I když to zprvu vypadalo, že nás bude pět a půl, nakonec se parta rozrostla do slušných rozměrů. Ale začnu od začátku. Ne všichni mohli vandrovat už od pátku, ani já. Parta se tedy v plánovaném cíli, na Příhrazech, scházela postupně z vícero směrů. Já s Martínkem jsme to sobotní dopoledne v MB přistoupili k Pivošom a Fandoj, abychom společně popojeli do Březiny. Po půl jedenácté už jsme za hospodou Na Hřišti v Olšině (teď se to jmenuje Pod Hrady) zalamovali palce s od včerejška „vandrujícími“ šupáky – Cajsem, Banjem, Mišákem a Čepym i Lejdy. Ještě chvilku jsme poseděli a pak vyrazili po silničce k Dnebohu. Tam jsme se zkratkou vyšplhali ke Klamorně. V kopci jsem si jen na skok odbočil k převisu, kam jsme před mnoha lety jezdívali a říkali mu Bodlina. Kupodivu zde bylo ohniště i připravené suché borové dřevo. Od Klamorny jsme se pokochali výhledy a popošli na Drábské světničky, když jsme cestou trochu pomohli zemědělcům s blbě umístěným balíkem slámy. U Drábek jsme se v přístřešku naobědvali a nakonec i prolezli skalní místnůstky i vyhlídky. Na Vyhlídku jsme došli s jazyky na vestě. Hospoda se zrovna uzavřela pro probíhající svatbu (taky tuhle informaci mohli dát dopředu na web, který jsem právě proto sledoval celý týden předtím) – těšil jsem se na vyhlášený dlabanec a nakonec se musel spolu s ostatním spokojit s kioskem a příšerně pomalou obsluhou v něm. Zalomili jsme palce i s Chobotem, který dorazil z Příhraz, kde vše nachystal pro zdárný průběh tzv. výjezdního zasedání AČP :-). Na Vyhlídce už čekal i Medvěd, který jel sice o vlak později, ale náš náskok hravě zdolal, když vynechal Drábky a nahoru přiběhl po žluté značce přímo z Olšiny. Po pár těžce vyčekaných pivkách jsme se zvedli a v tlupě hned za chalupou trochu sešli z cesty.

Nakonec jsme se vynořili na vyhlídce u Nových Hradů. Pak už jen pohodlná cesta po hřebínku a sešupem dolů do Příhraz. Kdysi vyhlášené středisko turistického ruchu s koupalištěm působilo opuštěně a vlastně až do našeho příchodu opuštěné i bylo. Údolí ale rychle ožilo :-) - došli jsme do base campu, byl čas se poveselit. Bylo jídlo, byli pivka, zaplápolal ohýnek. Proběhla i přátelská debata s jižanskými šupáky, kteří vandrovali okolo a z nichž někteří nám byli i známi, např. Bobo, či Klajnů. Z druhé strany českého ráje došlapali Vojta st.tr. s Danem a chvilku po nich od Bosně přikvačila Růža. Byli jsme komplet. Chobot přinesl spolu se mnou k ohni slibované pohoštění – špekáčky, hořčici, chleba a mohlo se pečbuřtit. Došlo i na pasování Chobota do vyššího stavu, stavu pečbuřta registrovaného v AČP. Pokecali jsme i s prima partou, co táhla okolo a jejíž součástí byl i dávný spoluvandrovník Slam, alias Bobo. Setmělo se, ohýnek svítil, kytárka zněla a bylo dobře. Až do hluboké noci. To se všichni rozešli spát po okolí, kam se jim chtělo. Já využil spolu s pár dalšími postaveného stanu Zubr a s mladym zaplul pod plachtu.

Mezi nocí a ránem se ukázalo, že to bylo prozíravé. V dešti se k nám pod plachtu přidali další kamarádi. Pouze Pivošovi vytrvali pod širákem jen přikrytí plachtou. Hospoda otevřela kvůli nám už v osm hodin. Někdo si dal vyprošťováčka, někdo výbornou česnečku (fakt luxus - se sýrem a krutonky). Kecalo se a parta se začala trhat, jak jsme se postupně trousili v dešti k vlaku. Já s Martinem, Vojtou a Danem jsme už šli bez pláštěnek, páč v po jedenácté pršet přestalo. Ještě jsme se stavili na poslední pivko v Krušině a vlak nás z Březiny odvezl odpoledne domů.

Sepsal Pavouckej