Stačilo zjistit, kdo z naší bandy se hodlá přidat, dopilovat detaily a program. Bylo jasný, že to spojíme s vícedenním vandrem a samozřejmě s oslavou příchodu nového roku. Nakonec jsme vyjeli o den později, páč prosincové počasí nám prostě do karet nehrálo a nehrálo. V sobotu ráno sme si dali spicha s Kačkou a Hirem na zastávce Bakov město, kde sme s Růžou vypadli z vlaku. V hospodě u zastávky už první hosti zaháněli mezisváteční absťák a tak dáme jedno rychlý taky. Desetiminutový přesun na jinou trať sme bravurně zvládli a přesunuli se směr Česká Lípa jen proto, abychom opět změnili trať a popojeli do Blížáků. U vietnamce dokupujeme vše, co komu chybí a vydáváme se konečně na tremp. Netroufáme si tvrdit, že to v roverském kraji známe, a proto stále rádi nacházíme místa, kde se skrývají zajímavosti hodná nás trempů. Proto azimutem směrujeme do Skalky, kam hodláme večír dorazit na snad zaslouženou tláču a pivko. Netrvá ani tak dlouho a máme první zajímavost trempu. Kempík, o kterém víme jen z doslechu a vyprávění kamarádů trempů. Teď už víme, kde se nachází, což o sobě říct moc nemůžem. Poznáváme však, že jsme tu kolem již kdysi bloudili, krátce se zorientujem a míříme na známý kemp, který v nedávné době trpěl nájezdy vandalů. Chceme se přesvědčit, co je tam nového a snad tam i pozdně poobědvat. Těsně před cílem se opět setkáváme s partou trempů, co jdou jen tak nalehko a s kterými jsme se potkali už v Blížákách u vietnamčíka u krámu. Dáváme se do řeči a zjišťujem, že míří na Key Way, že tam jdou zapálit svíčky za kamarády. Tedy přímo osadníci. Na našem kempu samotném s překvapením zjišťujem, že je tu pořádek a i dříví pro příchozí se zde nalézá. Jen ta zničená vybavenost tu chybí. Potvrzujem příslušnost k AČP  a opékáme nějakou tu uzeninu. Vydáváme se na další cestu azimutem a někde kolem Tisícáku začíná padat ten bílej nesmysl, před kterým jsme utekli z hor na tremp do kraje. Přiznejme si ale, že to je furt lepší, než kdyby lilo. Procházíme známé i neznámé kempy a hledáme si bydlo na noc. Všechna místa jsou ale špatně orientovaná a tudíž více či méně pod sněhem. Ještě ke vší smůle se přidává i nepříjemný vítr a tak padá rozhodnutí jít tam, kde jsme si to již dneska vyzkoušeli a kde nefičelo. Dorážíme do hospůdky na pivko, ale hlavně čekat na kamaráda Pajdu, co má dorazit až dnes večír.  V hospůdce se s překvapením setkáváme s Ájou a Frantou, čili Medvědy. Ještě s nimi posedává Bredly, který ale po chvíli odchází na kemp za svoji partou. Při čekání na Pajdu si dlouhou chvíli zkracujem  pitím jednoho píva za druhým, a když už je čas, aby se Pajda ukázal, objevil se místo něj ve dveřích Dal, s tím, že nikdo jinej tímto spojem, aspoň co se týká trempského národa, nepřijel. Pokecáme tedy ještě chvíli s Dalem a pak společně s Medvědy, kteří se k nám přidali, razíme na kemp, co jsme si již předehřáli. Dal tentokrát sóluje a míří jinam.  Ví, co dělá - zná Medvěda a ví, co v noci dokáže. Ráno by podle nočních zvuků měla vždycky vedle Medvěda ležet velká hranice nařezanýho dříví, ale kde nic tu nic. Jen vytočení spolunocležníci.

Prší, není kam spěchat, užíváme si, že jsme v suchu, televize vesele praská, dává teplíčko a pospolu nám je tak nějak fajn. Už je jen tak vlhko z mlhy, rozbíháme se po okolí a snášíme palivo pro nenasytnou telku. Uzrál čas k odchodu a tak se svěřujem Medvědovo velení, což pro nás značí dalších několik zajímavostí z roverského kraje. Ten jich má ale nepřeberné množství a tak sme rádi, že něco zbyde i na příští vandry. Na Swampu nás překvapuje skupinka lidiček napůl mluvící česky, napůl anglicky. Působí na nás jak nějaká turistická skupina s průvodcem na Staromáku před orlojem. Ale co ta mimina v šátcích na prsou některých ženštin?
Během našeho putování zjišťujem, že se po Roverkách naháníme s kamarádem trempem Komárem a jeho suitou. Nacházíme po něm jen zápisy v kempovkách. Dorážíme na místečko, kde sme se dohodli strávit silvestrovskonovoroční noc. Ta bývá dlouhá, tudíž hned začínáme tvořit palivo, abychom nestrádali zimou a světlem. Budou se vařit všelijaké pochutiny počínaje jehněčím guláškem a svařáčkem konče. Před tím nás ale čeká menší procházka na setkání s kamarády v hospůdce ve Dřevkách. Tam před hospodou konečně doháníme Komárovic famili nastupujíc do automobilu a chystajíc se k odjezdu dom. Zalomíme tedy palec, vyměníme péefka a noříme se do nočního podniku, kde sám a samotinký v očekávání věcí příštích si hoví Dal. Přisedáme a  čekáme s ním. Lokál se rychle plní známými i neznámými trempíky, dokonce už dorazil i Hirův kamarád Oťajs, jen Miki nikde. Objevuje se s mírným zpožděním a omluvou, že není fit. To mu ale nebrání, aby nepodpořil zábavu s tahací harmonikou, na kterou doprovází nově složenou píseň na počest Husí cesty. Do známé melodie se snažíme upasovat nová slova z rozdaných listů papíru, děláme, co můžem, ale do dokonalosti to má daleko. Snad se písnička časem ujme a zdomácní u našich táborových ohňů. Na závěr jsme Mikimu předali za AČP dárek. Po vítězství Husí cesty v anketě a Mikiho pozvání, dostala Růža nápad, kterým pověřila nepsaného šéfa AČP Pavouka. Ten vyrobil k této příležitosti pamětní zápalky v počtu vysazených stromků v aleji.
Pak nezbývalo, než se včas rozloučit z rozjeté zábavy a vydat se vařit ty Silvestrovské pochutiny pod skálu, na což jsme se celý den těšili. Vše rychle uběhlo a ani jsme se nenadáli a byla tu půlnoc. Daleko od rachejtlí, za tichého prskání prskavek, jsme si popřáli vše nejlepší do nového roku, pouvažovali co je s Pajdou, že se ani neozval, ještě chvíli poseděli u svařáčku a pak už se jen svalili do spacáků a vychutnali si novoroční sny.  Sny utekly jak voda a už krátce po probuzení nikdo nevěděl, co se mu to vlastně zdálo. Jen Růža cosi povídala, že se pod kempem něco  chrulo, že jí z toho přešlo i to ranní …..í.
Abychom překonali ten splín z konce trempu, odměnili sme se zastávkou ve Skalce na dobrůtku u Gregorů. Šťastně jsme dorazili domů za pomoci českých drah a jednoho bus spoje. To již byl definitivní konec této taškařice.

Sesmolil Vojta / St.Tr./