|
|||
|
Účastníci: Vojta St.tr., Růža, Pajda s Rexem, Dan, Pavouckej, Bobina a Marťas
Trasa vandru: Kousek vod Mácháče tam a zpět
Na oslavu konce roku choděj normální lidi buď tancovat, nebo se vožrat na náměstí. My trempi dem prostě do přírody. |
||
|
Vzhůru do skal
Na úplně jiném kempu, než kam jsme měli původně namířeno
Nový rok je tu!
Konečně teplo :-) |
Předvoj letošní silvestrovské trachtace tj. já, Pajda a Rex se scházíme
při přestupu z vlaku na vlak v Bakově. Vysadit se necháváme na
bezdězským nádraží a kolem Šantánu procházíme jako kolem hnojiště.
Zároveň zjišťujem, že maj stejně zavříno. Že je několik řádků pod nulou
jasně dokládá křupání zamrzlých kaluží pod nohama a snad všudypřítomná
kapka u nosu. To se nám líbí, páč nebudem muset čistit botky od bláta a
z palice nám mráz rýmu vyžene. Namrzlá flora kol dokola dokládá krásný
předposlední den roku. Před šesti lety nalezený kempík se daří najít
hned na podruhé, což považujem za úspěch vzhledem k tomu, jak je to tu
všechno zas zarostlý borovičkama, které rostou jak z píva. Na kempu
slavnostně otvíráme lahvový rum, z kterého si zavdáváme s ohledem na
věci příští. Překračujem trať a noříme se do Kukaček na revizi dalších
známých míst. Na tom nejprofláklejším narážíme na trojici už tří
bezdomovců. Tady je to už nadobro ztracený. Snad by pomohla samotná
likvidace. Nejsme si ale jisti, zda by se individua jen nepřemístila na
další flek. Tam tedy míříme my a tvoříme palivo pro večerní seanci v
předsilvestrovské noci. Před tím jdeme ještě na rande s Hirem, který
dorazil dalším spojem a již společně razíme občerstvit se do místní, pro
trempy příznivé, nálevny v Oknech. Proběhlo vše v poho a tak v nejlepším
padáme pálit dříví na kemp. Ještě doplnit ve studánce vodu a už snad
máme všechno ke vší spokojenosti. Ještě, že se Hiro po uklouznutí na
namrzlých schodech nezranil anebo nenamočil v potoce. Po skončení
televizního programu, všelijakého opejkání a ochutnávání tuhých či
tekutých pochutin zaléháme a těšíme se na ráno, že budem pokračovat. Tak
dobře se hnípalo, že se s údivem probouzíme až v půl devátý. Po všech
ranních radovánkách úkol dne zní: vrátit se ke studánce, kde Hiro při
uklouznutí zřejmě z kapsy vytrousil placatici s rumem do potoka.
Samozřejmě tam nebyla. Než sme se rozhodli o směru dalšího postupu,
přišoural se místní chatař, jestli něco nepostrádáme a vytáhl
postrádanou čutorku k Hirově radosti z kapsy. Trempem se přemísťujem do
Doks a těšíme se na porculán, polívčičku a pívečko. Toho se nám dostává
až v hotýlku, jehož jméno si již nepamatuji. Vím, že tam byl zájezd
hladovejch skopčáků, kteří se sem přijeli na konec roku natláskat a
vyřádit. Začal nás tlačit čas, páč se máme ve Splavech sejít s další
částí naší trempské družiny a tak padá rozhodnutí cuknout stanici
vláčkem. Za místo spichu určujem nálevnu na Rybníčku i když tušíme, že
nás s pejskem dovnitř nepustěj, což se taky splnilo. Jejich smůla,
přišli o slušný kšeft, který shrábli ve Sklípku, i když byl narvanej až
po střechu skopčákama. Během chvilky doráží boleslavská sekce a to
rodina Pavouckejch i s mladým Matlasem, kterej se konečně dočká svého
prvního zimního vandru. A to ještě jakýho! Když je akorát tak dopito a
najezeno, hlásí se Růža, že je za rohem a že by bylo záhodno vyrazit.
Volíme ji tedy vedoucí zájezdu, platíme a dem. Loučíme se s Hirem,
kterej odjíždí utěšovat do Hradce marodnou Kačku. Noříme se do roklí a
hájů, zdravíme trempy na převisu nad cestou, kteří již rozjíždějí
Silvestr, a televize zaplňuje dýmem nám určenou trasu. Uhýbáme gazíku s
pražskou poznávačkou nacpanýmu k prasknutí dětmi a stoupáme na flek
určený pro rozlučku s letošním rokem. Předpoklad, že gazík míří oklikou
tam co my, se záhy potvrzuje. Nastupuje plán B a tak již skoro po tmě
traverzem měníme operativně místo. Tam již rozbíjíme své dočasné
kempoviště. Právě včas, páč Matlas prohlašuje, že dál nejde. Zapínáme
televizi a za jejjího blikotu si hrajem na dřevorubce kdesi v Americe.
Aspoň mě to tak připadá, když se pod převisem ukazují ty podříznuté
soušky, které nápadně připomínají sekvoje typu Sherman. Ovšem nic, s čím
bysme si neporadili. Poté následuje společná příprava klasických
silvestrovských pochutin a upíjení lihových nápojů. Pavouckej předvádí,
jak se zlepšil ve hře na kytaru, s níž se pod skálu statečně táhnul. Za
vzájemného tlachání nám to rychle uběhlo, půlnoc sme zapili z kolovací
láhve rumu a již tu je Nový rok. To nám to utíká. Tak ňák ten uplynulej
rok u vohýnku zhodnotíme a trousíme se do hajan. Poslední vytrvalci
Pajda s Pavoukem ještě dopíjej a za našeho už pochrupování dou taky
hnípat.
Ráno první vstává ten, co šel první ležet, Matlas. Už se nemůže dočkat, až rozfouká ohniště. Nedej bože aby ho někdo předběhnul. V novoročním klídku se snažíme dojíst veškeré pochutiny, co jsme si sem dotáhli, abysme to nemuseli nést zase zpátky, ale po krátkém boji to vzdáváme. Pořežem poslední sekvoj, zabalíme tu spoustu odpadu, co jsme tu vytvořili a pohádkovou zimní krajinou opouštíme matku přírodu, co nám tu poskytla svůj azyl. Zmrzlí ale šťastní, že jsme se důstojně rozloučli v klubku stejně postižených kamarádů se starým rokem a se slibem, že se brzo zase sejdem v lůně matky přírody, se rozjíždíme domů. A když né v přírodě, což je vlastně prostor mezi dvěma hospodama, tak třeba tam. Sesmolil Vojta / St. Tr./ T.O.Moudí ,,AČP‘‘
|
||
