wz

 

                                                                 31.12.2015 - 2.1.2016                                                           

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Foto Káča

Pavouckýho fotky

Obrázky Hira

Fotky Růžičkojc

Účastníci: Pajda, Pepa, Kačka, Hiro, Vojta st.tr., Růža, a jako hosti na skok bez noclehů Pavuckej, Bobina, Marťas, Bobr a Šalotka.

 

Trasa vandru: Roverské hory tam a zpět

Rosničky se na konci roku předháněly v katastrofických předpovědích a strašily hrozivým mrazem, takže Silvestra jel vandrem oslavit z pečbuřtů jen někdo. Ale i ten, co se zastavil jen na skok - bez přespání, neprohloupil. Bylo to pěkné a důstojné rozloučení se starým rokem. Tak nezbývá, než doufat, že ten následující bude celý stát za to! Vandropis níže sepsala rukou vlastní účastnice toho všeho, Káča. Moc dík :-).

Silvestrovský večer v kempíku na Roverkách

Novoroční vandrování bylo už zimnější

2. leden a svahy Vlhoště

Kterak pečbuřti slavili Silvestra a vítali nový rok / Kateřina Breiterová

 

Po zmatcích při domlouvání padlo nakonec rozhodnutí na Roverky. Chvílemi to sice vypadalo, že se zadaří jako někdy v dobách bezmobilových a bezinternetových a bude několik paralelních vandrů Roverkami, jejichž trasy se za celou dobu možná ani neprotnou. Nakonec jsme se ale na etapy v lesech roverských sešli. První dorazili Růža s Vojtou st. tr., posléze měli sraz Pavouk s Bobinou a Martínkem s Bobrem a Šalotkou. Nakonec se tato první eskadra AČP sešla pod jedním převisem (to už bez Pavoukovy slivovice s medem, která padla na kámen, jakožto poněkud nedobrovolná obětina končícímu roku). Tato brzy dorazivší část osazenstva nachystala zásobu dřeva na dlouhou silvestrovskou noc a pak se posilnila prvními jednohubkami a jak jinak než buřty.

V tu dobu jsem s Hirem byla ve vlaku kdesi mezi Bakovem a Českou Lípou. Osazenstvo pod převisem dostalo po nějaké době žízeň, tak se Růža s Vojtou vypravili do Skalky, což vyústilo i v přiblížení nás Růžou z Blíževedel tamtéž. Dali jsme si v hospodě jedno od cesty, doplnili zásoby pro žíznící kamarády a vyrazili za nimi do houstnoucí lesní tmy. Málem jsme ani nepotřebovali čelovky – Pavoukův tichý hlas nás naváděl celkem spolehlivě.

Když jsme se vydrápli pod převis, měl za sebou Bobr eskapádu se zlomeným prutem a nedobrovolným krmením ohně vlastním špízem – starý rok si evidentně žádal obětiny všeho druhu. Po zalomení palců a přivítání jsme se rozprostřeli kolem ohniště a rozběhla se řada činností – Bobr, pokud neměl zimapauzu, hrál na kytaru, Bobina s Růžou mazaly další jednohubky (sešly se 3 exempláře česnekové pomazánky), já a Hiro jsme se dali do přípravy guláše a do toho stále něco kolovalo – jednohubky, špek, klobáska, rum, … …

Tak jsme si tak užívali tu pohodu pod převisem - společnost podobných šupáků, vandráků, trampů a podobné havěti u ohně je nejlepší – když tu okolo začalo něco čenichat. To Rex přiběhl – předzvěst toho, že poslední účastníci – Pajda s Pepou – jsou nedaleko. Bohužel jsme takto v plném počtu nepobyli příliš dlouho – Pavouk, Bobina a Martínek se s námi po nějaké chvíli rozloučili a vydali se vstříc autu a teplým postelím. O nějaký čas později je následovali i Bobr se Šalotkou – ti ale alespoň stihli ochutnat guláš, který se po necelých 3 hodinách uvařil do dokonalosti. Plíživě se kolem nás prosmekly poslední dvě hodiny starého roku a ten nový jsme přivítali společně s kamarády, rumem a prskavkami. Poseděli jsme ještě chvíli u ohně, kolem půl druhé zalézali do spacáků a okolo sněžilo.

Ráno byl les kolem nás pokrytý vrstvičkou sněhu – nebyla velká, ale na idylu zimního vandru nám stačila. Rozvláčně jsme posnídali a nakonec i zabalili ty naše batohy, rance, usárny, žracáky… Šli jsme ztichlým lesem a stavili se cestou i na pár kempech – až na třetím bylo živo. I když to jsou trochu silná slova – hoši zrovna lezli ze spacáků, i když odpoledne už trochu pokročilo.

V Dřevčicích okna hospody svítila do tmy a tomu volání se těžko odolávalo, tak jsme tam radši zapadli dobrovolně. Kromě jídla a piva/čaje se nám dostalo i společnosti dvou psů zvících velikosti telat, kteří zvládli zabrat velkou část lokálu. Trochu jsme si zakarbanili a vyrazili ven do tmy – do Heřmánek a dál do skal. U studánky jsme doplnili vodu a za chvíli už pod převisem shazovali bagáž ze zad. Pepa s mírnou Růžinou asistencí rozdělal oheň a za chvilku jsme se mohli s klidem a kručícími žaludky vrhnout na vaření. Nesměla chybět novoroční čočka, ale ani buřty (pečbuřt jak na Nový rok, tak po celý rok) a další várka jednohubek s česnekovou pomazánkou (zásoby se nějak netenčily). Pajda pak přihodil na oheň udržovací kohát a my zalehli do spacáků – budou první letošní sny vandrovní?

O čem kdo snil, netuším, ale vstávali jsme časně, protože Vojta měl od dvou službu, a to už musel být doma. Spěšně jsme posnídali, vyklepali z věcí nějaké to kilo písku, doplnili dřevo pro další vandrovníky a vyrazili. Cestou jsme zrekognoskovali další kempy, kde bylo opět prázdno, a před polednem se loučili ve Skalce. Růža s Vojtou a Pajda s Pepou odfrčeli auty, já kvůli natažené šlaše v chodidle nerada vyrazila předčasně na vlak do Blížáků a Hiro se sám po zastávce u Gregorů vydal na Vlhošť.

 

Sesmolila Káča