wz

 

                                                                              2.-4.12.2016                                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Fotky Pavouckýho

Obrázky Růži a Vojty

 

Účastníci: Vojta St.tr., Růža, Pajda, Divoška, Dan, Kačka, Venca, Toulavej Medvěd, Čipr, Chudkyn, Pavouckej,  Cajs, Gepard, Gepardice a Vazoun.

 

Trasa vandru: Hlavňov - Hvězda - Supí Koš - Nad Pánovo cestou - Údolí Hlavňovského potoka - Hlavňov - Zeidlerova hora - Pěkov - Ostaš - Žďár nad Metují.

Opět po roce jsou tu Vánoce. A jen pár týdnů před Vánoci pořádají turisté z Police taškařici zvanou Zimní táboření na Hvězdě. Akce je to letitá a letos se konala již po 53. Tak jako již 21x, ani letos jsme nemohli chybět my, pečbuřti. Průběh se podobal mnoha předchozím ročníkům, snad jen s tím rozdílem, že letos bylo počasí vpravdě zimní jaksepatří. A také se nás letos sešla pěkná hromada.

Parádní interiér Chaty na Hvězdě

Šupáci v divadle nad Kovářovkou

Pečbuřtíme vždy a všude :-)

Scukli jsme se v Hlavňově U Doležalů, kde nás majitel Petr upozornil, že na EET nehraje a tak, že jsme jen u něj v chalupě na návštěvě. Konzumaci jsme tedy uhradili dobrovolně :-). Celá banda se pak přesunula mrazivým večerem po silnici na Hvězdu, kde byl dokonce i volný stůl. Pozdravili jsme se s pořadateli a Divoška dojatě převzala dar od Petra Scholze – novinku od Manmatu kožešinový rukávník. Povídalo se, jedlo a pilo za rozumné ceny s výbornou obsluhou Novákových dlouho do noci. Zakempili jsme pod naším oblíbeným přístřeškem před chatou, kde bylo aspoň sucho, když už ne teplo.

 

Ráno nás vyhnaly ze spacáků skoro všechny základní potřeby. V restauraci proběhla bohatá snídaně a registrace u pořadatelů, čímž jsme přispěli (doufám) k pokračování téhle skvělé akce. Venku ale zářilo slunce z modré oblohy a jiskřil mrazivý sníh. Byl čas vyrazit k našemu obligátnímu cíli, stolové hoře Ostaš. Rozloučili jsme se a jako skoro pokaždé si ťukli na schodech s panem Novákem na zdar příštího roku a zdraví všech zúčastněných. U kaple jsme se chvilku ohřáli u sudu. Dan stihl provést polokremaci buřta a Pajda málem zapálil připravenou hranici. Škody už jsme tedy nadělali dost, mohlo se vyrazit do hlouby skal a lesů. Kolem Kočky jsme došli ke Skalnímu Divadlu a na Supí Koš. Kochali jsme se jasnými výhledy a těšili se, až zapečbuřtíme. Přístřešek, který jsme si ale pamatovali z předmnoha let se furt neobjevoval, tak jsme nakonec zažehli ohýnek přímo na cestě, po které jsme pak chtěli sestoupit do Hlavňova. Zadařilo se – plameny olizovaly smějící se špekouny a mastné huby kamarádů, koloval svařák, další tekuté pochutiny a humor. Soumrak nás zastihl opět v Hlavňově, kde jsme zalomili palce s Gepardy, co tu na nás čekali, aby se s námi po pár poctivých žejdlících u Petra přesunuli na 5km vzdálený Ostaš, kde tradice zimních táboření v roce 1964 začala a kde my už pár let své zimní putování Polickem končíme. Skončili jsme v hospůdce U Malíků, která zde sice ještě v roce 1964 nestála, ale teď stojí a dobře, že tak :-). Péťa změnil dodavatele piva a my si překvapivě vychutnávali Kozla 11. K tomu kuchař uvařil vskutku chutnou krmi (steaky, tataráky, masové směsi atp.), a tak se i debužírovalo. Já v zastoupení objednal pro všechny frťánky, aby si aspoň na dálku mohli připít na Bobininy kulatiny. Díky Gepardům a pak i místnímu borcovi došlo též na skvělou muziku a jen těžko nás dlouho po půlnoci vyháněli z hospůdky ven :-). Někdo vzal zavděk chatičkou, někdo se pověsil mezi stromy opodál, či položil jen tak na zem. Někteří se vyšplhali na Slepičárnu a ti nejlepší (!!) si dali noční okružní prohlídku nazvanou „Okolo Ostaše necestička“, Ti nejlepší jsem byl já s Divoškou, protože jsme se malinko zapovídali a sešli z nám známé cesty, abychom pak hodinu šlapali po cestách neznámých a zakempili před třetí ráno pod bezejmenným šikmým šutrem kousek od Eldoráda.

 

Ráno tam bylo mrazivé a mlhavé. Rychle jsme se sbalili po sto metrech tápání „objevili“ Eldorádo. Tedy, to co z něj zbývá – šikmá skála a něco jako ohniště. Dřevo žádné, klády na sezení pryč… Chjo… U Malíků už byla většina našich kamarádů a zábava v plném proudu. Nejvíc zabodoval Vazoun, který se rozhodl chatkaře drsně probudit a vlezl do jiné chatky. Drsné probouzení halasným pokynem: „Vstávat holoto, přece nebudete chrápat do oběda“ tedy proběhlo, ale dotyční cizí lidé v chatičce nocující, se asi moc nenasmáli… Probírali se i spací destinace, neb jsme se opravdu nocí rozprchli do všech stran, upíjel se čaj a venku se nad kopcem trhala mlha. Nastal čas loučení – s kamarády, co pojedou jinudy, s Péťou, s Vostašem… Cestou k vlaku jsme se kochali majestátným pánem kraje, Ostašem, který vystupoval z mračen mlhy. Jakoby nám našeptával: „Vraťte se, vraťte se…“ A to my asi jó. Co takhle třeba na konci ledna na zvěřinové hody?

 

Sepsal Pavouckej

Majestátný Ostaš