wz

 

                                                                 18.-22.7.2016                                                            

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Fotky Pavouckýho

 

Účastníci: Pavouckej a Vazoun

 

Trasa vandru: Nové Město nad Metují - Klášterec nad Orlicí (komplet :-) - cca 80km pěšky)

 

Velkej vandr, kterej jsem plánoval do Krušnejch hor, ztratil v průběhu času a příprav všechny účastníky kromě mě. Rád jsem tedy kejvnul na nabídku Vazouna a vyrazil s ním do „jeho“ hor - hor Orlickejch. I ty byly sice chvílema krušný, ale vše vyvážily hluboký lesy, potoky s čistou vodou, krásný výhledy a občas i nějaká ta putika :-). Průběh níže je popsán jen tak zhruba den po dni se základníma údajema. Řečeno slovy klasika: na dobrý akce není třeba slovy plýtvati…

Hory Orlické – krušné a epické

 

Den první, pondělí 18.7.2016

Nové Město nad Metují – Peklo – Holubí palouk

 

Nejprve byl sraz s Vazounem na nádraží v Hradci Králové, pár pivek v podzemní putice a pak přesun do Novýho Města nad Metují, kde započal přechod Orliček od severu k jihu Projímátorem a kafem v nádražce, následován pak prohlídkou pěknýho města. Červenou značkou jsme potom pochodem proti toku Metuje došli do vyhlášenýho centra místního cestovního ruchu, Pekla. Tady jsme se v podvečer poněkud zasekli, anžto tu měli v místní rázovitý knajpě dobrý pívo, výbornou a velmi pohlednou obsluhu a nádherný prostředí. Pomohli jsme personálu zavřít a nočním přesunem došli na rozcestí Holubí palouk, kde jsme zakempili u místního vohniště. Vazoun oprásknul naloženou krkovici, tak se nám pak s plnými břuchy pěkně spalo.

To odpoledne a večer jsme ušli cca 13km a spali v 430 m.n.m.

Mapa (klikni pro zvětšení):

 

 

Den druhý, úterý 19.7.2016

Holubí palouk – Nový Hrádek – Zelinkův mlýn – Skutina – Sedloňov – Sedloňovský Černý kříž

 

Vstávali jsme brzo, ostatně, tak jako celej tejden – Vazoun je totiž ranní ptáče. Po ohýnkový snídani jsme šlapali s malým blouděníčkem do vsi Novej Hrádek. V krámě proběhla limča, pak v už votevřený hospodě vedle, kafe a pivka. Kopcem jsme vyšlápli po červený značce kolem bejvalejch vrtulí (pěknej výhled na Krkonoše) k Zelinkovu mlýnu. Cestou přeprška pod smrky. Dál po zelený na Skutinu. Tady u pěchotního srubu v kiosku kafčo, limčo, pivčo. Loukami a lesním ouvozem po modrý značce do Sedloňova. Zde vodpočinek na zahrádce místního penzionu u křižovatky (Sedloňovský hrad se to jmenuje nevim proč). Pak v podvečer po modrý na hřeben Orliček. Malej zásek ještě v jedný nový putice na malý pívo a potřesení rukou s Lojzou z Josefodola u Mladý Boleslavi, kterýho jsme tam náhodou potkali. Výstup na vršky byl vyčerpávající, ale v lesních průsecích jsme byli vodměněný pěkným výhledem na západ slunce. K Sedloňovskýmu Černýmu kříži jsme se doplahočili skoro za šera. Začalo docela funět a bouda horský služby vypadala neprodyšně zavřená. Vazouna upoutal žebřík vedle chalupy a dvířka nahoře. Dal to dohromady a vo luxusní nocleh bylo postaráno. V patře chajdy za nezamčenejma vrátkama bylo čisto, dvě židle, stůl a matrace bez plísně. Víc jsme nemohli chtít. U venkovního stolu jsme se ještě nadlábli a po desátý zalehli na matrace. Venku sténal vítr, ale nám bylo bezvětrnně parádně. No, větry jsme možná trochu měli, ale hrdě a tvrdě jsme to zaspali…

Ten den jsme přes několik kopců ušli okolo 18km a spánek proběhl v nadmořské výšce 1000m.

Mapa (klikni pro zvětšení):

 

Den třetí, středa 20.7.2016

Sedloňovský Černý kříž – Šerlišský mlýn – Masarykova chata na Šerlichu – Velká Deštná – Jelenka -  Koruna – Pod Homolí – Tetřevec – Kunštátská kaple – Pěticestí – Mezivrší – Anenský vrch, rozhledna

 

Časný vstávání v půl sedmý už mě nepřekvapilo. Opulentní snídaně u venkovního stolu za pomoci starýho dobrýho liháče započala krásně krásnej den. Po silničce jsme pak došli na vyhlídku vybudovanou na stropu ŘOPíku a tam se na stlučené lavici kochali výhledem do nížina na západě. Mimo značku i cestu jsme krásně divokým lesem sešli k Šerlišskýmu mlejnu, kde měli ještě pochopitelně v devět dopoledne zavříno. Nepustili nás ale jen tak a nalákali na kafe a pivko. Inu, pohostinnost jaksepatří – tzv. zákeřná pohostinnost :-). Pak výstup k Masaryčce, oběd v hospodě a po poledni započal suchej bezhospodnej pochod trvající jen z krátkejma přestávkama cca 8 hodin. Trasa popsána výše – občas pěkný výhledy, občas šlapačka mimo značku po bunkrovce, občas zajímavý setkání (anglicky hovořící turisté na vodou zatopené bunkrovce s malým capartem v holinkách, věřící týpek nabízející nám spásu atp.). Byla to taková namáhavá pohoda J. Na rozcestí Pěticestí jsme se potkali se zakempenými maníky s vobrbatohy, poradili jim kam pro vodu (taky jsem došel) a dovalili jsme z posledních sil na Anenský vršek k rozhledně. Západ slunce parádní, ale spaní vokolo skoro nemožný – všude naděláno a opapírkováno. Pfuj. Nakonec jsme si natáhli plachtu mezi nohu rozhledny a místní obelisk. Chvilku jsme zapečbuřtili u ohýnku, ale únava nás po desátý zahnala do připravenýho pelechu. Noc byla rušná – na rozhlednu furt někdo coural. Byl ouplněk a prasecky padala rosa – ještě, že jsme si natáhli tu plachtu.

Ten den jsme absolvovali nejnáročnější pěší přesun a naťapali 23km (většinu z toho až vodpoledne). Spali jsme v 992 m.n.m.

Mapka trasy na Seznamu (na obrázek se nevešla :-)): Trasa Kříž - Anenský vrch

 

Den čtvrtý čtvrtek 21.7.2016

Anenský vrch – Hanička – Pod zadním vrchem – Orlická Chata – Zemská brána – Na Čiháku – Pašerácká lávka

 

Budíček před sedmou opět vobstaral Vazoun a taky východ slunka. Mrkli jsme se na něj z rozhledny. Sbalili jsme se a bez snídaně vyrazili po vosmý na cestu. Posnídali jsme v přístřešku kus nad Haničkou. V pevnosti pak zrovna votevřeli kiosek s točenou Holbou a tomu se nedalo vodolat. Taky kafe uvařili. Prohlídku jsem nepotřeboval, Vazoun to tady znal a vše mi živě popsal a vysvětlil. Čas popoběh, já si ještě na kasárenský umývárce vomyl mastnou palici a po posledním malým pivku jsme pod pálícím sluncem zase vyrazili na cestu. Opět jsme šli krapet trochu mimo značku okolo bunkrů. Spojeno s Vazounovým odborným výkladem a svačinou. Taky jedno strašlivě napitý klíště jsem si cestou sundal. Lahváče koupený na cestu byly zcela využity při vodpočincích ve stínu horkýho lesa. K Orlický chatě Rampušák nad Zemskou bránou jsme dorazili s jazykama na vestě. Seděli jsme venku, kecali se spolumajitelem a místními turisty a pili Bernarda. Bylo fakt vedro. Dál to nešlo. Žádost o přespání na pozemku u hospody byla ale vrchním rázně zamítnuta. Naštvaně jsme tedy přestali utrácet, zaplatili, vodmotali kilák toaleťáku (to kvůli tomu Bernardoj, radši) a vyrazili hledat nocleh. Vzali jsme to po silnici na Zemskou bránu (slavnostní přípitek v cíli vandru) a tam se vod nějaký milenecký dvojice dozvěděli, ža kilák po silnici nahoru za řekou je votevřená putika Na Čiháku. Nějak jsme zase dostali žížu a s posledních sil tam došli. Vedoucí už zavíral, ale nezavřel a jen kvůli nám dvěma vytrval. Opět jsme odcházeli za tmy. Trochu poprchávalo. Po tmě jsme ale našli jen Pašeráckou lávku a nakonec skončili pod plachtou přímo v rezervaci u řeky. Oheň jsme tedy nepáchali, jen jsme dopili, všechno, co jsme ještě měli a zalehli. Šumění řeky v peřejích přehlušilo vše, i naše kručící útroby. Nějak jsme zapomněli na večeři…

Celý ten den jsme ztráceli výšku a šlapali po rovině, nebo z kopce a v horkém letním dni ušli 21km. Nocleh na břehu řeky byl druhej nejnižší za celej vandr v 530 m.n.m.

Mapa (klikni pro zvětšení):

 

Den pátý pátek 22.7.2016

Zemská brána – Pašerácká lávka – RS Orlička – Klášterec nad Orlicí

 

Extrémní vstávání v 5,30 nás překvapilo voba. Snídaně na břehu řeky pomohla odbourat část pochopitelný únavy. Pak byl zdlouhavej pochod do Klášterce nad Orlicí kolem bývalého pionýrského tábora, kde jsem coby děcko dostal úplavici, se kterou jsem si pak pobyl v Litomyšli v nemocnici na infekčním oddělení do konce prázdnin. Moc pěkná vzpomínka. V Klášterci byla před devátou ještě zavřená hospoda, ale votevřenej COOP. Nakoupil jsem křupavý rohlíky, jogurt, taveňák a párky a parádně se dojed. Vazoun byl, pravda, střídmější. Žížu jsme ale měli voba. Počkali jsme před hospodou Na Kovárně a tam pak u limči a kafe vyčkali příjezdu autobusu, kterej nás přes přehradu Pastviny dovez k vlaku do Letohradu. V Hradci Královym pak jen zalomení palců a konstatování, že lepší už to ani nemohlo bejt. Jak správně Vazoun podotknul, jsme zvědaví, kterej vandr bude krušnej příště. Vazoun navrhoval Polabí, či Holandsko. Zdolané převýšení skoro dva a půl tisíce metrů nás na nějakej ten čas vod hor trochu vodklonilo. Ale to nic, to přejde :-).

Za to poslední dopoledne jsme jen šmajdali ráno kolem řeky u Zemský brány a pak podél řeky do Klášterce cca 6km.

Mapa (klikni pro zvětšení):

 

Suma sumárum jsme ušlapali za neúplných pět dní okolo 80 kiláčků, přitom nastoupali a také klesli skoro 2 500 metrů. Pfuj tajbl vespolek. Ale dobrý to bylo. A skoro, řek bych, nezapomenutelný!!! Jen víc takovejch vandrů…

 

Dohromady splácal Pavouckej

Začínáme

 

Panoramata nad Novým Hrádkem

 

Pohodička na zápraží putiky v Sedloňově

 

Středeční ráno u Sedloňovského Černého kříže

 

Na bunkrovce - Vazoun tu únavu jen hraje. Musí. Před námi je ještě 12km :-)

 

Cesta a cíl

 

Čtrvteční ráno na Anenském vrchu

 

Pavouckej na Haničce

 

Dělostřelecká tvrz u Haničky

 

Peřeje Divoké Orlice

 

Most přes Divokou Orlici v Zemské Bráně