wz

 

                                                                 6.-8.11.2015                                                           

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

 

Pavouckýho fotky

Obrázky Hira

Účastníci: Pavouckej, Bobina, Martínek, Cajs, Mišák, Pivoňka, Růža, Vojta St.tr., Pajda, Divoška, Toulavej Medvěd, Venca, Hiro, Kačka, Chudkyn, Ája, Adámek a Anežka.

 

Trasa vandru: Roverky křížem krážem.

AČP se zapojila do chvályhodného počinu - znovuobnovení Staré Husí cesty. Cesty, která kdysi spojovala obec Doksy přes Dřevčice s obcí Skalka a Úštěkem a v 19. století zanikla nahrazena zřejmě cestou přes sedlo mezi Malým Vlhoštěm a Vlhoštěm. Nynější tzv. Nová Husí cesta je spíše turistickou spojnicí zajímavostí na Roverkách a rozhodně cestu mezi Dřevčicemi a Skalkou nezkracuje. Tímhle účelem se chlubí právě znovu budovaná Stará Husí cesta, která, doufejme, začne být hojně využívána nejen putujícími šupáky, ale i ostatními účastníky pěšího provozu na Roverkách. Někteří mohli začít akci vandrem už v pátek, což bohužel nebyl můj případ, takže začátek vandru neznám (dodala Kačka - dole na stránce).  

U organizátora akce Mikiho jsme měli zamluvené tři vybrané ovocné stromy a s mnoha dalšími si je i v sobotu 7.11.2015 přišli vandrem (i nevandrem) osobně zasadit do budované aleje kousek za Dřevčicemi. Za AČP dorazilo 18 lidí. Někteří mohli začít akci vandrem už v pátek, což bohužel nebyl můj případ, takže začátek vandru neznám. Pár z nás přijelo až  v sobotu před polednem do Dřevčic a přesunulo se pod starý dub u Staré Husí cesty, kde byl sraz všech přispěvatelů (jeden stromek stál přispěvatele 300Kč, za což obdržel certifikát). Někteří další objednatelé, především z řad Roverských patriotů čas bohužel nenašli, tak jsme posloužili i jako náhradníci a dva stromy vysadili i za někoho jiného (obětovali se Mišák, Pivoňka, Vojta a Pajda – dík!). Kupodivu i dost přítomných lidiček projevilo radost nad tím, že konečně vidí TY pečbuřty na vlastní oči. Někteří dokonce vyjádřili radost nad tím, že vidí osobně mě – Pavouckýho. Snad jsme očekávání v nás vložené nezklamali. Po práci má být zábava. A byla - v hospodě Dřevky, kde se valná většina "podílníků" sešla u řádně naporcované husy a výborném žateckém pivku. Někteří ze členů AČP, ale do hospůdky nespěchali hned. Na kraji Staré Husí cesty jsme rozdělali ohýnek a svou poctivou práci zpečetili poctivým odpoledním pečbuřtěním. Večerní tma už ale sekci AČP zastihla na cestě (ano, té staré Husí) k široko daleko známému velikému převisu. Nikam jinam by se totiž naše velká skupina 12 lidí asi ani nesrovnala. Na Tisícáku jsme se připojili k prima partě indiánů od Prahy a společně pak poseděli u ohně. Já zahrál na, v pátek asi 10 esemeskami vyprošenou, kytaru. Ovšem né nejvíce prosící Růže, která se raději s Vojtou separovala na nedalekém menším kempíku (?). Spát jsme šli před půlnocí, anžto bylo již vše vypito a v mém podání skoro i zahráno. Potřetí už jsem Bednu od whisky hrát ani nechtěl. Noc byla teplá a ráno krásné. První samozřejmě vstával náš sedmiletej Marťas, tak jsme přitáhli nějaký křáčí a začali s novými kamarády pečbuřtit. Po pohodovém ránu, setkání a rozloučení s Růžičky a dalšími odpadlíky, kteří se vypravili na bus do Skalky, jsme se my zbývající vydali zpět do Dřevek a užili si tak Starou Husí cestu pod hřejivými paprsky sluníčka se zářícími barvami podzimu. V Dřevkách proběhl malý gáblík v hospodě a pak tradá domů. Domů s hřejivým pocitem v srdci, že tu po nás něco zůstalo – bohatá útrata v místním malém pohostinství a malý příspěvek přírodě a krajině na cestě v poli za vsí. Už aby zrály plody naší práce a z nich pak kvasil dobrý kvas. A z toho kvasu potom zahřálo ovocné zlato útroby stárnoucích šupáků, kteří stále putují tou českou krajinou po cestách připomínajících zakroucené provázky, na kterých jsou jak barevné krkonošské korále navlečeny příběhy, setkání, hospůdky a zážitky.

 

Sesmolil Pavouckej

Veršovaný vzkaz do budoucnosti:

 

Pomni milý poutníče,

až spočineš tady v stínu,

že i díky pečbuřtům

pocítil jsi chlad a zimu.

 

Až z tohoto památného

a zdravého stromu

načešeš si ovoce

a poneseš domů,

vzpomeň na pár šupáků,

co sem ten strom dali,

jako dárek krásnému

roverskému kraji!

 

Znak buřta ať zdobí tato místa lepá –

- až na věky věků, do skonání světa!

ZDAŘBUŘT!

SÁZECÍ VANDR NA ROVERKY

 Do Skalky je cesta dlouhá a ještě delší, vloží-li se do toho ČD, ale nakonec jsme se nějak sešli. Medvěd čekal v Lípě dvě hodiny, neb nejel náhradní vlakobus, a tak jel až tím pozdějším s Kačkou, Vencou a Hirem. Po nějaké době nás vlakobus vysadil v Blíževedlech a my se mohli vydat na sraz s ostatními do Skalky. V hospodě u piva jsme byli první, ale Vojta st. tr. s Růžou, kteří vandrovali už od středy, a Martin se Šamankou dorazili za chvíli. Ulovili jsme víc stolů a srazili je, abychom si mohli vykládat všichni společně. Po dvou hodinách a pár pivech jsme se dočkali i Pajdy s Divoškou, kteří jeli pozdějším vlakem. Nechali jsme je občerstvit po cestě a vydali se tmou do lesa, kde nám už Růža a spol. předem zabrali místo pod převisem. Pajda s Danem si jako správní členové AČP ještě upekli buřta a postupně jsme zalehli pod skálu. V noci jsme si chvílema mysleli, že nám převis spadne na hlavu, ale byl to jen Medvěd. Bylo krásně teplo a kromě zvuků lámajících skály se nám spalo dobře. Dali jsme si pořádnou snídani a mlhou střídající se s mírným mrholením se vydali na sraz ke starému dubu. Medvěd nás vedl zkratkami a nábližkami do Heřmáneckého dolu. U studánky jsme doplnili vodu, potkali 2 trampo-indiány a pak už volným krokem pospíchali přes Heřmánky k Dřevčicím. Pavouk už byl celý nervózní a bál se, že bude muset stromky sázet sám, ale nenechali jsme ho v tom a chvilku po jeho sondovacím telefonátu vylezli zpoza zatáčky. Kromě Pavouka s Bobinou a Martínkem, dorazil i Cajs, Mišák, Pivoňka a Chudkyn s rodinou, takže zástupců AČP bylo hojně – celkem 20 členů všeho věku. Naše zamluvené stromky byly až na konci aleje – čísla 57 – 59. Za pár let budeme pořádat na Starou Husí cestu pravidelné vandry za švestkami, třešněmi a hruškami. Za práci bylo potřeba se odměnit – někdo se správně po pečbuřtovsku odměnil buřtem opečeným na kraji pole, ostatní zamířili na pivo do Dřevčic. Kuchař zrovna odjížděl s cisternou, aby zalil ty naše právě zasazené stromky, tak jsme s jídlem museli počkat, ale čas jsme si krátili 11° Bakalářem. Čepující záskok byl trochu zmaten obratem piv, neboť kromě nás byli přítomní ještě Roverští patrioti, ale všichni jsme se dočkali. Návrat kuchaře byl vítán jásotem hladových trampů. Radši jsme si sepsali všechny naše objednávky předem, abychom na nic a nikoho nezapomněli, ale stejně padla otázka, zda vůbec bude tolik porcí pečené husy… Kuchař se dost snažil, ale při vší snaze se mu nepodařilo vydobýt 5 porcí. Husa byla trochu hubená, ale sýry a řízky stály za to – na Martínkově řízku se přiživili další 3 lidi. Když jsme se dostali ven, byla už tma – šli jsme znovu Starou Husí cestou a zkontrolovali, jak se daří našim stromkům a jestli náhodou už nějaká ta třešeň nevyrostla. Vzhledem k našemu počtu nás přijal kemp jménem tomu odpovídající. U ohně už seděli trampo-indiáni, co jsme je potkali dopoledne u studánky a tentokrát byli 4. Pavouk dokonce posléze vytáhl kytaru (den předtím dostal tak 10 upomínajících smsek, aby na ni náhodou nezapomněl) a zahrál nám – Bedna od whisky zazněla ten večer 2x a nejlíp se hrálo od 23:30 do půlnoci, kdy už skoro všichni potenciální posluchači spali. Ráno nás budilo sluníčko, tak jsme mu neodolali a postupně vylezli ze spacáků. Po snídani jsme pofackovali náš rozprac a rozdělili se podle toho, kdo kam šel. Pavouk s Martínkem, Mišákem, Pivoňkou, Cajsem, Medvědem, Vencou a Hirem vyrazili do Dřevčic (Hiro to pak vzal k vlaku do Jestřebí) a druhá skupina (Růža, Vojta, Divoška, Pajda a Kačka) se vydala do Skalky. Cesta do Skalky vedla podzimním lesem roverskými roklinami a na jejím konci čekala polívka a lívance v hospodě u Gregorů. Poslední rozloučení s pozůstalými trampy proběhlo v České Lípě na nádraží, kam dorazila i část party z Dřevčic autobusem.

Do svého vandrbuchu i na moudné stránky napsala Kačka