wz

 

                                                                              30.12.2016 - 1.1.2017                                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Fotky Pavouckýho

Obrázky Růži a Vojty

Účastníci: Vojta St.tr., Růža, Pajda s Rexem, Dan, Pavouckej, Bobina a Marťas

 

Trasa vandru: Kousek vod Mácháče tam a zpět

 

Na oslavu konce roku choděj normální lidi buď tancovat, nebo se vožrat na náměstí. My trempi dem prostě do přírody.

Vzhůru do skal

Na úplně jiném kempu, než kam jsme měli původně namířeno

Nový rok je tu!

Konečně teplo :-)

Předvoj letošní silvestrovské trachtace tj. já, Pajda a Rex se scházíme při přestupu z vlaku na vlak v Bakově. Vysadit se necháváme na bezdězským nádraží a kolem Šantánu procházíme jako kolem hnojiště. Zároveň zjišťujem, že maj stejně zavříno. Že je několik řádků pod nulou jasně dokládá křupání zamrzlých kaluží pod nohama a snad všudypřítomná kapka u nosu. To se nám líbí, páč nebudem muset čistit botky od bláta a z palice nám mráz rýmu vyžene. Namrzlá flora kol dokola dokládá krásný předposlední den roku. Před šesti lety nalezený kempík se daří najít hned na podruhé, což považujem za úspěch vzhledem k tomu, jak je to tu všechno zas zarostlý borovičkama, které rostou jak z píva. Na kempu slavnostně otvíráme lahvový rum, z kterého si zavdáváme s ohledem na věci příští. Překračujem trať a noříme se do Kukaček na revizi dalších známých míst. Na tom nejprofláklejším narážíme na trojici už tří bezdomovců. Tady je to už nadobro ztracený. Snad by pomohla samotná likvidace. Nejsme si ale jisti, zda by se individua jen nepřemístila na další flek. Tam tedy míříme my a tvoříme palivo pro večerní seanci v předsilvestrovské noci. Před tím jdeme ještě na rande s Hirem, který dorazil dalším spojem a již společně razíme občerstvit se do místní, pro trempy příznivé, nálevny v Oknech. Proběhlo vše v poho a tak v nejlepším padáme pálit dříví na kemp. Ještě doplnit ve studánce vodu a už snad máme všechno ke vší spokojenosti. Ještě, že se Hiro po uklouznutí na namrzlých schodech nezranil anebo nenamočil v potoce. Po skončení televizního programu, všelijakého opejkání a ochutnávání tuhých či tekutých pochutin zaléháme a těšíme se na ráno, že budem pokračovat. Tak dobře se hnípalo, že se s údivem probouzíme až v půl devátý. Po všech ranních radovánkách úkol dne zní: vrátit se ke studánce, kde Hiro při uklouznutí zřejmě z kapsy vytrousil placatici s rumem do potoka. Samozřejmě tam nebyla. Než sme se rozhodli o směru dalšího postupu, přišoural se místní chatař, jestli něco nepostrádáme a vytáhl postrádanou čutorku k Hirově radosti z kapsy. Trempem se přemísťujem do Doks a těšíme se na porculán, polívčičku a pívečko. Toho se nám dostává až v hotýlku, jehož jméno si již nepamatuji. Vím, že tam byl zájezd hladovejch skopčáků, kteří se sem přijeli na konec roku natláskat a vyřádit. Začal nás tlačit čas, páč se máme ve Splavech sejít s další částí naší trempské družiny a tak padá rozhodnutí cuknout stanici vláčkem. Za místo spichu určujem nálevnu na Rybníčku i když tušíme, že nás s pejskem dovnitř nepustěj, což se taky splnilo. Jejich smůla, přišli o slušný kšeft, který shrábli ve Sklípku, i když byl narvanej až po střechu skopčákama. Během chvilky doráží boleslavská sekce a to rodina Pavouckejch i s mladým Matlasem, kterej se konečně dočká svého prvního zimního vandru. A to ještě jakýho! Když je akorát tak dopito a najezeno, hlásí se Růža, že je za rohem a že by bylo záhodno vyrazit. Volíme ji tedy vedoucí zájezdu, platíme a dem. Loučíme se s Hirem, kterej odjíždí utěšovat do Hradce marodnou Kačku. Noříme se do roklí a hájů, zdravíme trempy na převisu nad cestou, kteří již rozjíždějí Silvestr, a televize zaplňuje dýmem nám určenou trasu. Uhýbáme gazíku s pražskou poznávačkou nacpanýmu k prasknutí dětmi a stoupáme na flek určený pro rozlučku s letošním rokem. Předpoklad, že gazík míří oklikou tam co my, se záhy potvrzuje. Nastupuje plán B a tak již skoro po tmě traverzem měníme operativně místo. Tam již rozbíjíme své dočasné kempoviště. Právě včas, páč Matlas prohlašuje, že dál nejde. Zapínáme televizi a za jejjího blikotu si hrajem na dřevorubce kdesi v Americe. Aspoň mě to tak připadá, když se pod převisem ukazují ty podříznuté soušky, které nápadně připomínají sekvoje typu Sherman. Ovšem nic, s čím bysme si neporadili. Poté následuje společná příprava klasických silvestrovských pochutin a upíjení lihových nápojů. Pavouckej předvádí, jak se zlepšil ve hře na kytaru, s níž se pod skálu statečně táhnul. Za vzájemného tlachání nám to rychle uběhlo, půlnoc sme zapili z kolovací láhve rumu a již tu je Nový rok. To nám to utíká. Tak ňák ten uplynulej rok u vohýnku zhodnotíme a trousíme se do hajan. Poslední vytrvalci Pajda s Pavoukem ještě dopíjej a za našeho už pochrupování dou taky hnípat.

Ráno první vstává ten, co šel první ležet, Matlas. Už se nemůže dočkat, až rozfouká ohniště. Nedej bože aby ho někdo předběhnul. V novoročním klídku se snažíme dojíst veškeré pochutiny, co jsme si sem dotáhli, abysme to nemuseli nést zase zpátky, ale po krátkém boji to vzdáváme. Pořežem poslední sekvoj, zabalíme tu spoustu odpadu, co jsme tu vytvořili a pohádkovou zimní krajinou opouštíme matku přírodu, co nám tu poskytla svůj azyl. Zmrzlí ale šťastní, že jsme se důstojně rozloučli v klubku stejně postižených kamarádů se starým rokem a se slibem, že se brzo zase sejdem v lůně matky přírody, se rozjíždíme domů. A když né v přírodě, což je vlastně prostor mezi dvěma hospodama, tak třeba tam.

Sesmolil Vojta / St. Tr./

T.O.Moudí ,,AČP‘‘