišli domů. To už nemluvím o tom, že by ji tu na konci světa nikdo nečekal. Když doráží polskej zájezd, předčasně opouštíme kolbiště /asi dobře, páč se tam dobře sedělo, což je nebezpečný/ a kráčíme mezi poli vstříc dalším kilometrům. Poslední osvěžovnou tohoto přechodu před průnikem do civilizace se stává Skalákova studánka, kde se měl v minulosti odehrát nějaký ten zázrak, tak si nedej, že jó. Přechod J.H. končíme kde jinde než v Hronově. Vandr ale pokračuje, cuknem kousek poťongem a vyškrábnem se na oblíbenou Ostaš. To máme za odměnu. Nastává čas večeří a tak je v hospůdce u Péti Malíka nabito. Hosti z kempu obsadili celý lokál, ztěží získáváme poslední volná místa. Místní pivo Primátor se nedá pít, musíme vzít za vděk Plzeňským, což se poněkud prodraží, ale aspoň se nepoto. Zbývá vyšplhat na vrcholovou plošinu a zalehnout na oblíbeném kempu Slepičárně. Blackie stávkuje, má dost, trápí ho šlachový úpon na patě. Je ale správně vybaven, z lékárny vytahuje vietnamskou tygří mast a zamořuje celou hospodu kafrovou vůní. U stolu přísedící horolezci se nestačí divit, že to ještě existuje. Holt zásoby jsou zásoby. Po ošetření se již dá Blackie přemluvit a táhne s námi nahoru, zvítězila zvědavost kde to je a jak to tam vypadá. Už z dálky je cítit kouř, někdo nás předběhl. Když dorážíme na místo samé, přistihujem páreček ve spacáku. Že budem dělat kazišuky, to jsme opravdu nečekali. Voda nehrozila, a tak jsme si ustlali kousek vedle. Pavouk si ještě odběhl k ohni opéct lepkavýho špekouna a při té příležitosti zjistil, že páreček pochází až z Litvínova.

Ráno na prázdném kempu posnídáme, vyslechnem Pavoukovic story o neexistujícím krvavém úplňku a že měl raději spát. Tím by se vyhnul manželčiným dotazům, co že to na tom trempu vyváděl. Už jen sklouznem ke kiosku, kluci zjišťujou,že jim to za chvíli jede, zalomíme palce, ještě jednou si řeknem, že to bylo moc príma a je skoro po vandru. Já dám jednu plzničku na cestu a razíme se squaw na poťong do Teplic. V Trauči je hodina a půl na přestup, mířme proto do místní restaurace v sokolovně na oběd. Je tu fungl nově otevřená jídelna a tak s nostalgií vzpomínáme na Brendy či hospůdku v Chlívcích. Tohle má do jejich úrovně hodně daleko. A tak hurá domů, kde nás čeká kuře na paprice z mrazáku. Hurá! A tak to, že u nás byla svatováclavská pouť, připomínájí jen dcerou upečné koláče.

Tak ahoj na ňákým aspoň třeba tak z poloviny dobrým vandru co byl tenhle.

Sesmolil Vojta ( St.Tr.) T.O. Moudí „AČP“

 

Sesmolil Vojta Starý tremp

Pohled z rozhledny na Markoušovickém hřebeni

Jestřebí chata - stará dobrá hospoda

Prima zkratka

Chlívce na dohled

Na staré dobré Slepičárně na Vostaši

Pondělní ranní panorama Javořích hor z Ostaše