Zvěrka ještě dokoupila proviant a pak už jsme se mohly vydat napříč Hradcem, aby si holky mohly prohlédnout historické centrum. Za městem jsme vlezly do Městských lesů a postupovaly dál. U Vlčí boudy jsme zjistily, že se tam v sobotu koná Den lesní techniky – tak snad nás ráno nic v lese nepřejede. V altánu u rybníku Výskyt nikdo nebyl – ani dřevo ne. Naštěstí jsme schrastily dost dřeva, abychom si mohly upéct buřty a ohřát Růžou předem připravený výborný svařák. Bylo hezky a v altánu se nám spát nechtělo, tak jsme se posunuly o kus dál do lesa, kde se nám spalo moc dobře – Zvěrka stihla usnout asi během půl minuty po ulehnutí do spacáku.

Na sobotu jsme měly naplánováno hned několik kulturních bodů, protože o tom babský vandr je, takže jsme musely vstávat celkem brzy. Posnídaly jsme zase u altánu čaj a pečené dobroty, fotily stromy zrcadlící se v hladině rybníka a přibraly do party místní rusalku. Moc daleko s námi nedošla – byla z toho celá dřevěná. U Vlčí boudy už se srocovali lidi, ale my jsme jen prošly zpátky k městu. Cestou jsme náhodnému okolojdoucímu houbaři přidaly do košíku pár praváků, které rostly hned u cesty, ale všichni kolem nich jen prošli. U Lesního hřbitova jsme chtěli počkat na autobus a kousek se přiblížit autobusem, abychom ušetřily trochu času. Do odjezdu ještě chvíle zbývala, tak se holky chtěly podívat, jak to vlastně na takovém lesním hřbitově vypadá. Nějaká místní hřbitovní aktivistka nám hrozně vynadala za batohy neberouc v potaz, že její povyk ruší pietu mnohem více. Autobus nás posléze přiblížil k Zahradě léčivých rostlin, která patří k Farmaceutické fakultě. Holky tam nikdy dřív nebyly, tak jsem je provedla venku a hlavně po subtropickém skleníku, kde toho vzhledem k pokročilému datu bylo k vidění více. Během přesunu jsme daly cukrárenskou vložku na nábřeží Labe. Sluníčko svítilo, takže se dalo sedět na zahrádce a vychutnávat kávu a dortíky. Po tomto debužírování jsme se vlakem přesunuly do Jaroměře. Projít celé město nám celkem trvalo, ale historické centrum bylo moc pěkné. Na hřbitově jsme našly náhrobek tchyně sochaře Matyáše Bernarda Brauna a abychom potvrdily směřování vandru, naše kroky vedly ke krematoriu. Odtud jsme sešly k Labi a podél řeky a kolem výběhu s divočákem jsme došly až do Kuksu. Čekala nás kostýmovaná prohlídka hospitálu, ale měly jsme ještě spoustu času, který jsme vyplnily kachnou a pivem v místní Sýpce. Během prohlídky jsme pak potkaly hraběte Františka Šporka, jeho dceru i samotného mistra sochaře Matyáše. Ve vinném sklepě se válelo pár vypelichaných čertů, ale na degustaci nás pustili a ven nakonec taky. Původně jsme měly v plánu spát v lomu sv. Klimenta kousek za Kuksem, ale byl uzavřen kvůli kácení, tak jsme potmě nechtěly moc riskovat, kde nám co spadne na hlavu. Došly jsme až za Stanovice nad Křížovou cestu 21. století a vzaly zavděk altánem královédvorských lesů.

Večer už jsme neměly morál na velké vaření, vynahradily jsme si to ráno. Mlha od řeky vystoupala i k nám na kopec a na rozcestí sváděla boj se sluncem. Vznikaly z toho zajímavé pohledy mezi stromy i mezi sochami Braunova kamenného betléma. Prohlédly jsme si všechny sochy v okolí a po bahnité skluzavce a pak po cestě nebo hlubokým listím jsme se doklouzaly a dokutálely na nádraží ve Dvoře, kde se nám akorát křížily vlaky pro oba potřebné směry.

Tak baby ahoj zase na podzim!

Sepsala Kačka