wz

 

                                                                 17.-19.2.2017                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Fotky Pavouka a Bobiny

Obrázky Vojty

Zúčastnili se: Bobr, Vojta St.tr., Bobina a Pavouckej

 

Trasa vandru: Broumy - Oupořský potok - Skryje - Týřov - Branov - Tři prameny - Roztoky u Křivoklátu.

Po několikahodinovém sezení v různých dopravních prostředcích jsme se pětiminutovou chůzí přemístili do pivovarské restaurace Medvěd v Berouně, abychom tu strávili necelou hodinku pro změnu vsedě u ochutnávky zdejšího pivka přímo pod komínem. Pozvání kamaráda trempa Bobra z osady Dobrej vítr přišlo vhod. Bylo prostě perfektně načasovaný. Lokace pro mne sice trochu z ruky, ale jednou za čas se to dá vydržet.

Ještě nás čekal jeden přesun busem, tak sme to nesměli s tím skvělým nápojem moc přehnat. Za dvacet minut jsme tam, ve vsi jménem Broumy, kde má započít náš Bobrem plánovaný tremp. Páč jsme zvědaví na pohostinnost v různých částech českých zemí, nemohli jsme minout zdejší osvěžovnu, která nás lákala už při pohledu z autobusu. Zdála se nám pěkně nacpaná místními žíznivci. A taky že jo. Poslední volná čtyřka se nacházela přímo u rozpálených kamen. V sousedním sále jsme ale našli ještě jednu, ke které sme s povděkem zasedli a s úžasem sledovali ten cvrkot v nabitý hospodě. Vrátili sme se v čase asi o 30 let - do socialistický, zahulený provozovny, kde úřaduje brigáda socialistické práce v podání paní hostinské, co všechno s bravurou stíhala. Chlapi mastili čtyřkovej mariáš, což už se taky jen tak nevidí a u dalšího stolu zase tahali šachy. My se na popud Bobra, co se kdysi v tomhle času narodil, připojili k borcům, co zde provozovali českou házenou. Noční přesun pravidelně na trempech svědomitě cvičíme, takže ani nyní jsme s tím neměli žádné potíže a na flek dorazili v slušném časovém limitu. Po vzoru našich předchůdců trempů proběhl klasický večer, noc i ráno a my mohli z Bílého bizona odejít víc, než spokojeni.

Cestou necestou, a jak by řekla naše kamarádka Divoška – azimutem, sme to střihli na další flek, kde jsme doufali zastihnout a pozdravit místní osadníky. Bohužel, na místě samém bylo pusto a prázdno. Zanechali jsme písemnou zdravici v kempovce, chvilku vyvětrali zatuchlinu /doporučil bych nechávat dveře otevřeny/ a vyšli vstříc dalšímu postupnému cíli. Na něm opět prázdno a pusto, místní trempi mají asi jinou akci. Pan domácí je asi na Brdech, kde pobývá přes zimu. Příjemným trempem přes suťoviska a různé potoky dorážíme k rozvodněnému Úpořskému potoku, který je nad naše síly. Zamrzlej až na dno a přes led tekoucí rozvodněný potok. Při představě, že eště asi tak třikrát až čtyřikrát ho budem muset brodit, to vzdáváme a skromně ho obcházíme, čímž se dostáváme na dosah Berounky. Nad jejím tokem po kozí stezce také skoro po čtyřech /cesta ledovatá, hrozící pádem/ se dostáváme pod zříceninu hradu Týřov, který už z dálky svítil novým kabátem. Hrad je uzavřen a probíhají na něm rekonstrukční práce. Odtud máme další postupový cíl, ves Branov, kde se těšíme na pivko v nějaké hospůdce. Tam to však je ještě daleko, hlavně je před námi dlouhý táhlý kopec, který při zdolávání dostává desítky jiných jmen, než vlastní. Konečně protínáme hranice vesnice a míříme vstříc zasloužené odměně. Jedna putyka zavřená, druhá otvírá až za půl hoďky v šest a ani nemaj nic k jídlu, ale posílaj nás do kempu, kde prý vařej. Jak řekli, tak jsme udělali. I když se tam chystalo disco nebo cosi podobného, najíst jsme dostali slušně, všechna čest. Až časem se k nám dostala zpráva, že maj zamrzlou vodu, jak to teda zvládaj? A to sme spolíhali, že si doplníme vodní zásoby. Nejlíp to vystihl Bobr slovy „tady maj ale bizardní hospody“. Museli jsme se tedy vrátit tam, odkud nás vyhodili a poslali ke konkurenci. Aspoň sme tam dokoukali fotbal. V devět nás hospodskej slušně vyrazil slovy, že zavíraj. Když bizard tak bizard. Nabrali sme do petovky vodu i zrzavou a šli do háje. Rozuměj, prostě sme šli hledat flek na spaní kousek za vesnici, směrem zítřejšího postupu. Ač utahaný, ještě sme si spáchali pěknou trempskou televizi, Bobr konečně doladil ukulele, něco sme pobékali, vyplašili sme dravou zvěř a tak sme mohli jít vstříc bezesné noci.

Ráno sme obnovili telku, dopekli poslední zbytky, co kdo měl, něco obětovali bohu ohně a vydali se azimutem směrem na Tři prameny, kde se nacházejí i Kneippovy lázně. Na první dobrou sme to vrchem z háje dali tak, že lidi, co si tankovali vodu do kanystrů, nechápali co se děje. Po nezbytné léčebné kůře části našeho zájezdu, nám nezbývalo nic jiného, než na pohodu dojít do Roztok k vlaku a přemístit se k domovům. Tak nám skončil další prima vandr.

Sesmolil Vojta /St. Tr./

T.O.Moudí –AČP