wz

 

                                                                 23.-25.9.2016                                                                                  

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Fotky Bobiny

Fotečky Káči

Účastníci: Bobina, Zvěrka a Káča

 

Trasa vandru: Okolo Kolína

Rok se s rokem sešel a přišlo zase září – nejvyšší čas na uspořádání již tradičního Babského vandru. Zvěrka naplánovala trasu a hlavně kulturní body, které na vandru bez mužské části osazenstva nesmějí chybět, v okolí Kolína – bude tedy vandr na placku.

 

 

Nakonec jsme se kvůli různým povinnostem, úrazům a podobným věcem sešly na nádraží ve Veltrubech jen 3 – já, Bobina a Zvěrka. První byla na plánu návštěva Zvěrky a plánování podrobností u grilu. Jen přichystané zásoby by nasytily na měsíc tak regiment vojáků, takže zdolat je se nám nakonec nepodařilo. Ustlaly jsme si na zahradě – přece nebudeme na vandru spát uvnitř, a pozorovaly hvězdy, protože byly pěkně vidět.

Kohout si mohl ráno plíce ztrhat, jak kokrhal o závod, ale my jsme jeho snahy účinně ignorovaly, což vedlo k odložení plánu vyrážet v osm. Nakonec jsme ale posnídaly a vyrazily přes Hradišťko, kolem rybníků a přes les k Labi, podle něhož jsme došly do Kolína. Původně jsme chtěly nejprve navštívit místní synagogu, ale v infocentru jsme zjistily, že je tak akorát čas vydat se na prohlídku kostela sv. Bartoloměje. Výklad zřízence místního muzea byl vskutku zajímavý – kostel měl pestrou minulost včetně několika požárů a poškození při náletech. Za kostelem se nachází místní „minikostnice“, ale zájemci se mohou dívat pouze klíčovou dírkou, jinak není přístupná. Při prohlídce nám už notně vyhládlo, tak jsme upokojily své žaludky dobrým jídlem v jedné z restaurací na náměstí. Mezitím čas pokročil a na návštěvu synagogy už bylo pozdě, tak jsme vyrazily rovnou k rozhledně v bývalé vodárenské věži postavené Františkem Jandou roku 1930, která je dnes nově (od r. 2015) a opravdu pěkně zrekonstruovaná a vidět z ní je široko daleko. Kulturní část vandru jsme zakončily kávou a zákuskem v kavárničce, kterou jsme potkaly cestou, a návštěvou místních ikon – medvědů, co se díky Břetislavu Pojarovi potkali u Kolína. Pak jsme šláply do kroku na cestě zpět do Veltrub a houstnoucí tmou dál Veltrubským luhem. Zvěrka měla u Labe vyhlídnuté místo, kde prý vždycky chtěla přespat, ale teprve nyní k tomu nastala ta správná příležitost a ani rybáři místo neokupovali, jako mnohá jiná. Dřeva bylo okolo dost, jen šlo o nějakou prořezávku, tak tenké větvičky hořely jak troud a z nasbírané hromady obývalo jak sníh na slunci. Na opečení buřtů a sýru a uvaření čaje nám to ale bohatě stačilo. Hvězd svítila zase spousta a u Labe byly bez světelného smogu i lépe vidět.

Ráno jsme docela spěchaly, ale opečenou snídani a čaj jsme stihly. Pak už jen zbylo zabalit spacáky a vyrazit dál, protože Bobina potřebovala stihnout vlak celkem brzy. Cestou jsme potkaly rakytníkový lán i podivnou směs zvířat v ohradě (od ovcí po pávy na střeše bývalých? stavebnin). Ochutnaly jsme z pramene velkoosecké minerálky – byla dobrá, ale je prý příliš silná na to, aby mohla být označena za léčivou. Stihly jsme to akorát, aby nás vlak popovezl do Poděbrad, kde jsme se zastavily na osvěžení v mléčném baru a pak obdivovaly kolonádu, sochu Jiřího z Poděbrad a místní zámek. Před odjezdem jsme stihly i oběd v nádražní hospodě – měli 3 poslední jídla vždy po jedné porci – akorát jsme se podělily a vlak už houkal u nástupiště. Bylo to fajn, tak snad nás příště bude zase o něco víc.

Sepsala Káča