wz

 

                                                                 22.4.-24.4.2016                                                            

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Fotky Pavouckýho

Fotky Starého trempa

Obrázky Ufča

Hirovo snímečky

Účastníci: Růža, Vojta St.tr, Cajs, Divoška, Banjo, Pavouk, Kačka, Hiro, Čipr a na skok Chudkyn, Ája, Anež a Adam.

 

Trasa vandru: Okolo Jablonečka v Kérkonoších

 

AČP nešíří vizi jen mezi šupáky, ale už i v kulturním světě. Vandr po Krkonoších jsme totiž začali tentokrát stylově shlédnutím představení trempské hry Zločin v posázavském pacifiku v kulturáku v Jablonečku v podání ochotníků z Vysokého. Po následné merendě ve vyhlášené místní putice Tunel a noclehu hnedle za ní, jsme pak konečně vandrovali po aprýlovejch horách. I na pěknej blizzard došlo..

Pečbuřti v divadle

Pečbuřti na cestě

Pečbuřti ve sněhové vánici u ohně

Pečbuřti zase na cestě

Kultura za 500, aneb podhůřím Krkonoš za malebnými chaloupkami

Občas v kulturáku v Jablonci nad Jizerou hostuje divadelní spolek vysockých ochotníků. Již jen to, že vysockých, zaručuje jistou kvalitu. Tentokrát přivezli divadelní kus - Zločin v posázavském pacifiku. Zajímavý byl i termín a to pátek. Děj představení má vše společné s trempinkem, tak co to spojit s trempem? Rozeslali jsme zvadla a čekali na reakce kamarádů. Ta na sebe nedala dlouho čekat a začly chodit první objednávky na lístky. Nakonec se z toho vyklubala naše největší trempská společnost za poslední dobu, pokud nepočítám kuželky či buřtobraní.

Již naše setkávání se před kulturákem budilo značnou pozornost. Banda trempů v Jablonečku působí značně vzácně, natož pokud se chystají do divadla. Přes dvě hoďky trvající kus, tedy i s přestávkou na dýmku míru či kalíšek ohnivé vody, se zdá unavující, ale strhující herecké výkony ochotníků nám nedaly vydechnout až do konce. I proto přišel vhod krátký přesun do místní osvěžovny s názvem Tunel. Ofiko název zní hotel Krakonoš, kde jsme hluboký kulturní zážitek spláchli několika hlubokými doušky zrzavý vody z Rohozce či Trutnova, když už jsme byli v tom Krakonoši. Měli jsme domluvenej spací plac hned pod hospodou, kde jsme u hranatýho ohniště doprobrali hérečky z představení, něco vopekli na klacku, páč kuchař v hospodě po desátý nefungoval a vzhledem k pokročilé hodině se vytrousili do hajan.

Než jsme se ráno vypakovali, nasnídali a poklidili, na kostelní věži už odbíjeli desátou. Nejvyšší čas začít výstup na vyhlídku na Strážník, kde jsou pěkný rozhledy na Rokytnici, Paseky a i Vysokej. Tady se dá i posedět, měli jsme v plánu i zatopit a něco pojíst, chodit hladovej do hospody se prodraží. Ale zrovna jako naschvál sme tu potkali chlapy z Krnapu, tak sme je radši nedráždili a učinili sme přesun do sousední fsi Františkov k Háskom a tam sme se natláskali. Tady se s námi po hostině rozloučila Chudkynovic rodinka, nějaké ty resty vyžadovaly jejich přítomnost doma. Nás čekal pohodový přesun přes Brno na Hejlov, kde má jeden místní kolchozník prima tábornickej flek vybavenej vohništěm, udírnou a posezením. A navíc - je to hned u háje, kde se dají natáhnout plachty a prima přenocovat. Sme vlastně na hřebínku a tak je znát pouvětří co tu sílí a začíná i pršet. Majitel pozemku je náhodou na místě s rodinou a hodujou pochutiny z udírny. Hned dostáváme studenou držkovou, páč si zkracujem cestu přes louku, na což jsou soukromí zemědělci zvlášť hákliví. Zachraňuje nás situace, že tu tráva sotva vyrašila a že si mě pán pamatuje ze základky, i když já jeho né, páč je o dost starší. Nakonec sme se dohodli že si mě splet. Důležitější ale je, že smíme na fleku přebejt a přenocovat. Asi to je tím že nejsme ti rekreanti, za něž nás považoval, a že sme o pobytí slušně požádali. Po chvíli nás opustili přes louku přesně tak, jak jsme příšli my. Tomu sme se už společně zasmáli. Energii pro večerní televizní vysílání sme měli v cuku letu, a tak sme sklouzli pod stráň do hospůdky k Mikšom. Tady jsme si prohlídli orchestrion, přesně takovej, jak ze seriálu Chalupáři, kterej ale už kloudně nehrál. Ještě, že si ho pamatuju z doby jeho největší slávy. Museli sme taky vochutnat Bělskou tláču, někdo i mrtvého neplavce. Mezitím se déšť změnil ve sněžení, v němž už se dá kolem vohniště pobejť. Dem teda pálit dříví, jak říká Divoška, která je tu s námi.

Zase sme si posunuli večerku a tak není divu, že ráno se nechce vstávat. Dá se říct že jsme i zaspali. Tím se nám zkrátil o hodinu čas na program zbytku vandru, kde jsme měli plánován přesun přes Jestřabí do Poniklýho do muzea, kde nám Bobina domluvila u své tety prohlídku. Po bojové poradě u snídaně to téměř jednomyslně škrtáme a odvoláváme. Stihnout by to sice šlo, ale tím by zmizla pohoda vandru. To už nás opustil Čipr, jenž frčel stíhat autobus ke baráku a tak vyrazil dřív. Přes pozemky nám známého zemědělce volíme tedy návratovou politiku i my. Ještě se s ním potkáváme, když přikrmuje své chlupaté krávy ve venkovním výběhu, nedá mu, aby zvědavě nevyzvídal, jak sme se měli. Když sme mu to pochválili a že sme se měli príma, pozval nás zas někdy příště. Nakonec z něj vylezlo, že má sen, postavit tam rozhlednu a že už zkouší i dotace. Když to nevyjde, vrazí do toho úspory i kdyby měl hladovět. Kdybychom se neutrhli, povídáme si tam ještě dneska. No a tak sme si to šinuli převážně z kopce, mezi rozkvetlými petrklíči, narcisy a byli rádi, že noční sněhový blizard si dal na chvíli pokoj. Kupodivu dolů do Jablonečka to bylo snadnější, než z Jablonečka nahoru. To už ale nezbývalo nic jiného než se v Tunelu odměnit něčím jako k pozdnějšímu obědu. A že nám chutnalo, nejen oběd ale i vandr.

 

Sesmolil Vojta (St.tr.)