wz

 

                                                                 4.-6.12.2015                                                           

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Pavouckýho fotky

Obrázky Hira

Fotky Růžičkojc

Účastníci: Pavouckej, Pajda, Divoška, Toulavej Medvěd, Chudkyn, Kačka, Hiro, Venca, Vojta st.tr., Růža. Zbynďa a Veverka j.h. na Ostaši u Malíků.

 

Trasa vandru: Ostaš - Hlavňov - Hvězda - Supí koš - Amerika - kaple sv. Hubert - Jetřichov rozc. - busem do Pěkova - Ostaš, U Malíků - Ostaš vršek - Ostaš, U Malíků.

Zase po roce přišel čas zabijaček a taky zimních vandrů. Takovým naším „otevírákem“ zimního spaní pod širákem je již 20 let vandr na zimní táboření na Hvězdě v Broumovských stěnách, a tak jsme se tam i letos po 21. vypravili, ačkoli o zimě jsme si mohli nechat jenom zdát. Sešlo se nás pečbuřtů deset, takže o legraci nouze nebyla.

 

 

 

 

Zatímco jsme já s Pajdou, Divoškou a Medvědem dorazili v pátek po poledni na Ostaš, ostatní dorazili až večer na Hvězdu. My si tedy zatím pěkně pokecali s Petrem Malíkem i jeho švagrem, a deštivou tmou se pak přesunuli na Hvězdu, kam jsme dorazili chvilku před promítáním cestopisných fotek z Pákistánu. Vše bylo tak jako každý rok – jídlo i pití za lidové ceny (hotovka 60Kč, pivo Opat nevím, ale dalo se po dlouhé době konečně pít), skvělá obsluha v podání rodiny Novákových a hlavně prima lidičky. Když dorazil zbytek naší party, akorát jsme zabrali velký stůl za dveřmi v salonku. Kecalo se až do hodně popůlnočních hodin. Postupně jsme se vytráceli pod přístřešek opuštěného letního kiosku, který zajišťoval přijatelné závětří na větrném vršku v 699 metrech nad mořem.

Ráno jsme se začali budit po osmé hodině, ale ze spacáků jsme se hrabali až do devíti. V půl desáté už se snídala klasická gulášovka v chatě, psaly se pohledy nepřítomným marodům a vzpomínalo se na předešlé ročníky. Před polednem jsme věrni tradici zaveleli k odchodu. Jakožto ostašská sekce ZT jsme se pasovali do role pokračovatelů zimního táboření i tam, kde původně toto ZT v roce 1964 začalo. Rozloučili jsme se s neúnavným organizátorem Petrem Scholzem i jeho pomocníky a vyšli ven před chatu, kde nás doběhl pan vedoucí Novák s táckem panáků na již téměř tradiční přípitek na rozloučenou. Runda šla, tak jako vždy na účet podniku, ačkoli jsem zaplatil – to bylo ale až druhé kolečko. Odcházeli jsme tedy do mlhy notně rozjaření. U připravené vatry jsme se po focení rozdělili na dvě části – já s Vencou, Medvědem a s Pajdou, kterému to tak nešlapalo jsme to vzali přímo dolů, zatímco ostatní šli kousek po hřebeni. Sešli jsme se pak všichni v pěkné restauraci Amerika na broumovské straně hřebene. Na uvítanou jsme opět dostali od místního pana vedoucího panáčka špiritusu (pěkný místní zvyk). Tady proběhl oběd a bylo nám tam tak pěkně, že se nám opravdu těžce odcházelo. Naše další kroky mířili ke kapličce u Huberta, kam jsme došli již za šera. Protože autobus do Pěkova měl jet už za půl hodiny a další za hodinu a půl, rozhodli jsme se nespěchat, nasbírali dříví a na improvizovaném ohýnku si pěkně večerně zapečbuřtili. Paráda. Pak už jsme tmou šlapali k hlavní silnici na zastávku autobusu. Já s Kačkou jsme došli akorát, když autobus přijel. Kamarádi byli ještě dobrých 300m daleko. Poprosili jsme sympatického řidiče, jestli by nepočkal a když s tím souhlasil on i cestující, pár minut jsme spoj zpozdili. Popovezli jsme se nocí pod Ostaš a pak si dali předposlední výstup dne. K Malíkom do hospůdky jsme zapadli kolem sedmé hodiny. Byl tam už místní kamarád Petr Veverka se svým parťákem Zbynďou, takže nás kolem stolu u dveří sedělo 11 (Chudkyn musel jet domů dělat dětem hodného tatínka). Já se nenechal přemlouvat a konečně vyndal zde zanechanou kytaru a obšťastnil kamarády svou neškolenou hrou. Snad se to i líbilo. Tentokrát jsme skončili raději dříve a po jedenácté se vysypali před hospodu do tmy. Po krátké domluvě jsme pak všichni společně stoupali na mlhavý vršek Ostaše, kam už před námi odešel Vojta. Na Slepičárnu jsme se všichni vejít nemohli, tak to Pajda s Divoškou a Růžou zalomili u Hříbků a my ostatní bez ztraceného Vojty zatábořili na Slepičárně. Ještě jsme si udělali ohýnek, ale při pohledu do téhle prima televize na nás přišla únava, takže po půlnoci už byl v lese klid. Jen Medvěd nezklamal a řezal dříví ostošest.

Ráno mě probudilo sluníčko. Přesně jak jsem to říkal Pindejsovi na Hvězdě :-). Vstal jsem, udělal pár mlžných fotek a šramocením vzbudil i ostatní zde přítomné spáče, kromě tvrdě zařezávajícího Medvěda. Udělal se ohýnek, proběhla pohodová snídaně a já se pak sbalený trhnul a šel na okrajové skály zkusit fotografické štěstí. Bohužel bylo do dálky hodně špatně vidět, ale i tak sluníčko s mlhou pěkně kouzlilo. Obešel jsem celý vršek přes geolaboratoř, Frýdlantskou skálu a Čertovo auto a bludištěm sešel na cestu, která mě dovedla do sedla Ostaše, kde už v hospůdce snídali kamarádi. Pak už jen loučení a tradá domů. Je pravda, že tahle každoroční akce nemá s klasickým vandrem moc společného a jsou to jen takové přesuny mezi hospodami, ale i tak to má něco do sebe a my se sem za rok zase rádi vrátíme. Podpořit místní nadšence, kteří ZT na Hvězdě pořádají už 52 let a také místní podnikatele v pohostinsví, kterých je naštěstí čím dál víc a jsou čím dál lepší :-).

 

Sesmolil Pavouckej