wz

 

                                                                 10.-12.3.2017                                                       

Úvodní strana

Kronika vandrů

Fotky z tohoto vandru můžeš najít zde:

Fotky Pavouka

Obrázky Vojty

Fotečky od Hira

Zúčastnili se: Vojta St.tr., Pavouckej, Pajda, Pepa, Divoška, Hiro a pes Rex.

 

Trasa vandru: Mšeno - Romanov - Boudecká - Jestřebice - Pokličky - Kokodůl - U Báby Šubrový - Mšeno

Bobr měl při echt zimním vandru Korkasem poměrně pravdivou připomínku, že flek, který tak často využíváme, docela chátrá. V březnu nastal prima čas na to, to trochu napravit. Původce myšlenky se sice zúčastnit nemohl, ale zastoupilo ho šest odhodlaných soudruhů, kteří si vyhrnuli rukávy a a v akci Zet kemp SH zvelebili.

To bychom ale nebyli my pečbuřti, abychom to nepojali po svém. V pátek jsme se všichni scukli v oblíbené mšenské nálevně U Lva, abychom, pak už v šestičlenné partě vyšlápli po silnici do Romanova, kde snad prý funguje putika, v níž jsme dlouho nebyli. A ono jo. Zastavili jsme se jen na jedno a pak pod polojasným nebem vstoupili do lůna temného lesa prosvěcovaného měsícem skoro v úplňku. Bláto, kterého bylo skoro dost, ještě nebylo ztuhlé a pěkně to klouzalo. Doklouzali jsme do Vojtěchova, zašli si ke studánce pro vodu a znovu zapadli do roklí. Dan nás neomylně dovedl na nezašitý a přesto celkem neviditelný kemp. Bylo tam bohužel i neviditelné dřevo. Nezbylo než lozit po okolních stráních a dotahat si palivo hmatatelné i viditelné. Po zapálení bylo viditelné až až. I když už bylo dlouho po půlnoci, došlo i na pečbuřtění, zakončené digestivem ve formě výborného pravého kubánského rumu, který vzal sebou Pajda, jako připomenutí svých narozenin, které oslavil už v únoru. Až po druhé hodině ranní jsme se nasoukali do pytlů a dopřáli si zasloužený odpočinek po dlouhé pracovním týdnu i nočním přesunu.

 

 

Ráno začali už kolem páté švitořit ptáci. To však nikoho ze spacáku nevyhnalo. Probouzeli jsme se až před devátou a šlo to ztuha. To už svítilo slunce a skrz koruny stromů zářilo nebe modří tyrkysovou. Proběhlo bohaté snídání, pomalé balení a úklid fleku. Zas po nás zbylo dřeva o dost víc, než tu bylo. A tak to má taky být – doufám, že přijde vhod a že jinde to bude stejné i pro nás… Pak nás zase pohltila cesta. Teď už se zamračeným nebem nad hlavou. Vyškrábali jsme se krpálem a brzy se ocitli v obci Jestřebice. Jen tak ze zvědavosti jsme se šli mrknout na, v listopadu uzavřenou, Kamennou hospodu. Byla sice zamčená, ale cedule uvnitř měly aktuální data psaná křídou. Dle cedulky v okně měli otevírat ve dvanáct, tedy za 40 minut. Zrovna, když se Dan chystal zavolat na telefon uvedený na ceduli, otevřely se dveře a bylo hotovo. Pozvání nového provozovatele se nedalo odolat. Dali jsme dva kousky od cesty, zapsali si telefon a dali se opět na cestu. Na jednom zastrčeném převisu jsme na ohýnku ohřáli obědy z vlastních zásob, nadělali něco dříví a vyšlápli k hlavnímu cíli dne – na SH. Na místě samém jsme se pak hned dali do práce. Staré sezení i všechno dřevo pod převisem jsme odnosili pryč, Pajda s Vojtou a Pepou vzali míry a řezali i čistili nové klády, které ležely v luftě nedaleko. Místo kolem ohniště i ohniště samotné jsme vyčistili a vyrobili jsme taras proti sesuvu svahu z boku převisu. Tím vzniklo i větší místo pro uložení dřeva. Z jednoho celkem zdravého špalíku jsem vyrobil krč a ten zakopal vedle nového dřevníku. Klády ze starých lavic tak bude na čem štípat a pěkně se časem ztopí. Když už se sešeřilo, bylo hotovo. Pořízem očištěné klády svítily kolem nového ohniště a my byli spokojeni. Když už jsme si tak pěkně udělali žízeň, rozhodli jsme se jít ji někam uhasit. Protože jsme ale nevěděli, kde skončíme, vyrazili jsme raději v plné polní. Tmou jsme nakonec došli až ke Grobiánovi, kde nás čekalo zklamání. Tuhle sobotu tam zrovna byla nějaká uzavřená společnost. Ještě že o kus dál byla otevřená hospoda U báby Šubrový. Tam jsme si dali gáblík, pár pivek a udělali ostudu. Paní výčepní mi špatně porozuměla a místo čtyř piv do petky nám natočila čtyři petky, což jsme fakt vzít nemohli. V létě snad, ale v zimě bychom to opravdu nevypili. Předpokládám,​ že si nějak poradili (vzali jsme si aspoň dvě lahve, místo jedné) a neprodělali. Koneckonců, každej z nás jim nechal slušný tuzer. Snad nám bude odpuštěno... Chladnou nocí jsme se nakonec přesunuli zpět odkud jsme vyšli - na SH. Zaplál oheň, zavoněla druhá večeře, klábosilo se. Před půlnocí už nás ale skolila únava, takže do neděle už jen praskaly uhlíky a znělo naše klidné oddychování.

 

 

Ráno jsme řízeně vstávali už v osm. Po snídani, úklidu a zápisu do kempovky jsme se s kempem rozloučili a vykročili zpět do civilizace. Slunce prozařovalo les a když jsme se roklemi vyšplhali do polí, příjemně hřálo naše tváře. Přes Sedlec jsme došli do Mšena, tam si u vietnamce koupili výborné křupavé rohlíčky a zašli na poslední pivko vandru ke Lvoj. Kruh dlouhý 24 kilometrů se uzavřel. Tentokrát nás hřál i dobrý pocit z kusu poctivé práce, kterou jsme pomohli (doufejme) udržet v dobrém stavu jedno blíbené místečko na Korkasu... Zbývalo už jen dojet domů a cestou se pohádat o to, kdy a kam pojedeme příště :-).

Sepsal Pavouckej