To Vojta dostal nápad vyrazit na vandr na ,alespoň část, dlouhého víkendu (jak pro koho). Přidali jsme se k němu jen já, Bobina a náš Martin a dlouhooo přemýšleli, kam vlastně vyrazit. Nakonec jsme se domluvili teprve den před víkendem a s Vojtou, který vandroval od pátku se my tři potkali v sobotu ráno pod převisem nad říčkou Kamenicí. Protože slunce sálalo, padl nakonec na úrodnou půdu můj návrh, nechat si pod převisem bagáž a na lehko vyrazit na okruh okolo Kamenice mrknout se, kde jsme dlouho nebyli a dokonce i tam, kde jsme nebyli nikdy. Podle divoké a celkem vodnaté říčky jsme šlapali pomalu a naši šupáckou čest zachraňoval jen Vojta, který si jedničkovou usárnu na kempu raději nenechal a táhnul jí na hrbu. Byl krásný den, ptáci štěbetali, voda v údolí šuměla a sluníčko to vše prozařovalo svými hřejivými paprsky. Na začátek května to bylo opravdu neobvyklé počasí. Rádi jsme se pak zastavili na pivko a limču v hospůdce penzionu Rusalka, kde zrovna ten den slavili výročí znovuotevření a odpoledne měli slavnostně otevírat Sluneční terasy nad řekou. Toho jsme se ale my nedočkali, řeku přešli po novém mostu a stoupali do kopců naproti. Vystoupali jsme opravdu vysoko a v lukách u Držkova se nám otevřely parádní pohledy na Krkonoše i Černou Studnici. Ve stínu stromů u Držkovské kapličky jsme posvačili a pak došli do Držkova. Tam jsme nemohli minout místní vyhlášenou putiku. Výborně ošetřené pivo, dobré jídlo za dobrou cenu a prima prostředí nás na hodinku zdrželi. Pak jsme opět vyšlápli do žáru slunce, ale neťapali pod ním dlouho. Odbočili jsme do lesů zcela mimo turistické značky a hledali vodopády na Držkovském potoce. To se nám podařilo celkem v pohodě, po sjetí sešupu, který by nikdo z nás nahoru zdolávat nechtěl. Soustava vodopádků a kaskád byla parádní a my se zdrželi déle - focením, rozjímáním. Podél peřejek jsme došli až k železniční trati a po kolejích se vydali směrem do Plav, kde jsme si chtěli nabrat vodu. Zkratka podél řeky, kam jsme z kolejí uhnuli se nám krutě nevyplatila a my pak do vsi došli pěkně poškrábaní a spocení od zdolávání příšerného kotáru nad říčkou. Jako nejstrategičtější místo pro nabrání vody se nám jevila haratická hasičárna. Spíš než o putiku, se jedná o místní klub, kam nás štamgasti opakovaně rádi přijímají :-). Dali jsme pár vorošenejch, zahráli s matínkem karty, nabrali vodu a v podvečer vyrazili ku kempu. Tam jsme ještě za světla ntahali a nalámali dříví a pak martin zapálil na místním proslulém pabrdském ohništi oheň. Proběhla opulentní večeře a pak čumění do plamenů a zhodnocení celodenního treku. Únava nás skolila brzy a my již kolem půl jedenácté chrupkali pod skálou a jasným nebem.

Ráno vstal jako vždy první Marťas. Rozdělal ohýnek a tím probral i nás. Už po osmé jsme tedy zálesácky posnídali, sbalili, uklidili a v devět vyrazili k domovům. S Vojtou jsme se rozloučili hned nad kempem - šlapal do Stanového, zatímco my zpět do Plav. Tam se dvacetipětihodinový okruh Le-Kamenice uzavřel. Výživný vandr skončil, ale my už se těšili na další víkend na setkání s kupou kamarádů na Ostaši. To už je ale další příběh :-).

Vandropis sesmolil